Nové nařízení EU o zásobování v době krize
"Ti nahoře" nikdy nedají pokoj
Když se člověk probírá nařízeními EU, buď si ťuká na hlavu, nebo se dostává na pokraj infarktu nebo deprese, pokud bere věci vážně. To platí jak pro povolenky pro domácnosti, tak pro jakési podivné úsilí posledních let přijmout normy pro krizové fungování států. Posledním výdobytkem, který najdete ve VeKLEPu je návrh zákona o vnitrostátních orgánech v oblasti mimořádných situací na vnitřním trhu, což je v podstatě něco jako nouzové zásobování.
Nařízení EU má zkrácený název IMERA, jen aby bylo jasno, o čem mluvím. Do českého právního řádu je zaváděno novým zákonem. V důvodové zprávě k téhleté normě se uvádí, že krize je "výjimečná, neočekávaná a náhlá přírodní nebo člověkem způsobená událost mimořádné povahy a rozsahu, k níž dojde uvnitř Unie nebo mimo ni a která má nebo může mít závažný negativní dopad na fungování vnitřního trhu a narušuje volný pohyb zboží, služeb a osob nebo fungování dodavatelských řetězců tohoto trhu“.
Krize je tedy prakticky cokoliv, co si úřady usmyslí za krizi prohlásit
K uplatňování tvrdých opatření může dojít tehdy, kdy EU vyhlásí režim mimořádné situace. Komise a Rada k tomu mají přistoupit na základě konkrétních důkazů o závažných překážkách bránících volnému pohybu zboží, služeb nebo osob a ovlivňujících klíčová odvětví či životně důležité společenské funkce, ale to jsou jen takové povídačky naší Kačky. Jde jednoduše o nekontrolovatelnou svévoli jako za covidu. Spoléhat na to, že někoho před zvůlí státu ochrání soudy je čirté bláznovství.
Komise může mj. v této krizi přijmout i jakási další opatření a digitální nástroje usnadňující identifikaci osob a zajištění hladkého průchodu pracovníků a poskytovatelů krizově relevantních služeb.
Znamená to zřejmě, že Komise může, jestli tomu správně rozumím (čl. 21 a 22 IMERA), členským státům poskytnout digitální nástroje k:
identifikaci osob, které chtějí jet na služební cestu spojenou s výzkumem a vývojem, výrobou, uváděním na trh nebo souvisejícími kontrolami a údržbou krizově relevantního zboží;
identifikaci osob, které chtějí cestovat mezi členskými státy z naléhavých rodinných důvodů, pokud je taková cesta povolena v rámci členského státu, který takové opatření zavádí;
identifiakci poskytovatelů služeb, zástupců podniků a jejich pracovníků, pokud mají na základě opatření cestovní omezení, jež jim brání cestovat mezi členskými státy za účelem přístupu na místo výkonu jejich činnosti nebo na pracoviště, pokud taková cestovní omezení neexistují v členském státě zavádějícím toto opatření;
identifikaci poskytovatelů krizově relevantních služeb, zástupců podniků a pracovníků zapojených do výroby krizově relevantního zboží nebo do poskytování krizově relevantních služeb, nebo pracovníků civilní ochrany.
V důvodové zprávě je to velmi stručně vyvsětleno takto:
Proč nařízení IMERA hovíř i o identifikaci osob, které chtějí cestovat mezi členskými státy z naléhavých rodinných důvodů, pokud je taková cesta povolena v rámci členského státu, který takové opatření zavádí, to netuším. Sorry jako, porozjmět EU nysmylům je časově náročné a mně se do toho nechce investovat. Si to zjistěte sami.
Něco jako nucená výroba
V nařízení IMERA stojí, že Komise může ve výjimečných situacích po konzultaci s členskými státy, v nichž jsou hospodářské subjekty usazeny, a po maximálním zohlednění jejich stanoviska zaslat jednomu nebo více hospodářským subjektům usazeným v Unii žádost, aby přijaly výrobu nebo dodávky krizově relevantního zboží a upřednostnily.
Hospodářský subjekt může žádost teoreticky odmítnout. Vážně si to ale nějaký podnikatel dovolí? Pokud hospodářský subjekt poté, co výslovně přijal přednostní žádost, této žádosti nevyhoví úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, může Komise dotčenému hospodářskému subjektu rozhodnutím uložit pokutu, považuje-li to za nezbytné a přiměřené. Tato pokuta nesmí překročit 100 000 EUR. Pokuty uložené mikropodnikům a malým a středním podnikům nesmí překročit 25 000 EUR.
Takže asi tak. Jedinou otázkou, kterou si můžeme klást, je, k čemu EU tohleto nařízení potřebzuje a proč si ho schystala a jestli ho chce vážně použít ke škodě všech. Já jsem dost zvědavá, co se z toho v praxi, teď nebo za několik let, vyvine. Zajímá mne, jestli se šílenci v EU rozhodnou celou tuhletu šaškarádu s omezením zásobování spustit a jakým způsobem ona krize vznikne. Určitě to bude něco opravdu dramatického jak V Národním divadle.
Nechme to koňovi
Já osobně doporučuju hodit na všechny tyhlety slátaniny bobek, nestarat se o svět tam venku a pokusit se žít tak nějak příjemně, dobře a normálně, jako by doba (zase) nebyla vymknutá z kloubů. Kdybychom se lidi měli ze všeho pořád hroutit, to by to lidstvo daleko nedotáhlo. Nikdy totiž nebyla doba, kdy by se obyčejný člověk nemusel obávat státu a toho, co mu zase provede. Osobně ale nerozumím tomu, že ještě žijí lidé, kteří nemají chuť tu a tam celé slavné EU nakopat zadek.