Sounáležitost, soucit, součást, …
společnost, čeština, mír
Čeština je zkrátka tvořivá a kouzelná. Výše uvedená slova se dají rozdělit, stačí za „sou“ udělat pomlčku a slovo za pomlčkou má svůj vlastní význam. Ona předpona „sou“ pak tento význam mění a přidává mu na laskavosti a jemnosti.
Tak si to zkusme: soucit, sounáležitost, součást, souznění a třeba souvztažnost. A co taková jsoucnost (jsou-cnost)?
Řeklo by se, že v tom jsoucnu jsou důležité city, ctnosti, vztahy a náležitosti. A to vše je propojeno a spojeno. Všichni jsme toho součástí. Tak geniálně je to stvořeno (tvoření ve stvoření).
Proč si tu nádhernou tvořivou řeč, do vínku nám danou, przníme a zanášíme cizími výrazy? Díky češtině, ale máme možnost si ty cizí výrazy počeštit, zohebnit, skloňovat. Právě proto, že tato řeč je pružná a ohebná.
Zkusme se tou češtinou inspirovat a řídit. Pojďme spolu mluvit osobně, projevme soucit tím, že pomůžeme sami od sebe a podle sebe, že tím i projevíme sounáležitost s ostatními, protože preferujeme lidskost.
Preferovat lidskost je sice přízemní, ale pomáhá to zregenerovat vztahy (souvztažnost) mezi lidmi a otevřít sociální bubliny, tj. naučit se vzájemnému respektu. Ne všichni jsou toho schopni. Ideologičtí zaslepení fanatici a vymyté mozky určitě ne, proto je důležité, aby byla zachována svoboda slova, aby ti, co nesouzní s oficiálními narativy, měli možnost souznít s tím, co je oslovilo, co s nimi ladí.
Aby se nestala jedinou správnou ekologickou doménou hloupá Zelená dohoda, která jde na ruku kšeftu a přitom se zaštiťuje přírodou. Co má společného s přírodou vykácení lesa pro stavbu větrných elektráren? Měli bychom naopak s přírodou souznít, spolutvořit s ní, být k ní ohleduplní a rozumně a s citem používat její zdroje, které tu jsou i pro nás, lidi.
Protože jsme součástí přírody a nikdy jsme nebyli jejím pánem, jen domnělým díky naší pýše. Tak se vraťme na zem, spojme se se zemí i Zemí a nedělejme už to, co ničí přírodu, Zemi i nás. Myslím nesmyslný neustálý růst spotřeby (konzumu) a také nesmyslné války.
Copak je nějaká spravedlivá válka a spravedlivý mír? Válka je nespravedlivá už tím, že v ní umírají obyčejní lidé pro zájmy a choutky mocných. Ať již to ti mocní ospravedlňují čímkoliv.
Ernest Hemingway to např. vyjádřil takto:
Válka, ať je jakkoli nevyhnutelná a spravedlivá, je vždycky zločinem.
Ale ten Karel Kryl to jako neznámý vojín vyjádřil nejlíp, nemohu si pomoct.
Nejlíp je mi, když kočky na hrobě v noci se mrouskají, ježto s těmi, co střílej' po sobě vůbec nic nemají.
Mňoukaj' tence a nikdy neprosí, neslouží hrdinům, žádný věnce pak na hrob nenosí Neznámým vojínům.
Kolik vám platějí za tenhle nápad? Táhněte raději s děvkama chrápat! Co mi to říkáte? Že šel bych zas? Rád? Odpověď čekáte? Nasrat, jo, nasrat!!
Už se možná hledá cesta k míru, ale není třeba hledat cestu k míru. Buďme sami tím mírem, mír je totiž ta cesta.