Liebesbrief Harvardu aneb kam chceme dojít
západní věda na rozcestí
V předchozím díle jsme připoměli liebesbrief, kteým americká ministryně školství radí Harvardu, aby už nepodával žádné granty, protože žádné nedostane. Taky jsme velmi stručně popsali smutný příběh západní vědy, která po svých hvězdných hodinách koncem 19. století skončila ošklivým krachem za covidu.
Dnes popíšu, jak si představuju vesmír po zmrtvýchvstání vědy. Kdyby se někdo ze čtenářů stal náhodou ministrem vědy a výzkumu (nedávno jsem se dozvěděl, že takové ministerstvo prý skutečně máme), můžete to použít jako programové prohlášení. Nepotřebuju ani citaci.
Rád bych žil v zemi, kde věda a výzkum přináší tolik skvělých technologií a inovací jako na sklonku 19. století. Tehdy se v rozmezí jedné generace objevily spalovací motory, elektřina, letadla či umělá hnojiva. Za poslední dvě generace se žádná takto převratná technologie neobjevila (snad kromě velkých jazykových modelů, ale to se ještě uvidí).
Rád bych žil v zemi, kde jsou vědci zároveň vynálezci, podnikateli a průmyslníky a stát jejich činnost nijak zásadně nedotuje ani nereguluje. V takovém prostředí je totiž lépe nastavená motivace aktérů. Motivací vědců by mělo být přijít na něco užitečného, nikoliv uspokojit vládního úředníka v grantové agentuře. Takové prostředí je rovněž mnohem odolnější vůči náhlé ztrátě soudnosti na úrovni celého státu. Když stát ztratí soudnost, ztratí soudnost i jeho grantové agentury – a pokud je drtivá většina vědy placena ze státních peněz – ztratí soudnost i taková věda. Přesně to se stalo například za covidu.
Rád bych žil v zemi, kde jsou vysoké školy prostorem pro svobodné bádání a svobodnou a otevřenou diskusi o tom, jak a proč funguje svět. V dnešním světě jsme téměř dosáhli pravého opaku tohoto ideálu. Veřejné vysoké školy – u nás placené téměř výhradně ze státního rozpočtu – se staly líhní progresivního šílenství všech barev a odstínů. Na přírodovědeckých fakultách se povinně žvaní o globálním oteplování, na lékařských fakultách se vzývají vakcíny všeho druhu, na filozofických fakultách se dělá věda o genderové rovnosti. Svobodná diskuse je spíše výjimkou než pravidlem, i když je třeba uznat, že na českých školách to (zatím) zdaleka není tak hrozné jako na západě.
Rád bych žil v zemi, kde ve výzkumu pracují lidé, které baví přemýšlet a tvořit, a ne lidé, kteří k sobě umějí otočit velké dotační programy. V současném západním vědeckém prostředí – kde téměř všechny finance na výzkum pocházejí ze státního rozpočtu – nejde o to, na něco zajímavého přijít. Jde o to správně se trefit do poptávky různých agentur, které vypisují granty. Člověk nemusí být Einstein, aby pochopil, která témata jsou zrovna „in“, a na jaký výzkum naopak peníze rozhodně nedostane. Proto není divu, že takto financovaný systém spontánně zkondensuje do „vědeckého konsensu“, který říká přesně to, co chce vrchnost (držící peněženku) právě slyšet. A protože vrchnost nedávno propadla naprosté ztrátě soudnosti a smyslu pro realitu, oficiální věda ji poměrně rychle následovala.
Ztrátu soudnosti v systému lze poměrně rychle ilustrovat po chvíli brouzdání v Centrální evidenci projektů. Když zadáte několik kouzelných klíčových slov – jistě netřeba poučenému čtenáři radit jakých – vypadnou na vás učiněné skvosty.
Čeští daňoví poplatníci si například koupili „Sociálně-kulturní determinanty dopadu cirkulace reprezentací na lidskou mysl a možnosti remediace”. Stálo je to jen 141 milionů (no nekupte to!) a výsledkem bude nejméně 152 odborných publikací, bez kterých bychom se museli jinak obejít. Na domovské univerzitě profesora doktora premiéra se zase zkoumá „Význam jídla ve vyšším věku“. Zkoumat se bude pomocí „hloubkových rozhovorů a pozorování s vizuálními metodami”. Daňového poplatníka to přijde na necelých 6 milionů, což je ohromná láce, uvažte, jak drahé by muselo být pozorovat nevizuálními metodami!
Co se kombinací „buzzwords“ týče, jako optimální se jeví výzkumný projekt „Genderové atributy šíření a příjmu dezinformací z perspektivy teorie performativity sociálních médií a teorie identit“. Doufejme, že se budou zkoumat zejména dezinformace o globálním oteplování, pak už to bude dokonalé. V tomto směru nezůstane pozadu ani Pražský hrad, neboť jeden z poradců soudruha generála prezidenta bude za peníze daňových poplatníků zkoumat „Vědecké poznání jako cíl konspiračních a dezinformačních útoků“. Vědecké poznání bude před útoky ochráněno za pouhých 12 milionů.
Tento text původně vyšel v šasopise TEMA a v jeho třetí a poslední části se příště podíváme na to, jak zde popsaného cílového stavu dosáhnout. Budoucí ministři si prosím připraví tužku a papír.