Kůň sexista

Koně ženy jaksi úplně magicky přitahují. Evidentně víc než muže. Ženy cítí jakési až nadpřirozené pouto s nimi. V přítomnosti koní se ženy stávají vílami a zároveň v nich koně vzbuzují ochranitelské city. Pocity, emoce a intuice ženy po boku koně sílí tak, až z toho ženu příjemně mrazí a šimrá v břiše. Žena cítí za vztahem s koněm daleko víc, nekonečno vesmíru, propojení veškerého života jako takového a tak podobně. A celá tahle citová nálož přímo exploduje a zavalí všechno v okolí ženy nesnesitelnou něžností a láskou, přimotá-li se do toho ještě hříbě.

Žena sní už od malička o svém vlastním koni, který ji bude věrně provázet na jejích cestách životem. Až jednoho dne, dříve či později, ji potká to štěstí v podobě vlastního koně! Nepopsatelný pocit: Žena a její Kůň! Vylije mu veškerou lásku, kterou má v srdci, k nohám (ke kopytům) v očekávání, že to je to, po čem kůň touží, obzvlášť ten její, protože tolik náhod, které předcházely jeho příchodu, nemohou zůstat bez povšimnutí. Ze všech těch náhod je naprosto jasné, že si ji ten konkrétní kůň opravdu vybral.

Ovšem ouha! Kůň, který se zpočátku zdál být přirozenou součástí její duše, jejím druhým já, se jaksi po pár dnech či týdnech začíná chovat odmítavě a žena objevuje tajemství řeči těla, kterou koně spolu navzájem komunikují a zdá se jí až nemožné se tuto koňskou řeč naučit. Studuje knihy, sleduje trenéry koní, ale nedokáže zpočátku rozlišit, kdo je ten správný zaříkavač koní.

Konečně najde toho, kdo k ní promlouvá srozumitelně a vysvětluje jasně, jak rozdílné bytosti kůň i žena jsou. Žena začíná chápat. Žena se začíná učit. S nárůstem vědomostí však narůstá také strach, že něco udělá špatně a koni nevědomky ublíží. Nechce udělat chybu. Přistupuje ke koni opatrně. Sleduje každý svůj pohyb, rozebírá každou situaci dopodrobna a pečlivě hledá řešení. Jsou dny, kdy jde všechno krásně. Cítí to souznění. Je se svým koněm šťastná! A pak přijdou dny, kdy to nejde vůbec a ona začne pochybovat o sobě i o celém procesu učení. Co zase dělá špatně? Co ještě nepochopila?

Do toho přijde její muž, který o koních nemá ani ponětí a kůň s ním klidně jde a udělá pro toho chlapa skoro cokoliv. To naštve. Muž mu vůbec nevěnuje tolik času a pozornosti, nestuduje dostupné materiály a ten kůň k němu klidně jde! To vážně? Proč?

Ať se to ženě líbí nebo ne, kůň je svým způsobem sexista. Nerozeznává pohlaví člověka, ale rozeznává, co má člověk v hlavě. Muž má v hlavě prázdno. Muž nepotřebuje neustále na něco myslet. Muž nedomýšlí katastrofické scénáře. Muž nemyslí v jednom okamžiku na množství možností, do kterých může daná situace vyústit. Muž vlastně nedokáže dělat víc věcí najednou. Muž má vzácnou schopnost nemyslet na nic. Muž myslí prostě pouze na to, co chce momentálně udělat. A v tom má oproti ženám, u koní jistou výhodu.

Ženy si tento nedostatek prázdna v hlavě nedokážou dost dobře vysvětlit a ztrácí tak vlastní sebejistotu. Tuto nejistotu pak kompenzují většinou dvojím způsobem: buď jsou to starostlivé maminky a za žádnou cenu nechtějí koníkovi ublížit. Kůň přece (jako každý živý tvor) potřebuje spoustu lásky a to by mělo na vybudování vztahu stačit, srdce nám cestu ukáže. Kůň takové majitelky se však časem stává velmi dominantním až agresivním, protože mu tato žena dovoluje mnohem více, než by mu dovolil jiný kůň. Nevymezuje mu potřebné hranice.

Druhý typ žen svou sebenejistotu naopak zakrývá za velmi tvrdý přístup ke koni a používá více donucovacích prostředků k tomu, aby kůň prostě udělal, co po něm chce. Nežádá ho, přikazuje mu a tvrdě ho k tomu přiměje. Tento typ žen zachází v krajním případě až do týrání koně. Taková žena si chce prostě dokázat, že má nad koněm plnou nadvládu a zapomíná na uvolnění ve správný moment. V horším případě k uvolnění nedochází vůbec. Nedává koni možnost se projevit. Nedává koni na výběr. Neprobíhá komunikace, jen příkazy. Vztah zakládá na strachu, ne na důvěře.

Z obou výše popsaných skupin se pak vytváří skupina žen, které mají nakonec ze svého koně strach. Žena, která zapomene na své Ego a podívá se na své chování opravdu z pohledu koně, zjistí, že řeč koně je velmi jednoduchá, ale zároveň není snadné se ji naučit. Nu, a s prázdnou hlavou se řeč koní učí mnohem lépe. Je potřeba zapomenout na všechno, co se žena doposud v životě naučila. Musí hlavu nejdřív vyprázdnit, aby ji mohla naplnit myšlenkami koně, které jsou úplně jiné než myšlenky ženy. Aby mohla začít myslet jako kůň.

Proto má muž u koně větší úspěch. Nemyslí na případný neúspěch, mužské ego mu dovoluje myslet pouze na úspěch. To stačí, aby se s ním kůň cítil bezpečněji a uznal ho za dobrého vedoucího. Vrozené sebevědomí muže, které ženám chybí, pro koně znamená jistotu. Sebevědomý člověk, který ví, co dělá, je pro koně dobrý vedoucí. Proto ženy musí své sebevědomí posilovat, cvičit a rozumět mu. Musí přestat myslet na to, co se stalo včera (muž na to zapomněl už dávno), nesmí domýšlet situace, ve kterých to jde špatně (to si muž vůbec nepřipouští) a musí především věřit samy sobě (mužova víra v sebe samého je nepřekonatelná). Pak má lepší předpoklad myslet jako kůň.

Poznámka: Samozřejmě, že jsou ženy, které koním rozumí a hrají si s nimi ve vztahu založeném na důvěře. Samozřejmě, že jsou muži, kteří koním nerozumí a přehánějí svou sílu, nebo si na nich dokazují své ego. Zdůrazňuji pouze přirozené vlohy mužů, ze kterých se ženy mohou poučit a lépe vyprázdnit svou mysl, aby tam bylo místo pro přítomný okamžik. Kůň žije přítomným okamžikem. Ten je pro něj důležitý.