Dárek pro Putina: pomoc Ukrajině nebo riziko pro bezpečnost?

Velkou a nadšenou publicitu získal nejnovější počin Nadačního fondu dárek pro Putina (NF) poskytnout Ukrajině raketu s plochou dráhou letu. Ano, tato zbraň by měla být údajně schopna zasáhnout z území Ukrajiny Moskvu. Už ne tanky, nebo vrtulníky, ale rovnou strategický bombardovací nástroj. Raketa se jmenuje Dana a s jejím svolením nese jméno nedávno zesnulé předsedkyně Úřadu pro „jadernou bezpečnost“ Dany Drábové. Už tento mandát zní zcela absurdně při vší úctě k akademičce.

Veřejné riziko

Za léta, co se válčí na Ukrajině, jsme prakticky všichni dosáhli určité otrlosti. V prvé řadě, ať už si o příčinách konfliktu na Ukrajině myslíme cokoli, je to přičiněním Ruska. To si rádo zas jednou zaválčilo a my jsme mu k tomu jako Západ ještě poskytli vynikající záminku svým nesmyslným vrtáním v záležitostech Ukrajiny. Je ale vidět, právě na projektech, jako je Dárek pro Putina, že určitý militantní potenciál zřejmě existoval a čekal na svou reinkarnaci i na naší straně. Marně byste na stránkách NF hledali vážnější tón, „fundraisovat“ na zbraně je velká zábava a marketing, príma grafika k tomu.

Dá se samozřejmě pochopit, že část české společnosti na ruskou agresi na Ukrajině reagovala militantně v osobní rovině. Někdo šel na Ukrajinu dokonce bojovat osobně, někdo se napadené zemi snaží pomoci zásobováním penězi a materiálem. Dárek pro Putina ale představuje překročení mezí: jakmile si klade za cíl dodat byť jen jedinou zbraň typu rakety s plochou drahou letu a doprovází tento zcela veřejný záměr válečnou rétorikou, soukromá sbírka přestává mít tolerovatelný privátní smysl. Stává se z ní bezpečnostní riziko pro celou veřejnost, jakkoli neztrácíme ze zřetele řetěz příčin a následků.

Válka jako předmět charity

Stojí za připomenutí, že aby NF shromáždil peníze na válečné výdaje, využívá charitativního nástroje, jakým je veřejná sbírka. Také proto je na místě zmínka o otrlosti. Válečná nadace je vlastně etický protimluv. Právně je to tak, že abyste v České republice mohli pořádat ohlášenou veřejnou sbírku podle zákona, je vyloučeno, aby měla jiný než humanitární cíl. Taková sbírka se registruje na krajských úřadech a posléze podléhá vyúčtování za účasti úřední osoby. Bohužel, bohudík to ale neznamená, že nelze pořádat sbírky i mimo tento rámec.

Lze. A dárek pro Putina to celkem dobře ví. Terminus technicus „sbírka“ proto neváhá běžně používat. Sbírka neprobíhá kasičkami někde v ulicích, ale on-line, jak je dnes již běžné i u velkých charitativních akcí. Je to prostě normální veřejná sbírka se všemi v zákoně popsanými atributy, obrací se například apelativně a s mravní výzvou na nejširší veřejnost, ale využívá – opakujme že nikoli v rozporu se zákonem de iure – možnosti kontrolní svépomoci. Vybrané peníze posléze putují kamsi do továren na zbraně, u nás nebo v zahraničí, odkud jako dar nadačního fondu putují na frontu.

Účel daru

Lze si jen bujně domýšlet, že někdo za ukrajinskou armádu musí podepsat darovací smlouvu na raketu s plochou dráhou letu, kde je stručně popsán účel daru. Může mimochodem někdo českým občanům, kteří do fondu na nic nepřispěli, garantovat, že Dana nepoletí přímo na Kreml? Nebo i toto je marketing a dárce si může způsob využití přát? Než válka začala, nikoho by ani ve snu nenapadlo, jaký obsah může veřejná sbírka u nás získat. Mnohem podstatnější než potenciální právní spor o to, kde začíná a končí něco jako soukromá sbírková akce, je ale politický dopad toho, co rádoby soukromá nadace činí.

Přijmeme-li jednání nadačního fondu jako princip konání, můžeme formou jakýchsi soukromých národních sbírek například vyzbrojit Hamás nebo rovnou vyhlásit válku Severní Koreji. Stačí dostatečný počet přispěvatelů a vyrobíme si někde třeba jadernou bombu. A kdyby to nešlo, tak se to aspoň zafinancuje. Opravdu tohle nikomu nevadí? Je možné, aby si kdokoli pořádal „své“ veřejné sbírky na cokoli? Jak k záměru přijdou občané, kteří do sbírky nepřispěli, natož aby si „dar“ nechali odepsat z daní, jak nadace doporučuje.