Kudlanka nábožná 2

Mám trochu špatné svědomí vůči Aristotelovi. V předchozím textu jsem sice zmínil, že chápání jeho pojmu potencialita se dnes často používá v lidové, pokleslé podobě, což může vést k tlaku na maximalismus, výkon a perfekcionismus, ale nebylo to příliš zdůrazněné. Prostě jsem si to trochu přizpůsobil. Tak se pokusím o nápravu. Aristoteles opravdu nemůže za to, že se dnes mnoho lidí cítí ve stresu.

O teleologii jsem už mluvil, stejně jako o jeho chápání potenciality. Ústředním pojmem pro pochopení omylu, ke kterému často dochází v interpretaci jeho etiky, je slovo eudaimonia, obvykle překládané jako „štěstí“ nebo „blaženost“. Pro Aristotela byla eudaimonia nejvyšším dobrem, ale jeho pojetí štěstí je mnohem širší, než jak ho běžně chápeme v češtině – ve smyslu „udělala štěstí, dobře se vdala“, „měl štěstí, vyhrál v loterii“ či „je to šťastný muž, dělá ředitele v ČT“.

Aristotelovo pojetí eudaimonia je úzce spojeno s pojmem areté, což označuje stav dokonalosti – dosažení ctnosti. Aristoteles tedy úzce spojuje eudaimonia a areté. Ve své Etice Nikomachově rozlišuje mravní a rozumové ctnosti. Mezi mravní řadí statečnost, uměřenost, štědrost, spravedlnost. Rozumovými jsou moudrost, rozvážnost a poznání. Rozšiřuje tak čtveřici Platónových kardinálních ctností (spravedlnost, statečnost, uměřenost, moudrost), které později křesťané doplnili ještě o víru, naději a lásku.

Tak tedy: dle Aristotela není eudaimonia možná bez areté. Kdo ale dnes čte Aristotela? A tak se snadno stane, že se nějaký jeho klíčový pojem, jako je potencialita, dostane do obecného užívání a jeho význam se posune. Právě v tomto posunu vidím ono riziko.

Orientace na výkon, perfekcionismus a tlak na „plné využití vlastního potenciálu“ může být škodlivá – o tom jsem přesvědčen. Myslím, že si to čím dál víc lidí uvědomuje. Zvolňují, hledají alternativu. Místo práce v korporátu si koupí pastviny v Beskydech a začnou pěstovat ovce nebo kozy. I mladí už nejsou do práce tak hrrr, hledají prostředí, kde se cítí lépe, protože vědí, že život není jen o výdělku, ale také o prožitku a poznání. Kyvadlo, které se příliš vychýlilo na jednu stranu, se teď vrací zpět. Většina z nich Aristotela nikdy nečetla, ale nějak to tuší – a přizpůsobují tomu svůj život. Ti tento výklad nepotřebují.

Píšu to ale pro nás – ty zoufalé maminky, tatínky, babičky a dědečky, kteří jezdíme v nových, drahých autech, bydlíme v rezidencích v Praze nebo Brně a svým dětem chceme „dopřát to nejlepší“ – tedy aby plně využily svůj potenciál. Posíláme je na prestižní gymnázia, kde z těch chudáků dřou kůži. A ještě chceme, aby třeba hráli hokej. Nebo pro developery, kteří tu a tam uberou na kvalitě materiálu, jen aby mohli realizovat svůj „plný potenciál“ a koupit si další nemovitost na Kanárech. A pak také pro ty, kteří chtějí vypadat dokonale a nechávají si aplikovat botulin do různých částí obličeje, nebo si do jiných částí těla implantují pytlíky s umělou hmotou. Těm všem, kteří sešli z cesty uměřenosti a střídmosti.

I mně to chvíli trvalo, než mi to došlo. Musel jsem se ale zklidnit, sednout si do měkkého křesla, natáhnout nohy – a tak půl roku nic nedělat. Pak mi to začalo docházet.