Hybridní válka, která nebyla vyhlášená, a „hybridní puč“, který nebyl vyhlášený
Svoboda
V debatách o bezpečnosti se stále častěji setkáváme s pojmem hybridní válka. Hovoří se o ní jako o nevyhlášeném konfliktu, v němž hlavní roli nehrají tanky a vojáci, ale dezinformace, kybernetické útoky, ekonomický nátlak a psychologické operace. Tento pojem se stal součástí našeho slovníku, ale pokud ho bereme vážně, měli bychom stejně důsledně mluvit i o jeho dvojčeti: hybridním puči.
Hybridní válka je záměrně nejasná a plíživá. Nepřítel si vybírá šedou zónu mezi mírem a konfliktem, testuje hranice a využívá váhavosti napadeného státu. Cílem není nutně okamžitá vojenská porážka, ale oslabení společnosti, zpochybnění důvěry v instituce a rozdělení veřejnosti tak, aby ztratila schopnost jednotné reakce. Ještě závažnějším fenoménem je hybridní puč. Ten neprobíhá otevřeně – bez tanků na ulicích, bez vyhlášení stanného práva, bez okamžiku, kdy by se dalo říci „od této chvíle je režim svržen“. Probíhá skrytě:
přes právní manipulace, které postupně mění pravidla hry,
skrze ovládnutí médií a informačního prostoru,
prostřednictvím tlaku na soudy a nezávislé instituce,
a díky cílenému oslabování důvěry občanů v demokracii.
Na rozdíl od války, kde vidíme střety a hranice, je hybridní puč často téměř neviditelný. Formálně zůstává systém stejný – ústava platí, volby se konají, parlament zasedá. Jenže jejich podstata se postupně vyprázdní, moc se koncentruje a demokratické instituce se mění v pouhou kulisu. O hybridní válce se často mluví proto, že je spojena s vnější hrozbou – cizí mocností, která nás oslabuje. Hybridní puč je však hrozbou zevnitř. Jeho výsledkem není oslabený stát, ale změněný režim, ve kterém občané ztrácejí možnost ovlivňovat svou budoucnost. Hybridní puč je proto ve výsledku ničivější než samotná hybridní válka: nevede k porážce, ale k proměně.
Proti těmto tichým hrozbám nepostačí armáda ani policie. Nejpevnější obranou jsou nezávislé instituce, silná občanská společnost a aktivní občané, kteří včas rozpoznají, že je jejich svoboda ohrožena. Jak připomněl Barack Obama: „Nejdůležitějším titulem není prezident nebo premiér; nejdůležitějším titulem je občan. Jsou to občané – obyčejní muži a ženy, odhodlaní utvořit si svoji vlastní budoucnost – kdo v celé historii vyvolal všechny velké změny a pokroky.“ Tento výrok platí i pro naši dobu. Tam, kde občané zůstávají pasivní, se otevírá prostor pro tiché převraty. Tam, kde občané brání nezávislé instituce, média a férovou politickou soutěž, se hybridní puč stává téměř nemožným.
Pokud dnes varujeme před hybridní válkou, musíme se stejně tak důsledně bavit i o hybridním puči. Jedno bez druhého nedává smysl – a přehlížet hrozbu zevnitř je stejně nebezpečné jako ignorovat hrozbu zvenčí. Skutečnou pojistkou demokracie není jen armáda, ale občané, kteří jsou nejdůležitějšími "institucemi" a nenechají si vzít svou budoucnost nevyhlášeným převratem.