Glosa o svobodě

Konkrétní nebudu, jde mi o obecnější pohled na dané téma. Jen uvedu, že autor zmínil dvě přání. Zdraví a možnost „myslet si, co chci, psát, co chci, dělat, co chci, a nedělat, co nechci“.

Uvědomil jsem si, že o principu týkajícím se svobody se píše už na začátku Bible - v knize nevyčerpatelné moudrosti a inspirace. Na mysli mám omezení týkající se režimu života v rajské zahradě. V 2. kapitole knihy Genesis čteme: „Hospodin Bůh člověku přikázal: Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“

Tento text má řadu významů. Sám pro sebe si z něj odnáším do života toto: už ve stvořitelském řádu je zakódováno, že svoboda nemůže být bezbřehá, absolutní, stoprocentní. Ale má být maximálně široká.

Člověku v zahradě v Edenu (biblickém, nikoli pražském) bylo dovoleno jíst plody ze všech stromů - s výjimkou jednoho. Nevíme, kolik jich tam bylo celkem, ale lze předpokládat, že hodně. Člověk měl přístup téměř ke všem, pouze k jednomu ne. Mantinely svobody byly tedy v ráji dostatečně široké, ale ne neomezené.

Co z toho plyne?

I dnes mocní ve svobodném světě (o diktatuře zde nemluvíme), chtějí-li se řídit stvořitelským řádem, musí dát občanům maximální míru svobody, nikoli ji nejrůznějšími způsoby omezovat. Ovšem ani ta svoboda nemůže být absolutní, leč její omezení musí dávat smysl, být k užitku z hlediska „vyššího mravního principu“ a nesmí vytvářet dojem, že jde o byrokratickou šikanu ze strany establishmentu. Zákaz konzumace plodů ze stromu poznání dobrého a zlého svůj smysl mělo, proto byl vydán. Hospodin ale konzumaci ovoce z ostatních plodů nezakázal, ale naopak povolil.

Snad bude pochopeno, kam tímto příspěvkem mířím.

Předpokládám ovšem, že v zahradě v Edenu nebylo žádné ovoce jedovaté či jinak nebezpečné. Převedeno do naší doby: i tak je zapotřebí na linii vládnoucí elita - lidé - svoboda vážit na lékárnických vahách.