Doplňky stravy pod palbou: proč se kritika zastavila u lékárníků?

V posledních týdnech eskaluje napětí mezi prof. MUDr. Štěpánem Svačinou, DrSc., MBA, předsedou České lékařské společnosti JEP a Českou lékárnickou komorou. Prof. Svačina kritizuje skutečnost, že jsou pacientům v lékárně nabízeny doplňky stravy bez jakékoliv účinnosti, a to k lékům na předpis. Takové jednání pak označil za neetické a motivované finančním ziskem.

Osobně mě, jako farmaceuta, překvapuje, že se prof. Svačina ohradil vůči takovému postupu pouze u léčiv na recept. Není náhodou „neetické“ nabízet takové přípravky také v rámci volného a zásilkového prodeje?

A co teprve v ordinacích lékařů? Mému tatínkovi, který má oční onemocnění, byl lékařem v ordinaci opakovaně doporučen doplněk stravy na jeho zdravotní problémy. Přes skutečnost, že má v rodině farmaceuta, si přípravek koupil, zřejmě z důvěry k lékaři, která je pro léčbu kruciální. Čím byl motivován lékař při nabídce doplňku stravy na oční onemocnění, které nelze vyléčit? Možná stejně, jako slovy prof. Svačiny, finančním ziskem.

Doplňky stravy jsou na českém trhu již více než 30 let, byť jejich definice existuje od roku 2002 (směrnice 2002/46/ES). Dříve se používal termín „parafarmakum“ jako opozitum k farmaku, tedy léčivému přípravku, léku.

Kromě definice, jsou stanovena zdravotní tvrzení, která výrobce může uvádět. Doplňky stravy nemají ověřenou účinnost klinickými daty, není ověřováno, zda obsahují výrobcem deklarované složení v deklarovaném množství jednotlivých složek. Není u nich možné psát např. léčí, hojí, působí preventivně apod. Na rozdíl od léčivých přípravků nemají stanovené terapeutické indikace.

Definice doplňku stravy: doplněk stravy je potravina, jejímž účelem je doplňovat běžnou stravu a která je koncentrovaným zdrojem vitamínů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním (tzn. výživovým) nebo fyziologickým účinkem, obsažených v potravině samostatně nebo v kombinaci, určená k přímé spotřebě v malých odměřených množstvích.

Reklamy ve sdělovacích prostředcích, a zejména způsob, jakým jsou tyto přípravky propagovány, jsou mnohdy velmi agresivní a vylučující jakoukoliv pochybnost, z logiky věci jsou účinné u laické veřejnosti. Přípravky propagují veřejně známé osobnosti, se kterými se mnoho lidí touží ztotožnit. Příkladem je:

„Nejlepší vitamíny na vlasy, nehty a pleť s přírodním složením." Znáte snad někoho, kdo by nechtěl NEJLEPŠÍ přípravek a spokojil by se s nějakým druhořadým?

Dalším příkladem je „Přírodní kosmetický přípravek proti mykózám a plísním je určen pro účinnou likvidaci povrchových mykóz v meziprstních prostorech, pro ošetření nehtů a pokožky v oblasti vlasů či vousů.“ Nejen dermatologové vědí, že onychomykóza (nehtová plíseň) se nevyléčí ani lokálními léčivými přípravky, že je nutná léčba systémová. Ale když je to tak snadné: „stačí si koupit přípravek“, není nutné objednat se k lékaři, absolvovat vyšetření a těšit se, že léčba indikovaná lékařem zabere pokud možno hned.

Pacient mnohdy nechce vysvětlit rozdíl mezi doplňkem stravy a léčivem/zdravotnickým prostředkem. Nechce slyšet, že mu přípravek nepomůže, když „v televizi říkali, že…“.

Neexistuje žádná autorita, která by dbala na správnost informací uveřejňovaných na internetu. Např. u esenciálních olejů se dočteme, že prostupují kůží, a abychom měli 100% jistotu 100% vstřebání, potřebujeme oleje z citrusových plodů. Dočteme se, že podporují odkašlávání, léčí kašel, mají antivirové, dokonce antivirální  účinky, snižují bolest kloubů a mnohé další nesmysly.

Perlou je návod na výrobu domácích čípků (opsáno doslova):

„Vezmeme alobal a utrhneme z něj kousek.

Vezmeme kokosový olej, který při teplotě pod 23 stupňů tuhne. Lžičkou odměříme požadovanou velikost budoucího čípku. Velikost je důležitá podle toho, jestli čípek bude do prdýlky nebo pro děti. Lepší je pak požadovaný čípek rozpustit ve vodní lázni, vmíchat ty éterické oleje, nechat ztuhnout a pak aplikovat. Je to bezpečnější, protože nám éterický olej nezůstane na povrchu čípku, ale bude zakomponován dovnitř čípku. Podle problému, který chceme řešit na něj nakapeme příslušné množství éterických olejů a aplikujeme na požadované místo.“

I dětem se čípek vkládá „do prdýlky“. (pozn. autorky článku).

A kdo že to návod napsal? „Jsem profesionální holistická aromaterapeutka, zdravotní masérka a bylinářka.“

Já jsem farmaceut a takový nesmysl bych z úst ani z pera nevypustila. 

Lidé si sdílejí osobní zkušenosti, na internetu jsou dostupné srovnávače „účinnosti“ od jednotlivců, s fotkami, které „dokazují“ účinek toho kterého doplňku stravy.

„To jsou úplně strašné věci. Pacient je opravdu ve velkém přesvědčován, aby si k předepsanému léku lékařem koupil ještě několik dalších věcí. A to je masová záležitost,“ reagoval pro Seznam Zprávy.

Co konkrétně tedy vadí? Že lékárník doporučí pacientovi doplněk stravy k léčivu na recept, nebo že připravuje pacienta o finanční prostředky k léčivu na recept, když je doplněk stravy bez klinických dat? (u volného prodeje to přeci nevadí, internetový prodej nevyjímaje).

„Podle lékařů totiž mnohé z nabízených přípravků nemají žádný prokazatelný účinek. Tvrdí, že jejich nabízení slouží spíše k navýšení tržeb lékáren než k péči o zdraví pacientů.

Lékárníci mají ve výlohách naprosté nesmysly. Léta se to tolerovalo s ohledem na ekonomickou situaci lékáren. Teď však došlo k novému fenoménu – lékárníci začali nekolegiálně prodávat pacientům k receptu od lékaře něco navíc jako doplněk léčby, bez jakéhokoli vědeckého podkladu,“ tvrdí předseda ČLS JEP Štěpán Svačina.“

S vážností prof. Svačina tvrdí, že se doporučení doplňků stravy tolerovalo s ohledem na ekonomickou situaci lékáren? Přes 30 let tedy lékařům tento fakt nevadil? „Tolerovalo se“ (samo), že na trhu jsou statisíce přípravků bez prokázaného účinku, že je užívají pacienti s léčivy na recept i na volný prodej, aniž by je předepsal lékař.

Doplňky stravy se prodávají formou zásilkového prodeje. I to je předmětem nelibosti prof. Svačiny? V rámci volného prodeje se jeho slovy „můžeme realizovat“? (pozn. na volném prodeji je obvykle farmaceutický asistent, vzdělání: 4letý obor na SZŠ s maturitou, nebo VOŠZ, zakončený absolutoriem, absolventskou prací a titulem DiS.).

V celé věci jde o spolupráci lékařů a lékárníků, a také farmaceutických asistentů. Cílem je péče o zdraví pacienta. Existuje množství právních předpisů ohledně léčivých přípravků, recipročně však neexistují právní předpisy o doplňcích stravy.

Lékaři mají možnost pacienta poučit v tom smyslu, že si nemá kupovat žádný přípravek ke stávající léčbě, ať už se jedná o doplněk stravy, ale i léčivý přípravek.

Abychom předcházeli prodeji doplňků stravy, je nutné začít na začátku: u výrobců. Ať se tedy doplňky stravy nevyrábějí. Pokud už se vyrábějí, ať na ně nejsou povoleny reklamy, které přesvědčí spotřebitele o nutnosti užívání, mnohdy jako jediného a nezastupitelného přípravku. Pro laika samotná informace, že se jedná o doplněk stravy, nemá větší rozměr a hlubší význam. Nepřemýšlí v kontextu, protože nemá dostatek odborných informací, je laik. Může se ale zeptat lékárníka, farmaceutického asistenta nebo lékaře.

„Celá kauza kolem probiotik je také velmi sporná. Podle infekcionistické společnosti je jejich přidávání k antibiotikům naprostý nesmysl. Mnohé studie potvrzují, že to může dokonce zpomalit obnovu přirozené střevní mikroflóry.“

Při užívání širokospektrálních antibiotik dochází k nežádoucím účinkům v podobě např. vaginálních kandidóz. Za svou lékárenskou praxi jsem se nesetkala s jedinou ženou, která by nechala vlastní mikroflóru, aby se obnovila přirozeně a mezitím léčila následky mikrobiální disbalance.

Vzdělání farmaceuta předpokládá mimo jiné vzít v úvahu vše, co pacient užívá, vyhodnotit nejen případné interakce léčiv na recept, ale také na volný prodej, včetně potravinových interakcí, a vzít v úvahu zdravotní stav pacienta. Ten se mnohdy upíná „ke stéblu“ v případě, že má pocit, že mu léčivý přípravek nezabírá dostatečně, nebo dostatečně rychle, nebo na základě agresivní, přesvědčující reklamy, nebo ještě lépe: doporučení někoho známého či blízkého. Učím svoje studenty, budoucí farmaceutické asistenty, ale také farmaceuty, neboť nekončí pouze studiem na VOŠZ, aby pacientům v rámci samoléčby nabídli právě léčivé přípravky, a ještě lépe konzultaci s lékařem.

„To, co nám nejvíc vadí, je, že lékárník tímto jednáním zpochybňuje autoritu lékaře. Pacientovi říká: „Pan doktor vám měl napsat ještě něco, já vám to nabízím teď.“ To je špatně.“

Lékárník je poslední, kdo může zachytit případnou chybu lékaře – chybné dávkování, interakce, duplikování léčiv apod. Etický kodex nám velí autoritu lékaře nezpochybňovat. Každý jsme ale jiný, komunikujeme jinak, nemáme předepsanou jednotnou řeč a skladbu slov. Stejné je to u lékařů a u všech ostatních profesí.

„Boj o doplňky stravy. Lidé platí za něco, co neúčinkuje, tvrdí šéf lékařů“

Prof. Svačina má možnost napřít svoji pozornost a energii na výrobce doplňků stravy, na pacientská sdružení, na tvůrce reklamy, apelovat na své kolegy lékaře, na média, na autority, které by bděly nad správností informací šířených online. Kritika farmaceutů danou problematiku nevyřeší, ti jsou na samotném konci problému, který je nutné řešit komplexně.