Jak se udržet mentálně fit v době AI

Minule jsem psal tom, že díky moderním technologiím — TV, internetu, sociálním sítím a nejnověji i AI — hloupneme. Dnes se na ten mechanismus kognitivního úpadku podíváme podrobněji. A řekneme si i, jak takovému úpadku u sebe samotného předejít. Bude to trošku delší, protože nejde ani o jednoduché, ani o příliš známé téma.

Úvod

Moderní technologie nás negativně ovlivňují vícero způsoby. Zmíním tři, ale například u sociálních sítí je těch negativních dopadů celá řada (viz např. známá kniha Jonathana Haidta The Anxious Generation).

Podpora pasivity a konzumního přístupu

První negativní efekt moderních technologií má co do činění s podporou naší pasivity a konzumního přístupu. Zatímco čtení knih a časopisů je podmíněno zájmem o nějaké konkrétní téma a zahrnuje nutnost daný „informační nosič“ vybrat a zakoupit, u televize už stačí jen sesunout se na gauč s pytlíkem brambůrků a zapnout ji. Pro internet, streamovací platformy a sociální sítě platí totéž, jen s tím rozdílem, že výběr naučných i zábavních témat je v podstatě neomezený. Generativní AI jde zdánlivě proti tomuto trendu, protože nám sama od sebe nic nenabízí, a je třeba ji napromptovat; avšak hlasová rozhraní, ke kterým vývoj neodvratně spěje, promptování zase o něco zjednoduší a naši pasivitu tak opětovně podpoří.

U generativní AI je ale mnohem větším problémem to, že nás staví do pasivní role přímo v kognitivní rovině. Okamžitá dostupnost libovolné informace v jakési zprůměrované, vycizelované, o detaily očištěné podobě nás okrádá o možnost, abychom si k takové „syntetické“ informaci došli sami. Odpadá pracné hledání zdrojů, jejich postupné procházení, i namáhavý proces jejich syntézy. Ale výsledek je podobný vysoce procesovaným potravinám. Dokumentární film Super Size Me vypráví o člověku, který 30 dní nejedl nic jiného než hamburgery od McDonalda, a totálně si tím rozhasil metabolismus i psychiku. Generativní AI sice nabízí stravu méně jednotvárnou, ale zato obdobně předžvýkanou, rozemletou, zmrazenou a zase rozmrazenou, v rychlosti naservírovanou, a ve spěchu konzumovanou. Stejně jak hamburgery z fastfoodu, i generativní AI nám šetří čas, ale obojí nás nechává nutričně podvyživené a skrytě obézní.

Naše pasivita v online světě je dále stimulována sofistikovanými doporučujícími algoritmy, které — jak už se vesměs ví — mají za cíl udržet nás přilepené k obrazovce co nejdelší dobu, aby se zvýšil počet reklam, které uvidíme. U generativní AI zatím nic podobného není, ale to jen otázka času. Čekám, že co nevidět přijdou semi-autonomní agenti, kteří budou monitorovat naše chování skrz mobil (a naši ledničku skrz propojenou apku pro chytré domácnosti atd.), aby nám vemlouvavým hlasem doporučili vše možné, od sušenek s vlákninou, přes maso ze zkumavky, až po nejnovější zaručeně autentický online kurz jógy. Už jsem narazil například na ChatGPT kouče pro osobní rozvoj.

Dlouhý čas strávený u obrazovky

Druhý negativní efekt souvisí s časem stráveným u obrazovky. Obrazovka počítače, a ještě více mobilu, je pro nás z evolučního hlediska velmi nepřirozená. Nejen, že vyzařuje převážně modré světlo, ale je plochá, zaměstnává pouze zrak (v menší míře sluch), koukáme na ni hodně z blízka a postrádá plastické 3D detaily. Náš oči potřebují přeostřovat, naše ruce se potřebují něčeho dotýkat, naše tělo se potřebuje hýbat. Klávesnice nemůže nahradit psaní rukou, reprodukované obrázky a videa nemohou nahradit organickou, vonící, proměnlivou a plastickou 3D realitu zakoušenou všemi smysly. Nepřirozenost dlouhého zírání do obrazovky je jedním z důvodů, proč je distanční (remote) práce tak únavná, a proč roste alarmující měrou krátkozrakost, zejména u dětí. U teenagerů – kteří dnes tráví u (mobilní) obrazovky desítky hodin týdně — je v čím dál tím vyšší míře narušen spánek, což vede k chronické vyčerpanosti, iritabilitě a nesoustředěnosti. Důležitým negativním efektem zírání do obrazovky je i efekt vytěsňovací: čím déle jsme přilepeni k mobilu, čím déle sedíme u počítače, tím méně času nám zbývá na vše ostatní.

Dysbalance mozkových hemisfér

Třetí negativní efekt se týká rovnováhy mezi mozkovými hemisférami. Naše současná společnost je vykloněna směrem k aktivitám hemisféry levé (zájemce o hlubší vhled do této problematiky odkazuji na přelomové knihy Dr. Iaina McGilchrista). Levá hemisféra pracuje s reprezentacemi reality, tedy s textem, fotkami, a video záznamy, které vznikly v minulosti a k dění v „tady a teď“ nemají bezprostřední vztah. Levou hemisféru zajímají (často nepodstatné) detaily, fakta vytržená z kontextu a přehledná shrnutí. Levá hemisféra miluje pravidla, diagnostické kategorie, kvantitativní data, lineární závislosti a číselné metriky. Levá hemisféra slyší na jednoduchost, efektivitu, rychlost a časové úspory—proto zbožňuje digitalizaci, standardizaci a byrokracii. Levá hemisféra si od reality udržuje odstup, a umolousané žití v reálném světě ochotně mění za přebývání v slonovinové věži abstraktních informací. Levá hemisféra preferuje stroje, automatizaci a virtuální realitu před živými lidmi, a neživé věci před pulsujícími vztahy. Levá hemisféra „skáče“ z detailu na detail, neboť neumí vnímat gestalty. Levá hemisféra exceluje v analýze, ale sama o sobě nezvládá syntézu. Levá hemisféra má ráda ostrá dělení typu „buď A, nebo B“ — např. buď stojíte za Ukrajinou, nebo jste proruský šváb. Levou hemisféru preferují účetní, ajťáci a byrokrati.

Naopak pravá hemisféra pracuje s unikátními, celistvými vjemy v „tady a teď“. Pravá hemisféra myslí v obrazech a jemných pocitových zvlněních, které mají pomalé tempo. Pravá hemisféra nepřeskakuje z detailu na detail, ale postupně zaostřuje celistvý, kontextový vjem. Pravá hemisféra je mnohem více propojena s tělem, a přijímá z něj více informací. Pravá hemisféra zbožňuje metafory, mýty, poezii, hudbu a tanec — protože není tolik fixována na explicitní, ostře ohraničené informace. Pravou hemisféru nezajímají věci, ani mrtvá abstrakta, ale pomalé procesy, živí lidé, a vztahy mezi nimi. U většiny emocí — až na vztek a znechucení — hraje větší roli pravá hemisféra. Intuice, zdravý selský rozum i praktická zobecnění, které se dnes jednostranně vydávají za předsudky, jsou do velké míry závislé na hemisféře pravé. Stejně tak skutečná kreativita — tedy schopnost vykročit myšlenkově na vyšší pláň, mimo vyšlapané cestičky. Pravá hemisféra ovšem sama o sobě není schopna odstupu, má problém přeložit své vjemy do jazyka, a je pasivní — trvá ji, než se rozhoupe k akci. Pravá hemisféra nehraje na „buď A, nebo B“, ale elegantně integruje i zdánlivé protiklady ve stylu „jak A, tak i B“. Pravou hemisféru preferují umělci a kreativní lidé, stejně jako ti nejlepší z vědců.

Hemisféry potřebujeme obě. Pravá hemisféra ukotvuje levou v širší realitě, a to hned několika způsoby. Zaprvé dodává všem informacím kontext a souvislosti, za současného vnímání jejich jedinečných rysů. Zadruhé poskytuje hodnotová vodítka – co je dobré více zkoumat, co je nepodstatný detail, a co naopak důležité zobecnění. A zatřetí provádí syntézu, a to nejenom dílčích poznatků, ke kterým došla hemisféra levá, ale i svého vlastního široce rozepjatého vnímání s těmito poznatky.

Celý online svět je světem levé hemisféry. To, že se v online světě neustále něco děje, to že nám neustále pípá mobil, nás směřuje mimo „tady a teď“. Naše pozornost je rozštěpena mezi aktuálně přítomný svět našeho těla a smyslů, a svět virtuální, který se bez přestávky odehrává na pozadí. Množství informací, často protichůdných a přicházejících v rychlém sledu, zahlcuje naše příjmové kanály, nutí nás přeskakovat od jedné věci k druhé, a k prasknutí šponuje naši schopnost syntézy.

Generativní AI k již existujícím internetovým reprezentacím reality — blogům, postům, podcastům, videím — přidává další vrstvu, vrstvu pochybných a plochých odvozenin, jejichž původní zdroje se ztrácejí v mlze. Pohotovost, s níž generativní AI „plive“ závěry na jakékoliv zvolené téma, podporuje stav mysli, v němž je vše podřízeno výkonu, rychlost je sama o sobě hodnotou, a multitasking druhou přirozeností. Naše schopnost samostatně syntetizovat informace naopak atrofuje.

Čím více času v online světě trávíme, tím o větší dysbalanci mezi oběma hemisférami si koledujeme. Jenže upřednostňování levé hemisféry má vážná negativa. Levá hemisféra neuzemněná kontaktem s hemisférou pravou propadá bludům, a zaměňuje černobílé, zjednodušené představy o světě za skutečnost. Výlučná soustředěnost na detaily a neustálé přeskakování od jedné jednotlivosti ke druhé, podpořená snahou o maximální efektivitu, nás nutí „rychle kmitat“, a tedy stresuje až zúzkostňuje. Neschopnost vnímat rozsáhlé kontexty a vzdálené souvislosti vede k chybám v našem mentálním modelu světa, a k návalům vzteku, když s námi někdo nesouhlasí, nebo když se něco nedaří dle našich představ. Uzamčenost v soukromých mentálních představách a odpojení se od přítomného okamžiku, a od vlastních emocí, znemožňuje skutečně hluboké potkávání se s druhými. A nejhorší je, že všeho tohoto si levá hemisféra naprosto není vědoma.

Kam až může upřednostňování levé hemisféry vést, je vidět na stále zhoršujícím se stavu žáků a studentů, kteří se potýkají nejen prostým udržením pozornosti u čehokoliv na delší dobu, ale i s neschopností porozumět delšímu textu a jemně nuancovaným argumentům, stejně jako s úzkostí, depresí a prchlivostí. Podobnost upřednostňování levé hemisféry s ADHD — jejíž prevalence roste i u dospělých — není vůbec náhodná.

Co s tím?

Pokud chceme žít v moderní společnosti, nelze online svět, a s ním i AI, ignorovat. Je však možné jeho negativní dopady zmírnit. Jak? Posilováním pravé hemisféry a spolupráce obou hemisfér, a umírněností ve využívání digitálních technologií.

Posilování pravé hemisféry a spolupráce mezi oběma hemisférami

Choďte často do přírody, ideálně sami

Příroda nás přelaďuje na pomalý rytmus a samovolně tiší naše jinak bláznivě poskakující (levohemisférové) myšlení. Denní světlo obnovuje přirozené cirkadiální rytmy, pestrost prostředí a svěží zeleň ulevuje našim očím. Hodina strávená v lese je prý srovnatelná s hodinou psychoterapie. Mobil je ale potřeba nechat doma.

Meditujte

Meditace je naprosto nezbytná ke zpomalení rychlého až horečnatého vnitřního tempa a poznání vlastních mentálních a emočních procesů. Jako taková je prvním krokem k jejich kultivaci. Skvělé jsou i meditace v pohybu — jako třeba tibetské kum-nye. K vyrovnání naší hemisférické dysbalance jsou nevhodnější meditace, které trénují rozprostřené vnímání (např. dnes tolik populární mindfulness), spíše než meditace úzce zaměřené (např. soustředění na dech či opakování mantry).

Naordinujte si psychoterapii

Psychoterapie není jen pro lidi, co mají psychické obtíže; psychoterapie je skvělá cesta ke zvědomění si vlastních emocí, jejich verbalizaci a reflexi, a následné proměně hluboce uložených psychických automatismů. Psychoterapie přímo podporuje spolupráci obou hemisfér a lidem, kteří jsou levohemisféroví, postupně odkrývá dříve utajený svět pravé hemisféry.

Poslouchejte hudbu

Hudba je gestalt, který není možno rozebrat na části, aniž by celek ztratil smysl. Hudba je též proces, ze kterého nelze „vykousnout“ žádnou statickou část. Jako taková je hudba ztělesnění toho, jak vnímá svět pravá hemisféra. Poslech hudby, zejména pomalejší a rytmicky proměnlivé, je snadnou branou do světa pravé hemisféry. Hudba nám též demonstruje, jak funguje naše psychika: můžeme v ní objevit zdánlivé protiklady sjednocené v harmonii vyššího řádu, tenzi a uvolnění, napjaté očekávání a úlevné vyvrcholení, spěch odehrávající se na pozadí klidu, a mnoho dalšího. Ještě lepší, než hudbu jen pasivně poslouchat, je podílet se na ní: tančit, bubnovat do rytmu apod.

Dělejte něco kreativního rukama

Vyřezávejte, vyšívejte, malujte, učte se hrát na hudební nástroj. Inteligence je jen zdánlivě abstraktní; ve skutečnosti, jak ukazuje třeba Mark Johnson ve své knize Mysl, smysl a rozum v těle (Embodied Mind, Meaning and Reason), náš rozum a myšlení jsou neoddělitelné od naší tělesnosti. Ruční práce propojují náš mozek s tělem, takže se díky nim udržíme déle mentálně fit.

Sportujte

Tělo léčí duši. Pro vybalancování hemisfér jsou, domnívám se, vhodné zejména párové tance nebo pomalá cvičení typu jóga či tai-chi. Případně kolektivní sporty.

Čtěte poezii

Poezie je jediné použití jazyka, které zaměstnává ve větší míře pravou hemisféru. Poezie je věčně nedopovězená, zdánlivě nelogická, implicitní, a vzbuzuje komplexní pocity. Je balzámem na rozháranou psýché moderního člověka.

Omezte multitasking

Trénujte soustředění pozornosti na jednu věc na delší dobu. Dělejte jen jednu činnost, a nenarušujte ji odbíháním jinam – to platí i pro práci s počítačem. I nudná schůzka či přednáška se dá využít na trénování pozornosti, namísto pokradmého sjíždění Instagramu na mobilu pod stolem.

Umírněnost v použití digitálních technologií (a speciálně AI)

Dejte si občas digitální detox

Kdy jste naposledy byli celý den — nebo aspoň celé odpoledne — bez mobilu? Svět kolem je krásný a stále nás něčím novým překvapuje, což ale s očima kontinuálně zabořenýma do mobilu snadno přehlédneme.

Čtěte dlouhé knihy

Jediná dobrá kniha strčí do kapsy záplavu povrchních postů na sociálních sítích, o zprávách ani nemluvě. Dobře napsanou odbornou knihu nemůže nahradit žádný počet AI shrnutí, ať už jsou naše prompty sebesofistikovanější. A kvalitní beletrie je ještě úplně jiný level—ne nadarmo jsou velcí spisovatelé minulosti (jako třeba Dostojevský nebo Tolstoj), považování za nejlepší znalce lidské psychiky vůbec, a ne nadarmo nás stále bere za srdce Shakespeare a Homér, i když od jejich velkých příběhů už uplynula staletí.

Ideální jsou knihy papírové, z nichž si — díky zapojení rukou při obracení stránek – více pamatujeme. Dovolím si říct, že kdo nepřečte aspoň 10 knih za rok, bude postupně hloupnout. Pokud nejste velký čtenář a máte radši mluvené slovo, poslouchejte aspoň dlouhé podcasty. Naučně populární knihy s odkazy navíc fungují jako „pomalý internet“ v tom smyslu, že jedna kniha člověka často navede na další. A jak dodává kanadský psycholog Jordan Peterson, kdo rád čte má hodně zesnulých přátel - což taky není k zahození.

Bavte se raději s živými lidmi, než s AI

Když něco nevíte a zajímá vás to, zkuste si o tom něco přečíst, zajít si na přednášku k danému tématu, nebo se zeptat kamaráda či kolegy. Málokdy potřebujete odpověď hned – není tedy třeba hned se utíkat ke generativní AI.

Přemýšlejte předtím, než se zeptáte AI

Vymyslet něco kloudného vyžaduje čas a klid. Mnohé souvislosti se vynořují pomalu, svým vlastním tempem—právě proto nás nejlepší nápady napadají ráno ve sprše nebo odpoledne při venčení psa. AI je nám stále k dispozici a jako taková je velkým pokušením; to by ale nemělo vést k tomu, že se samostatné myšlení stane výjimečným, nebo že ho budeme podmiňovat „předvařenými“ AI výstupy.

Používejte generativní AI spíše ke kognitivně méně náročným úlohám

Použít generativní AI k něčemu primitivnímu — jako je shrnutí knihy, který jste přečetli, revize Pythoního kódu, který jste sami napsali, nebo získání faktické informace ala jaké je hlavní město Ugandy — nadělá minimum škody. Pokud ale soustavně používáte generativní AI ke kognitivním úlohám vyššího řádu — např. jaké argumenty použít, abyste přesvědčili svého šéfa, aby vám přidal; jak vést nepříjemný pohovor se svým podřízeným; jak vytvořit pohádku o tlustém princi, pásovci, traktoru a princezně s lupénkou apod. —, jste na nejlepší cestě stát se na ní závislými.

Používejte generativní AI jako odrazový můstek k vlastnímu myšlení

Když už potřebujete použít generativní AI k náročnějším kognitivním úlohám (viz příklady výše), nespokojte se s její odpovědí. Použijte ji jen jako odrazový můstek. Jděte do větší hloubky, nastudujte si původní zdroje, hádejte se s AI, re-formulujte samostatně její závěry, bavte se o nich s druhými, zkuste je v praxi ověřit, přetvořte její výstupy k nepoznání.

Pár slov závěrem

AI se může stát „mentálním pornem“ – ten potenciál závislosti, a z ní plynoucích negativních dopadů na náš mozek i psychiku, je značný. Ale nemusí to tak být, dá se to vybalancovat. Záleží jen na nás, jestli lákadlu outsourcovat naše myšlení kvůli povrchnímu příslibu úspory času odoláme. Možná je AI takovým kolektivním testem: dokážeme jí nastavit hranice a vykázat ji do patřičných mezí dřív, než masově zase o něco zhloupneme?