Izrael vs Írán: Lev z Judy povstal
Aktuální dění
Začnu osobním a zdánlivě nesouvislým příběhem. V pozici blogera si mohu ten luxus dopřát. Jako komentátor jsem si něco takového dovolit nemohl.
Na pátek 13. června jsem byl objednán k odbornému lékaři. Pro výsledky z předchozího CT vyšetření v naší krajské nemocnici. Nebudu zastírat: měl jsem toho plnou hlavu. Zastávám totiž názor, že existují dvě místa, která vám mohou zásadně změnit život. Soudní síň a lékařská ordinace. Přijdete jako (formálně) nevinný a odejdete jako odsouzený. Přijdete jako (subjektivně) zdravý a odejdete jako vážně nemocný.
V čekárně nás bylo víc, jak tedy trávit čas? Hraní si s mobilem není mé hobby, chvíli jsem proto pozoroval cvrkot kolem. Čekárna je společná pro víc pracovišť, k jednomu přišla mladá rodina, která se na první pohled vymykala. Tatínek se sytě černými hustými vlasy a plnovousem, asi čtyřletá hnědooká dívka a maminka – v hidžábu. To bylo asi jediné „rozptýlení“, jinak tichá nuda.
Občas mě v takových okamžicích napadne vymyslet nějaký veršík, spíše písňový text. I dnes.
- Představ si, že jsi křesťan,
tvé tělo ducha chrám.
Ne jako uschlý břečťan
co hyne v poušti sám.
Už víš, kdo zbavil tě vin
byl to Ježíš, Boží Syn.
- Představ si, žes byl v nebi,
Pavel u trůnu stál.
Pak pomyslel sis: Kéž by
se zjevil Králů Král.
„Pan Stejskal!“, ozvalo se ze sesterny. „Už běžím,“ přihlásil jsem se – a bylo po poezii. V ordinaci pan doktor chvíli něco psal na klávesnici. Zase ten pocit padesát a padesát. Netrval dlouho. „Je to v pořádku,“ dodal záhy a pak jsme jen domluvili termín další kontroly, nezbytné odběry a podobné záležitosti, které patří k samozřejmostem u pacienta majícího za sebou úspěšnou nádorovou operaci. Musí být trvale pod dohledem.
Není-li si člověk jist, o to je pak větší úleva. Ano, spadl mi kámen ze srdce. Ale můj zrak a mysl patří vzhůru. Modlil jsem se za to, aby výsledky dopadly dobře a nyní byl čas na projev vděčnosti. Nejsem katolík, nemusím se tedy křižovat před sochou Panny Marie, ani pravoslavný, abych líbal ikonu s jejím vyobrazením. Stačí říci: „Díky, Pane. Haleluja.“ A myslet to v naprosté vážnosti.
●
Že Izrael přistoupil k preventivní sebeobranné operaci se zaměřením na íránská jaderná zařízení, jaderné vědce a vysoce postavené generály v armádě a teroristické formaci Revoluční gardy, dozvěděl jsem se brzy ráno. Stihl jsem ještě na svém účtu na síti Truth Social Izraelcům blahopřát k brilantně provedené akci, více podrobností jsem pak shromáždil v průběhu dne. Otázek je řada. Jedna z nich, proč došlo k akci právě nyní? Užitečnou analýzu nabídl 13. června 2025 Zvika Klein, šéfredaktor novin The Jerusalem Post.
Dlouho připravované operaci dala zelenou dramatická změna v jaderném programu teheránského režimu a z ní vycházející přesvědčení izraelského obranného establishmentu, že déle už čekat nebylo možné. Čas jednoduše vypršel, neboť Írán překročil červenou linii. Zprávy tajných služeb zjistily, že režim obohatil dostatek uranu, aby mohl vyrobit přibližně patnáct jaderných hlavic a mimoto aktivně provádí testy. Změnilo se tempo, rozsah a záměr těchto nebezpečných aktivit. Co se dříve jevilo jako abstraktní – potenciál, schopnosti a úmysly -, stalo se nyní operační realitou. Tento vývoj nebyl zaznamenán pouze sám o sobě, izolovaně. Objevily se důkazy, že Írán předává pokročilé zbraně a strategické pokyny svým spojencům, především Hamásu a Hizballáhu. Mezi objevy nedávno nalezenými izraelskou armádou a tajnými službami v Pásmu Gazy byly i komponenty a materiály, které přímo ukazovaly na íránskou podporu teroristů včetně koordinace útoků na více frontách. Teherán tedy nejen že vyvíjel bombu, ale vytvářel komplexní protiizraelský plán.
Podle vysoce postavených izraelských armádních zdrojů byla operace schválena ve chvíli, kdy se spojily tři klíčové faktory: (1) urychlení íránského jaderného programu, (2) hmatatelné důkazy, že se formuje íránská regionální válečná doktrína, (3) zužující se prostor pro účinný zásah. To znamená, že z pohledu těch, kdo útok plánovali, šlo o poslední vhodný okamžik k akci, než by Izrael začal ztrácet svou zpravodajskou a operační výhodu převahu. Dlužno dodat, že cílem operace nazvané „Rising Lion“ nebylo eliminovat celý íránský jaderný program jako takový. V izraelské armádě si nikdo nemyslí, že toho je možné dosáhnout jednou akcí. Mise byla naplánována tak, aby (a) zpomalila vývoj jaderných zbraní v Íránu, (b) narušila plánování a infrastrukturu a (c) vyslala jasný signál, jak samotnému Íránu, tak komukoli dalšímu, že když Izrael říká, že určité věci nepřipustí (nedovolí překročení tzv. červené linie), myslí to naprosto vážně.
Zvika Klein své pojednání uzavírá, že operace „Rising Lion“ znamená začátek nové fáze – nejen z vojenského, ale i strategického hlediska. Íránské ambice už nejsou hypotetické. Nebezpečí existuje a Izrael měl volbu mezi preventivním úderem a pozdější lítostí – ve smyslu lítosti nad důsledky své nečinnosti. „Izraelští lídři léta tvrdí, že nedovolí, aby se Írán stal jadernou mocností. V pátek ráno byla tato politika podrobena zkoušce. A Izrael nezaváhal,“ končí autor svoji analýzu.
Připomeňme, že Izrael byl nucen přešit podobné preventivní útoky už v minulosti. V roce 1981 zničilo jeho letectvo jaderné zařízení v Iráku a v roce 2007 v Sýrii. Důvod je zřejmý. V obou případech šlo o režimy, které Izrael jako stát neuznávaly a především – usilovaly o jeho likvidaci. Totéž platí aktuálně o Íránu. Lze jistě namítnou, že Izrael také vlastní jaderné zbraně, tak proč brání jiným v jejich vlastnictví. Odpověď je zřejmá. Je rozdíl, má-li v držení zápalky normální člověk a má-li je pyroman. Izrael neusiluje o likvidaci žádného státu, tím méně států muslimských, s nimiž naopak chce uzavírat mírové smlouvy a navázat přátelskou spolupráci.