Nejstarší židovský hřbitov na světě se dočká modernizace
Živé dědictví
Nad tím, kde se nachází, není nutné dlouze přemýšlet. V odvěké židovské metropoli, hlavním městě Státu Izrael – Jeruzalémě.
Pokrývá západní svah ikonické Olivetské hory, mnohokrát v Bibli zmíněné, naproti Chrámové hoře. Dělí se na několik časových období, nejstarší sahá do období Prvního chrámu. V nedávné době, tím myslím 20. století, tam byli uloženi k poslednímu pozemskému odpočinku například Jehuda Ben Eliezer, otec moderní hebrejštiny, a Menachem Begin, někdejší izraelský premiér. Prameny uvádějí, že se zde nachází na 150 tisíc hrobů. Každá část hřbitova, každý náhrobek a každý skalní hrob je plný příběhů a skrývá své tajemství.
Národní poklad
Mnozí považují toto posvátné místo za izraelský národní poklad. Mezi nimi na předním místě Jeff Daube. Z prostého důvodu. Je předsedou izraelského vedení Mezinárodního výboru pro Olivetskou horu (ICHH), která se věnuje obnově a ochraně tohoto hřbitova. Daube říká: „Pro mě je Olivetská hora především o vzdělávání. Protože to, co tu máme, je panteon židovského, sionistického a rabínského vedení – bezkonkurenční učebnice židovských dějin. Naším cílem je přivést sem více mladých lidí, turistů, studentů i vojáků, aby se s tímto dědictvím seznámili.“ Výbor ICHH založili v roce 2010 dva Američané, bratři Menachem a Abe Lubinští, a to v reakci na kritickou zprávu izraelského Státního kontrolora o stavu hřbitova na Olivetské hoře. Micha Lindenstrauss tehdy konstatoval, že obnova hřbitova postupuje velmi pomalu, úroveň údržby je zcela nedostatečná, zhoršila se bezpečnost, na místě dochází k vandalismu a trestné činnosti. Dodejme, že je s podivem, že po osvobození východní čísti Jeruzaléma včetně Olivetské hory z jordánské nadvlády v roce 1967 to nechaly izraelské úřady dojít tak daleko.
Komise ICHH se už patnáct let věnuje pracím na obnově hřbitova a zajištění jeho bezpečnosti. Co je klíčové: nedávno zahájila výstavbu nového návštěvnického centra v hodnotě necelých osmi milionů USD, které by mělo být dokončeno v závěru roku 2026. Projekt ale nemá pouze příznivce. Zpolitizovat se dá všechno, a tak oponentům vadí, že budované návštěvnické centrum se nachází poblíž mešity Mohameda al Fatiha v arabské čtvrti Rás al Ámúd. Někteří v tom nesmyslně spatřují to, co se nazývá judaizace města. To J. Daube odmítá, instituce bude jednoznačně apolitická: „Jde výhradně o židovské vzdělávání, žádnou politickou agendu za tím nehledejte. Centrum bude své poselství předávat všem návštěvníkům bez ohledu na jejich politickou orientaci.“ Ostatně kde jinde, než na okraji židovského hřbitova takového významu, by mělo být jeho návštěvnické centrum? Že je hřbitov obklopen arabskými čtvrtěmi? To je realita vycházející z historického vývoje. Právě takovou realitou je starobylý židovský hřbitov. Hovořit o judaizaci Jeruzaléma je absurdní. Asi jako hovořit o čechizaci Prahy.
Hřbitov se rozkládá na ploše 25 hektarů. Terén je tvořen křídovým vápencem, který se víc než pro stavbu budov hodí k hloubení hrobů a pohřebních jeskyní. J. Daube vysvětluje, že jeho poloha v těsném sousedství starověkého Jeruzaléma z něj učinila přirozené místo pro pohřbívání, už vzhledem k tomu, že z náboženských důvodů nebylo povoleno zřizovat hřbitovy uvnitř města. Místo si zachovalo posvátný charakter i po zničení Druhého chrámu v roce 70 našeho letopočtu. Židé po staletí vystupovali na Olivetskou horu, dívali se na ruiny svatého místa a oplakávali jeho zničení. Má se za to, že když se tato oblast dostala po válce 1948/1949 pod kontrolu Transjordánska (později přejmenovaného na Jordánsko), bylo zničeno na 38 tisíc náhrobků; mnoho z nich bylo barbarsky použito jako stavební materiál (budování cest, zdí, schodišť, teras apod.) Poté, co Izrael v červnu 1967 tuto oblast osvobodil, spoustu náhrobků identifikoval Abed Sajd, legendární správce hřbitova a hrobník čtvrté generace, člověk s údajně fotografickou pamětí. Mezi zhruba 150 tisíci pohřbenými uvádí tradice starozákonní proroky Aggea, Zachariáše a Malachiáše, z pozdější doby řadu rabínů, mezi nimi Jicchaka Haleviho Herzoga, dědečka dnešního izraelského prezidenta, a z moderní doby Henriettu Szoldovou, významnou lídryni ženského sionismu, mj. spoluzakladatelku proslulé nemocnice Hadasa na hoře Skopus. O J. Ben Eliezerovi a M. Beginovi už zmínka byla. Mezi nejnavštěvovanější patří hrob rabína Ohra Hachajma, oblíbeného učence v chasidské větvi judaismu (židovské pietistické hnutí). Legenda říká, že nejstarší hrob patří dceři egyptského faraona, která se provdala za třetího izraelského krále Šalomouna. Bible k tomu uvádí: „Šalomoun se spříznil s faraonem, králem egyptským. Pojal faranovu dceru za ženu a uvedl ji do Města Davidova, kde pobývala, dokud nedokončil stavbu svého domu a domu Hospodinova a hradeb kolem Jeruzaléma (1. Královská, 3. kap.).“
Ovšem získat hrob v této lokalitě není nikterak levná záležitost. Nejžádanější místo s výhledem na Staré město, kterému vévodí zlatá kopule Skalního dómu na Chrámové hoře, stojí přes 50 tisíc USD; vysoká poptávka a nedostatek volného prostoru udělaly své. Méně žádaná hrobová místa přijdou na 20 tisíc dolarů. Jenom pro představu, počet pohřbů je kolem čtyř set ročně.
Chasidská rabínka i slavná princezna
J. Daube říká, že pohřebiště s bezpočtem náhrobních kmenů ze světlého jeruzalémského kamene ukrývá fascinující, inspirativní, ale i obskurní příběhy. Leží tu Chana Rachel Werbermacherová, jediná chasidká rabínka, nebo babička nynějšího britského krále Karla, princezna Alice z Battenbergu, oceněná za záchranu židovské rodiny před holocaustem titulem Spravedlivý mezi národy. Místo posledního odpočinku nalezla dle vlastního přání v kryptě pravoslavného kostela Máří Magdalény poblíž biblické Getsemanské zahrady, která je součástí Olivetské hory. Najdeme tu i hrob miliardáře a filantropa Sheldona Adelsona. Podzemní jeskyně, v níž se mají nacházet ostatky biblických proroků Aggea, Zachariáše a Malachiáše, je součástí pozemku spravovaného Ruskou pravoslavnou církví. Stará se o ni mnich Jirmijah, který plní i roli průvodce. Dále více na jih je část hřbitova na Olivetské hoře zasvěcena 228 vojákům, kteří padli v boji za Jeruzalém v izraelské válce za nezávislost z let 1948/1949. Tito muži měli jedno společné. Byli to takzvaní „osamělí vojáci“ – než přišli do Izraele, ztratili v holocaustu celé své rodiny. O to větší motivaci měli bránit nezávislý židovský stát. Další památník byl zbudován k poctě obyvatel Starého Města, kteří padli v téže válce. O něco výše leží Židé, původně pochovaní na hřbitově v bloku komunit Guš Katif v Pásmu Gazy. Po evakuaci Pásma v roce 2005 byli uloženi právě sem, do posvátné jeruzalémské půdy.
J. Daube nezastírá, že úroveň péče o hroby je v různých sektorech hřbitova odlišná. Svoji roli hraje faktor času a otázka peněz a také zájmu. Místa posledního odpočinku sionistických osobností bývají dobře udržovaná, hroby pod kostelem Dominis Flevit jsou zarostlé plevelem. Dobře opečovávaný je hrob zmíněné vůdčí postavy sionistického hnutí Henrietty Szoldové, obklopený udržovanými rozmarýnovými keři. Místo měl až do své smrti před několika lety osobně na starosti správce hřbitova Abed Sayd, a to na základě slibu, který dal ve 40. letech 20. století jeho otec. V rodinné tradici nyní pokračuje vnuk. Jeruzalémská čtvrť Město Davidovo spravuje databázi se jmény desítek tisíc těl pohřbených na Olivetské hoře, ale podle Daubeho je orientace v ní obtížná. Doufá, že v budoucnu vytvoří výbor ICHH webový projekt, který snadno zpřístupní jména a příběhy těch, kdo na Olivetské hoře čekají na vzkříšení.
Bezpečnost především
ICHH začala svoji aktivitu jednak instalací 175 kamer, které má na starosti soukromá bezpečnostní agentura, jednak obnovou tisíců hrobů. Dnes je v areálu na 230 non stop fungujících kamer, přibyly ploty, nové osvětlení a také agenti v utajení, kteří lokalizují vandaly a zločince. Podle vládního rozhodnutí z roku 2012 nemá bezpečnost na místě na starosti policie, ale je koordinována s ministerstvem výstavby a bydlení. J. Daube podotýká, že použili všechny dostupné metody v zájmu zlepšení bezpečnosti a ta se viditelně zlepšila. Navázali spolupráci s vedením jednoho prominentního arabského klanu, aby lidem vštípil, že na hřbitově se nesmí dopouštět vandalismu a vše nasvědčuje tomu, že to přineslo své ovoce. Malý zázrak. „Od roku 2018 nedošlo na hřbitově k žádnému závažnému projevu vandalismu,“ konstatuje s potěšením a dodává, že v blízké budoucnosti očekávají grant v přepočtu 1,87 milionu USD na další modernizaci bezpečnostního monitorovacího zařízení.
Toto návštěvnické vzdělávací centrum budované na úpatí Olivetské hory jí dává novou perspektivu. Nacházet se bude na ploše 2,1 tis. metrů čtverečních, dokončení je naplánováno na prosinec 2006 a k otevření pro veřejnost by mělo dojít v únoru roku následujícího. Financování centra je rozděleno půl na půl mezi stát a soukromé dárce. Projekt je prezentován jako společné dílo Izraele a diaspory, jehož smyslem je vytvoření centra pro vzdělávání, zaručení bezpečnosti v areálu a možnost pořádání akcí na tomto mezinárodním hřbitově židovského lidu. J. Dauffe se netají svou vizí: „Představte si, že zapnete mobilní telefon a na displeji se vám zobrazí popis hrobu, před nímž právě stojíte. Doufám, že do tohoto bodu se jednou dostaneme.“ Centrum umístěné nedaleko hrobu expremiéra Begina bude zahrnovat odbornou knihovnu, učebny, synagogu, zahrady a na střeše chráněný amfiteátr s výhledem na zlatou kopuli Skalního dómu na Chrámové hoře. Asi desetina dvoupatrové budovy bude vyhrazena pro první trvalou služebnu policie v této oblasti.
Jeff Daube uzavírá: „Mluvíme o největším panteonu židovského vedení na světě – o živém hřbitově, který vypráví příběh historické velikosti od doby proroků po dnešek. „Neexistuje lepší místo, kde připravovat mladé lidi na to, aby se stali budoucími lídry.“ Jinak řečeno, minulost zakódovaná do reality hřbitova není cosi jako muzeální relikvie. Je aktivním nástrojem sloužícím k formování budoucích elit. Nepřátelům Izraele a oponentům projektu navzdory.
●
Volně podle odkazu:
Návštěvnické centrum – informační ilustrace:
https://harhazeitim.com/wp-content/uploads/2024/09/DOC-20221207-WA0082.pdf