Neviditelná digitální klec

Znáte ten pocit, když se přistihnete při hodině bezmyšlenkovitého posouvání obrazu nebo když vám algoritmus nabídne přesně to, co jste chtěli vidět? Ten mix potěšení a znepokojení.

Nejsem technologický pesimista. Věřím v sílu inovací, ale digitální svět je jako oheň: může ohřát i spálit.

Toto není plané varování před katastrofou, ale pozvánka k zamyšlení nad budoucností, kterou utváříme.

Zatím ji utváříme tak, že nenápadně ale o to vážněji ohrožuje lidskou svobodu a soukromí. Ve stínu všudypřítomných kamer a algoritmů se ztrácí i ta poslední útočiště lidské svobody. Svět, kde každý váš krok, každé slovo, každá myšlenka je zaznamenána, analyzována a hodnocena. Systém, který neúnavně sbírá data o vašem životě – co jíte, kam chodíte, s kým mluvíte, co cítíte – a používá je k vytvoření neviditelných pout.

Naše existence se poslední desetiletí plíživě přesouvá do světa čísel a digitálních obrazů. Skutečný život se postupně může stát jen stínem, zatímco naše digitální já žije intenzivnější existencí v říši jedniček a nul. Lidské vztahy se mění na interakce profilů, láska na algoritmy kompatibility, identita na data uložená na vzdálených serverech. V tomto přechodu ztrácíme něco podstatně lidského – dotek reality, nepředvídatelnost okamžiku, tajemství nevyřčeného. Mezitím se naše svoboda nenápadně zmenšuje a společně s ní ztrácíme i soukromí. Každým souhlasem s podmínkami služby, každým přihlášením do aplikace, každým sdílením fotografie se dobrovolně vzdáváme dalšího kousku své autonomie. Stát a korporace, spojeni v tichém spojenectví, získaly bezprecedentní moc nad naším bytím. Jejich síla není v otevřeném násilí, ale v jemné manipulaci, v nabídce pohodlí výměnou za kontrolu, v budování zlaté klece, kterou si sami zdobíme.

Digitální dohled se stal novým náboženstvím. Chytré spotřebiče v domácnostech naslouchají vašim rozhovorům. Kamery s rozpoznáváním obličejů tě sledují na každém rohu. Algoritmy předpovídají tvé chování dříve, než se sám rozhodneš jednat. Sociální kredit určuje tvou hodnotu ve společnosti – kdo jsi, kam smíš jít, s kým se smíš stýkat. Největším triumfem této nové totality není vybudování zdí a ostnatých drátů, ale přesvědčení lidí, že tyto digitální řetězy jsou pro jejich vlastní dobro. Že bezpečí je důležitější než svoboda. Že pohodlí je cennější než soukromí. Že kontrola je nutná pro blaho všech.

V této nové realitě se naše vědomí rozdvojuje – část zůstává v našem těle a duši, a ta druhá část bloudí nekonečnými digitálními krajinami. Jsme už rozděleni mezi dva světy, a přitom už nepatříme plně ani do jednoho. Ve fyzickém světě jsme jen stíny svých digitálních profilů, zatímco v digitálním světě jsme redukováni na statistické modely chování, předvídatelné vzorce, komodity k prodeji.

Technologie, která měla osvobodit lidstvo, tak hrozí být nástrojem jeho zotročení. Informace, které měly přinést ještě větší moc a svobodu člověku, se staly prostředkem k jejímu odebrání. A nejděsivější na tom všem je, že jsme to my sami, kdo dobrovolně odevzdal klíče od své svobody výměnou za falešný pocit bezpečí a iluzi propojení. Pamatujte, že v digitální totalitě není třeba dozorců ani mučíren. Stačí algoritmus, který rozhodne, že jsi nevhodný, nebezpečný nebo nežádoucí. A vaše digitální existence může být vymazána jediným kliknutím – bez soudu, bez možnosti odvolání, a také nakonec beze stopy v tom krásném novém digitálním světě, který se stal jedinou realitou, kterou znáš.

Tímto směrem se v současné době ubírá digitální svět. A hrozí, že v našem digitálně propojeném světě nebudounakonec žádné emoce kromě strachu z vyloučení, zuřivosti v komentářích, triumfu z virálního obsahu a ponížení pod dohledem algoritmů. Lidská intimita bude vymýcena. Zrušíme skutečné spojení. Nebude existovat žádná loajalita kromě loajality k platformám, které vlastní naše data. Ale vždy tu bude opojení z digitální moci. Vždy, v každém okamžiku, bude vzrušení z online vítězství, pocit šlapání po názorech těch, které algoritmy učinily neviditelnými.

A stát, ten všudypřítomný pozorovatel, získal moc, o které se diktátorům minulosti ani nesnilo. Karanténa nařízená emailem, vězení oznámené přes WhatsApp, soud vedený přes telekonferenci - spravedlnost redukovaná na digitální proces bez tváře. Člověk už není občanem, jen číslem v databázi. Nula a jednička. Bytost bez pohlaví, kterou lze překódovat podle aktuální ideologie. Jedinec bez identity, kterou lze vymazat jediným kliknutím. Osoba bez minulosti, jejíž digitální stopy lze přepsat. A hlavně - člověk bez budoucnosti, protože tu již navrhly prediktivní algoritmy.

Chcete-li si představit budoucnost, představte si nekonečný sled obrazovek sledujících každý lidský pohyb, navždy. A na konci, stejně jako Orwell předpověděl, se i ta virtuální kontrola může proměnit v botu dupající na lidský obličej. Ponaučení z této nebezpečné digitální noční můry je jednoduché: nedovolte, aby se to stalo. Stát vás nesmí nutit žít online. Nesmí vám brát svobodu ve jménu bezpečí ani soukromí ve jménu pohodlí. Jsou vaše. Nepatří nikomu jinému. Stejně jako váš život vám nesmí stát ani nikdo jiný brát. Braňte si ho, protože je jediný, je váš a žádný jiný nedostanete.