Digitální dvojče státu: Jedno totality vs. 10 milionů demokracie
Umělá inteligence
Digitální dvojče je technický pojem: přesná digitální kopie reality, která umožňuje řízení, simulaci a optimalizaci. Ve světě průmyslu dává smysl. Ve světě státu je to ale pojem nebezpečně svůdný. Protože otázka nezní, zda digitální dvojče vznikne, ale čí bude a koho bude kopírovat.
Totalita vždy touží po jednom digitálním dvojčeti státu. Jednom modelu, jednom obrazu, jednom výkladu reality. Stát je v něm homogenní organismus, občané jsou proměnné, které se musí vejít do algoritmu. Odchylka je chyba, nesoulad riziko, nesouhlas porucha systému. Takové digitální dvojče neslouží k pochopení společnosti, ale k jejímu řízení. Neptá se, co lidé chtějí, ale jak je sladit s modelem.
Demokracie naproti tomu nemůže mít jedno digitální dvojče. Demokracie je ze své podstaty pluralitní, rozporná a živá. Její digitální obraz nemůže být jeden – musí jich být deset milionů. Tolik, kolik je občanů, zkušeností, perspektiv a životních drah. Demokratický digitální stát není centrální mozek, ale síť. Ne optimalizace, ale porozumění. Ne řízení chování, ale prostor pro jednání.
Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy není technický, ale antropologický. Totalitní digitální dvojče vychází z představy, že člověk je problém k vyřešení. Demokratické digitální prostředí vychází z představy, že člověk je zdroj smyslu, který nelze plně formalizovat. Tam, kde totalita potřebuje předvídat, demokracie musí snášet nejistotu.
Jakmile stát začne mluvit o jednom „správném“ datovém obrazu společnosti, začíná se nebezpečně blížit logice totality – i kdyby používal jazyk bezpečnosti, efektivity nebo strategické komunikace. Jeden model totiž vždy znamená jedno centrum moci. A jedno centrum moci vždy tíhne k tomu, aby realitu nejen popisovalo, ale i vyrábělo.
Budoucnost digitálního státu proto nestojí na otázce, jak dokonalý model vytvoříme, ale zda uneseme jejich mnohost. Zda dokážeme žít se státem, který nemá jedno digitální dvojče, ale miliony nedokonalých, protichůdných a lidských obrazů sebe sama. Protože právě v té nedokonalosti se ještě pozná demokracie.
