Co porodila aljašská hora? Myš? Mravence?

Otázky naší doby

Už ani ty summity nejsou, co bývaly. Setkání v Anchorage odráží podobu dnešního prapodivného světa. Vzpomeňme namátkou na jednání Reagan – Gorbačov na Islandu v říjnu 1986.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

21:57

Napište první komentář

V čem spatřuji rozdíl? V úrovni, jak formální, tak obsahové. Nynější summit provází víc nabubřelých slov, jmenovitě ze strany amerického hostitele, a méně konkrétních činů. Je to nepřímá úměra, tak příznačná pro šéfa Bílého domu. Setkání v Reykjavíku v šestaosmdesátém bylo možné hodnotit pozitivně: mělo hlubší smysl. Zhruba za rok vyústilo v podpis dohody INF – o likvidaci raket středního a krátkého doletu. Důležitou roli v našem srovnání hraje i osobnostní profil šéfů delegací. Porovnejme: Reagan vs Trump, Gorbačov vs Putin.

V co vyústí právě skončený summit na Aljašce? Toť otázka za všechny peníze. Dílčí výsledek: Trump si počechral ego a Putin dosáhl něčeho, na co nemá jako strůjce agrese morální nárok. Bylo mu umožněno zvýšit osobní legitimitu; Trump pomohl Putinovi vykročit ze stínu izolace. Opět srovnání. Je představitelné, poté, co Hitler rozpoutal válku v Evropě, že by se k němu Roosevelt lísal a rozvinul před něj v USA červený koberec?

Přivítání Putina na Mezinárodním aeroportu Teda Stevense bylo skvěle zaranžované. Červený koberec, vřelé přijetí, úsměvy, společný odjezd prezidentským cadillacem „The Beast“. Putin byl představen jako přítel z nejvěrnějších. Člověk pocítí mrazení v zádech, když si vzpomene, jak bylo zacházeno v Oválné pracovně na konci února s prezidentem Zelenským.

Osobně mám ze summitu smíšený pocit, spíše negativní – symbolická aljašská hora porodila sotva mravence. Ale co záleží na mém názoru. Důležitější je, jak setkání posuzují jiní jinde. Zastavme se nejprve v New Yorku, kde působí korespondentka izraelských novin Jediot Achronot (na internertu je dostupná jejich hebrejská platforma Ynet a anglicka Ynetnews) Cipi Smilovicová. Ta svůj komentář nazvala příznačně: „Ponižující přivítání, které zahanbilo Ameriku. Jak Trump dal Putinovi všechno a nedostal nic“. Zejména druhá věta je vypovídající.

Smilovicová napsala o posmívané Sarah Pallinové, někdejší guvernérce Aljašky a kandidátce na americkou viceprezidentku v kampani 2008 (s Johnem McCainem – podlehli dvojici Obama-Biden), toto: „Jedna věc, kterou by pravděpodobně nikdy neudělala – a už vůbec ne McCain – je poslat americké vojáky, aby poklekli na zem a rozvinuli červený koberec pro vražedného diktátora obviněného z válečných zločinů.“ Trump to udělal a je na to zjevně hrdý. Časy se mění.

Autorka nešetří kritikou. Podle ní všechno, co se v pátek na Aljašce událo, bylo pro Spojené státy ostudné. Kromě výše uvedeného (koberec, úsměvy, limuzína „The Beast“… ) zmiňuje „tříhodinové jednání o ukončení války – bez účasti země, do které Rusko před třemi a půl rokem vpadlo – a které žádný konec války nepřiblížilo; tisková konference, na níž jako první mluvil Putin, přestože byl hostem; a Trump, který vypadal unavený, zklamaný – méně proto, že válka, kterou slíbil ukončit během prvního dne v Bílém domě, má ke konci stále daleko, a více proto, že Nobelova cena, po níž opravdu touží – podobně jako po ceně Emmy, kterou nikdy nedostal za působení v reality show »The Apprentice« – je rovněž nedosažitelná“. Věru, nelichotivé hodnocení. Až by jednomu mohlo být Trumpa líto.

Krev Ukrajinců na červeném koberci

Ve své kritice není Smilovicová osamocena. Připomíná slova bývalého ambasadora USA v Moskvě Michaela McFaula: „Putin nemusel udělat vůbec nic proto, aby se tato schůzka uskutečnila. Žádné předběžné podmínky, žádná jednání na nižší úrovni, Trump mu prostě uspořádal slavnostní přivítání. Putin získal všechno a nedal nic.“ Což se posléze potvrdilo. Nejenže nic nedal, ale navíc ještě drze po své oběti cosi požaduje.

Že se k summitu staví s ostrými výhradami demokraté, nepřekvapí. Výhrady mají i někteří z republikánského tábora. Stuart Stevens je politický stratég, který vedl v roce 2012 prezidentskou kampaň Mitta Romneyho. Jeho dvě věty jsou zdrcující: „Červená barva na koberci je krev nevinných Ukrajinců. Toto je jeden z nejostudnějších momentů v americké historii.“ Komentátorka Smilovicová dodala, že k důstojnosti akce nepřispěl ani průběh tiskové konference. „Po krátkých prohlášeních oba odešli, aniž by odpověděli na otázky – a jak známo, musí se stát něco opravdu mimořádného, aby se Trump vzdal dalších minut před televizními kamerami.“ Citovala také dva novináře z televize Fox News. Reportérka Jacqui Heinrichovou: „Atmosféra v místnosti nebyla dobrá. Zdálo se, že věci nešly podle plánu. Putin si to přivlastnil, řekl, co chtěl, vyfotil se s prezidentem – a odešel.“ A přidala i postřeh šéfmoderátora Breta Baiera: „To nebyla tisková konference. Oni říkají, že došlo k pokroku, ale my nemáme ponětí, v čem.“

Cipi Smilovicová uzavřela: „Nakonec nepadlo ani slovo o příměří. Nebylo dosaženo žádné dohody, nezačal žádný diplomatický proces. Putin se dočkal slavnostního přijetí v zemi, kterou pohrdá, odešel bez újmy a jeho armáda dál drtí Ukrajinu. A schůzka na Aljašce? Mohla klidně proběhnout prostřednictvím e-mailem.“ S poslední větou plně souhlasím. Když ne e-mailem, tak telefonicky nebo ve formě online videokonference. Na to, co se dohodlo, mohl být svět tohoto cirkusu ušetřen.

Druhé zastavení, nepoměrně kratší, bude v Kanadě. Na webu televize CBC News komentoval summit hlavní reportér John Paul Tasker. Také jeho titulek je výmluvný: „Trump odjíždí z Aljašky bez mírové dohody o Ukrajině — a Putin si připisuje vítězství.“ V článku konstatuje, že „Trump měl příležitost světu dokázat, že je tím mistrem dohod a globálním mírotvůrcem, za kterého se vydává — ale nedokázal to, alespoň zatím.“ Zatímco Putin, od chvíle, kdy rozpoutal brutální útok na Ukrajinu považovaný na Západě za páriu, si odnáší určitý druh vítězství. „Po letech v izolaci se setkal s faktickým lídrem západního světa a dostal příležitost prezentovat ruskou pozici zemi, která podporuje ukrajinské válečné úsilí,“ soudí Tasker a připomněl Trumpovu hrozbu, že „pokud by Putin nedokázal rychle uzavřít dohodu o ukončení války, uvalí na ruské zboží sankční clo ve výši 100 procent. Poté pohrozil zvýšením cel i vůči Indii, hlavnímu odběrateli ruské ropy“. Jak to dopadlo, víme. „Putin se nakonec schůzky dočkal, vyhnul se jakémukoli závazku k příměří a Trump o clech či sankcích neřekl nic,“ píše Tasker a uzavírá: „Ruskému vůdci se ta noční cesta vyplatila.“

Prezidentova Pravda

Opravdu se nedá najít na summitu nic pozitivního? Ale ano. Stačí otevřít Trumpovu síť Truth Social a přečíst si následující post datovaný 16. srpna: „Skvělý a velmi úspěšný den na Aljašce! Setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem proběhlo velmi dobře, stejně jako noční telefonát s prezidentem Zelenským z Ukrajiny a s různými evropskými lídry, včetně vysoce respektovaného generálního tajemníka NATO. Všichni se shodli, že nejlepší cestou, jak ukončit hrůznou válku mezi Ruskem a Ukrajinou, je přímá mírová dohoda, která by válku skutečně ukončila, a nikoli pouhé příměří, které často nevydrží. Prezident Zelenskyj přijede v pondělí odpoledne do Bílého domu, do Oválné pracovny. Pokud vše půjde podle plánu, naplánujeme následné setkání s prezidentem Putinem. Potenciálně by mohly být zachráněny miliony životů.“

Takže? Všechno je v nejlepším pořádku, mír je na dosah. Není to úžasné?

●