Etalon pravdy vs. etalon svobody slova: když stát měří i to, co se říká
Svoboda slova
Ve fyzice máme jasné etalony: kilogram v Paříži, metrický systém, atomové hodiny. Všechno se dá změřit, zvážit, ověřit. Ale co když stát – zvyklý určovat váhu a délku – začne chtít určovat i etalon pravdy? Na první pohled to zní lákavě. Kdyby existoval oficiální „pravdoměr“, který by rozsvítil červenou vždy, když někdo lže, ušetřili bychom si hodně politických kampaní, soudních tahanic a nekonečných debat v hospodách. Jenže demokracie není fyzika. A „pravda“ není kilogram, který zůstává kilogramem i tehdy, když se na něj dívá opozice nebo vládní zmocněnec pro strategickou komunikaci.
Myšlenka státního etalonu pravdy vychází z předpokladu, že existuje jedna oficiální verze reality. Kdo ji drží v rukou, drží moc nejen nad současností, ale i nad budoucností. V praxi to často vypadá tak, že stát (nebo jím pověřený „hlídač narativů“) označí určité názory za „dezinformace“ – a tím pádem je vyloučí z veřejného prostoru.Problém? V demokracii se pravda nerodí dekretováním, ale střetem názorů. Etalon pravdy by se tak velmi rychle proměnil v etalon poslušnosti.
Oproti tomu etalon svobody slova uznává, že bez chaosu, hádek a občas i trapných konspiračních teorií není možná skutečná debata. Demokracie je hlučná, protože je živá. A stejně jako stát nepeče jen jednu značku chleba, neměl by stát razítkovat ani jednu značku pravdy .Etalon svobody slova neznamená, že vše je správné. Znamená, že vše smí zaznít – a teprve společenská diskuse odděluje zrno od plev.
Historicky stát spravuje etalony proto, aby byla zajištěna spravedlnost v obchodu: kilo mouky má být kilo, ať už ho koupíte v Brně, nebo v Plzni. Pokud by ale stát začal podobně etalonizovat i pravdu, riskujeme, že se z občanů stanou zákazníci jediné oficiální pravdy. A když má na trhu pravdy monopol stát, pak demokracie ztrácí svůj základ – pluralitu.
Zásadní rozdíl: zatímco etalon metru je pevně daný, pravda v demokracii je spíš proces hledání. Je to nikdy nekončící dialog, který se mění s novými fakty, objevy a zkušenostmi. Jakmile z procesu uděláme fixní etalon, zamrzneme. A zamrzlá společnost buď praskne, nebo se pomalu dusí pod ledem dogmat.
Etalon pravdy svádí k centralizaci, kontrole a umlčování. Etalon svobody slova je chaotický, hlučný a občas nepohodlný – ale právě proto je demokratický. Otázka pro každou společnost tedy nezní: Kdo má pravdu? Ale spíše: Kdo smí hledat pravdu bez strachu, že narazí na „úřední etalon“?
Čtěte na podobné téma:
Kdyby byl Otakar Foltýn nejen hlasem vládního narativu, ale i etalonem státního narativu