Soud potvrzuje: pasivní vlastník se proti územnímu plánu nemůže bránit
Dávejte si už sakra pozor na své pozemky!
Málokterý vlastník tuší, že nový stavební zákon má v rukávu jednu nepěknou fintu, skrze kterou je velice snadno připraví o jejich doposud zastavitelné pozemky. Pokud si totiž majitel takových parcel nevšimne, že se mění regulace v územním plánu (což zjistí se 100% jistotou prakticky jen na úřední desce a časem možná v Národním geoportálu), u soudu utře nos, nebo lépe řečeno, ani se tam nedostane a jeho "žaloba" poletí hned do koše. Člověk si klade otázku, proč to nikoho nezajímá? Proč je každému jedno, jestli má miliony nebo ne? Pro mě je to nepochopitelné.
Vlastníci zastavitelných pozemků by si měli důkladně přečíst § 307 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon. Z něj se dozví, že jestli chtějí svoje práva hájit a jestli se chtějí aspoň pokusit zachovat hodnotu majetku, měli by namísto nesmyslů na internetu sledovat činnost obce v územním plánování. Bez toho, že budou aktivní a podají připomínky k nové regulaci, totiž nebudou moci podat návrh na zrušení opatření obecné povahy, resp. jeho části. Přeloženo do lidštiny - nebudou si moci u soudu stěžovat, že nesouhlasí s tím, že namísto pozemků pro výstavbu rodinných domů mají zelené veřejné prostranství nebo ornou půdu.
To, že soudy nebudou mít s pasivními vlastníky slitování, potvrdil nedávno Krajský soud v Praze. Ten k výkladu § 307 odst. 2 pravil: "Zákonodárce zakotvením nového důvodu nepřípustnosti návrhu, kterým omezil právo na přístup k soudu, sledoval legitimní cíl, a totiž důsledné promítnutí zásady koncentrace uplatňování námitek a připomínek na úrovni veřejné správy, která na ně může adekvátně reagovat, a tím i subsidiarity správního soudnictví (§ 5 s. ř. s.). Nepřípustnost důvodů, které nebyly uplatněny v procesu pořizování opatření obecné povahy, ač být uplatněny mohly, představuje adekvátní prostředek, který je způsobilý uvedeného cíle efektivně dosáhnout.“
Lidem v talárech evidentně přijde omezení přístupu k soudu jako docela dobrý nápad. Pravděpodobně tedy nebudou mít soucit s nářky nespokojených vlastníků, kteří si územního plánu nevšimli a problém řeší až s křížkem po funuse. Co si z toho všeho vzít? Jednoduché ponaučení: jestliže vám něco nemovitého patří, hlídejte si to. Jen bdělým totiž patří práva. To platilo nejen ve starověkém Římě, ale i v ČR 21. století.
Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 32024, čj. 41 A 18/2024-101.