Bezos a svatba v Benátkách

Nedá se říci, že by tato událost zcela unikla pozornosti českých médií, ale svou symbolikou si zaslouží větší publicitu. Jeden z nejbohatších lidí světa – Jeff Bezos – údajně utratil přes 20 milionů dolarů, aby mohl v Benátkách uspořádat svou svatbu a pohostit řadu bohatých a slavných přátel. Mezi hosty nechyběli například Leonardo DiCaprio nebo Bill Gates.

Pár globálních miliardářů se tak sešlo na výjimečné společenské události – svatbě obchodního partnera, přítele nebo prostě člena stejné třídy. Celá akce byla natolik exkluzivní, že se dalo jen těžko předpokládat, že by unikla pozornosti médií. Stejně tak bylo nepravděpodobné, že by ji světová veřejnost vnímala jako romantické gesto nezištné lásky dvou mladých snoubenců. Ani ten největší optimista nemohl doufat, že Benátčané budou z celé záležitosti nadšení a s úsměvem a mávátky budou na dálku přihlížet luxusnímu průvodu novomanželů a jejich hostů.

Nemyslím si, že by Bezos zvolil Benátky kvůli jejich kuchyni, kvalitě hotelů či středomořskému klimatu. Kdyby chtěl, mohl si klidně nechat postavit vlastní „Benátky“ v Karibiku – a měl by i více soukromí. Podezřívám ho však, že si tuto lokalitu a režii vybral především proto, aby celému světu názorně demonstroval své postavení – jako jeden z vítězů globálních tržních dostihů. Tímto gestem říká: „Podívejte se na mě. Tohle všechno si můžu dovolit.“

Mám neodbytný pocit, že tento druh komunikace s veřejností – kombinace okázalého luxusu a tiché propagace neoliberalismu – zrovna netrefil černý střed veřejného mínění. Znepokojuje mě i účast některých osobností, kterých si jinak vážím – například Billa Gatese. Možná je jim ale skutečně jedno, co si o tom myslí Benátčané, Evropané, nebo kdokoli další. Možná je to pod jejich rozlišovací úroveň.

Každému, kdo kdy otevřel učebnici sociologie, se v tuto chvíli vybaví klasická studie Thorsteina Veblena „Teorie zahálčivé třídy“ (The Theory of the Leisure Class, 1899). Hlavní myšlenka této knihy spočívá v tom, že okázalá spotřeba (conspicuous consumption) označuje takové utrácení a spotřební chování, které má sloužit především k předvádění společenského statusu – nikoliv k praktickému užitku.

Jinými slovy, lidé si pořizují drahé nebo luxusní věci ne proto, že je potřebují, ale protože jim přinášejí prestiž a obdiv. Elita společnosti, která nemusí pracovat, se věnuje „jemným“ činnostem – umění, módě, společenské konverzaci – a svou výjimečnost demonstruje právě skrze okázalou spotřebu a demonstrativní neproduktivitu. Symbolicky se to projevuje tak, že si někdo může dovolit více než ostatní. Luxusní auto nebo kabelka nejsou jen praktickými předměty, ale znaky statusu. Anebo třeba svatba za desítky milionů dolarů v historickém evropském městě.

Neefektivita a plýtvání se tak stávají symbolem moci.

Symbolice jsme porozuměli. Bezos je jedním z nejbohatších a nejmocnějších mužů planety. Všem ekologům, levičákům a zchudlým troubům tím jako by vzkazoval: trhněte si nohou. Ať žije tržní ekonomika – a my její vítězové.

O co zábavnější a víc povznášející než chudoba prvních křesťanů nebo solidarita dělníků.

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/bezos-sanchezova-svatba-benatky.A250626_211033_lidicky_kot