Ani elektrárnu, ani penicilin, a hybaj na pole, čeládko líná!

A to se jen tak neodpouští.

Příkladem prvním budiž přípis místopředsedy Evropské komise Stéphane Séjourného, aby Česká republika odložila podpis smlouvy na dostavbu dvou bloků Jaderné elektrárny Dukovany s korejskou firmou KHNP. Pan místopředseda se obává, že ta firma obdržela domácí dotaci, což by pokřivilo náš evropský trh. Čínské dotace na solární panely a komponenty do větrných elektráren likvidující evropskou konkurenci však evidentně na evropském trhu nevadí, protože solární a větrné elektrárny stojí tak nějak na správné straně ideologické barikády. Zvláště dojemný je komisařův apel na „loajální spolupráci“, ke které jsme zavázáni. Jinak řečeno, tento francouzský komisař, přičemž právě francouzská firma prohrála tendr na dostavbu Dukovan, se k nám chová jako ke kolonii, která je povinna být i ke své škodě loajální vůči kolonialistovi. Kdybychom se náhodou rozhodli dopis pana komisaře nebrát v úvahu, pojistila se koloniální správa ještě tím, že musí znovu proběhnout notifikace pátého bloku, což se občané dozvěděli z médií včera a posledně ta notifikace trvala dva roky.

V této konkrétní věci je ovšem spravedlivě nutno říci, že si výstavbu dalších jaderných bloků dokážeme v ČR donekonečna zdržovat politicky i soudně sami. Ovšem také je nutno dodat, že zde český soud v onom zákazu tu smlouvu podepsat opět bere na zřetel zájmy té francouzské firmy EDF. Že by ten lobbing šel až na úroveň soudů? Osobně bych se vůbec nedivil.

Maďarsko podobné administrativní zdržování odmítlo a vědomo si svých strategických zájmů už elektrárnu dávno staví. Pravda, staví jim to Rosatom, což je v dnešní době poněkud bizarní investiční spojenectví. Nicméně rozdíl v akceschopnosti té či oné země je tu zcela jasný. A také rozdíl v tom, co si představitelé jedné země myslí, že dosáhnou slepou loajalitou a podpisem všeho, co nám z EU podstrčí, a co reálně a bez ptaní dosahují ti druzí. Krásně je to vidět třeba na tom, jaké „silné ekonomické portfoilo“ sliboval vzorově věrný premiér Fiala občanům pro českého nominanta Síkelu a jakého se skutečně dostalo po Maďarsku dalšímu „rebelovi“ a „outsiderovi“ EU, tedy Slovensku. Tudíž my máme komisaře pro „mezinárodní partnerství“ a Slováci pro „obchod a ekonomickou bezpečnost“. Politbyro EU rozhodlo evidentně bez ohledu na to, co soudr..., pardon prof. Fiala sliboval a před kým se plazil.

Příkladem druhým budiž snad ještě absurdnější kauza ministra zdravotnictví Válka a jeho snů o zprovoznění české výroby penicilinu. Nejprve ten pán s cílem relativizovat svoji a vládní neschopnost se zajištěním stále více nedostupných léků fantazíroval o spuštění celé továrny na penicilin. Následně v duchu naší novodobé tradice nikoli výrobny, nýbrž montovny a distribučního skladu upřesnil, že by se tedy jednalo pouze o balicí linku. Nu a do třetice všeho dobrého, právě dnes nám TOP09 manager českého zdravotnictví přiznává, že Evropská komise rozhodla, že ani tu baličku si postavit nemůžeme. Prostě koloniální správa České republice nedovolí, abychom tu balicí linku dotovali ze svých vlastních peněz a investor tudíž nic stavět nebude, protože bez státní dotace se mu to nevyplatí. Samozřejmě, že nám vlastně nikdo nic nezakazuje. Můžeme se rozhodovat úplně svobodně, tak jako za minulého režimu a za Východního bloku. Jen ty tanky na nás tentokrát snad nepošlou, když neposlechneme.

Mezitím byla předsedkyně Evropské komise u soudu zdvořile dotazována (tedy byla by dotazována, kdyby se uráčila k soudu chodit), zda náhodou neporušila předpisy EU o transparentnosti, když odmítla zveřejnit svoje SMSky se šéfem farmaceutického obra Pfizeru, od kterého se pak za mnoho miliard nakoupily vakcíny proti covidu. Nyní soud slavně zjistil, že Evropská komise, ne paní von Leyen, ale Evropská komise pochybila a to tím, že ty SMS nezveřejnila, rozumíme si? Hřích spáchala Evropská komise a hříchem je nevyjevení obsahu SMS, nikoli podezření na závažnou korupci, pro které sami a dobrovolně odcházejí i lokální politici. Ovšem vrchní papaláš Eurosojuzu je nedotknutelný patrně stejně jako báťuška Putin a vinni jsou taktéž vždy všichni kolem. Ovšem s takovou Marine Le Pen to šlo raz dva. Je už jen třešničkou na dortu, že za superkšefty přes SMS a odevzdání totálně vymazaného mobilu do rukou vyšetřovacích orgánů jsou známou specialitou této dámy už od jejího angažmá coby německé ministryně obrany.

Milí přátelé, je sice možné, že Polívka s Pazderkovou Vás přesvědčili, že to máte SPOLU zase risknout, protože „letos jde opravdu o všechno“, jak tvrdil premiér Fiala na zahájení volební kampaně koaličního spolku, čistou náhodou právě v den, kdy prezident konečně řekl termín voleb.

Jenže to všechno má jiný význam pro akademika, který se ztrácí ve svých vlastních ideologických frázích a pro občana, který řeší cenu energií, dostupnost léků a to, kolik ze svých daní platí právě takovým nedotknutelným, ale neschopným nebo rovnou zkorumpovaným personám, které mu vládnou a boří mu pod nohama ekonomické základy, na kterých na ty daně vůbec může vydělat.