Šiduch s Putinem

Po počáteční vlně solidarity a ochotě dodávat zbraně se v západních zemích veřejné mínění obrací. Svědčí o tom volby na Slovensku, kde předseda vítězné strany Smer-SD uspěl se slibem, že nepošlou už ani náboj. Dokonce i v Polsku, kde je veřejnost silně protiruská, se vládnoucí strana dostala během předvolební kampaně s Ukrajinou do diplomatické roztržky, jejíž součástí byla i otázka dalších dodávek zbraní. Bez nich se přitom země neobejde. Na frontě asi stále nepatrně postupuje, ale diplomaticky je v defenzívě. Když Robert Fico říká, že Zelenský už každého štve, nejspíš tím vystihuje sílící pocity nejen na Slovensku, ale na celém Západě s USA v čele. Stále hlasitěji jsou slyšet názory, že konflikt nemá vojenské řešení a musí se začít jednat o míru.

Absurdní představa, že při současném rozložení sil lze pouhým jednáním zajistit mír, připomíná následující židovský vtip.

V Ruské říši - možná na území dnešní Ukrajiny, neboť tam asi žilo nejvíce Židů - sháněl jeden nepříliš bohatý Žid ženicha pro jednu z dcer. Jak bylo tehdy zvykem pozve si domů šadchena, což je zprostředkovatel svateb, čili dohazovač. Šadchen si prohlédne nevěstu, zeptá se na věno, dlouze se zamyslí a praví: "Tak si myslím, že by si mohla vzít ruského cara." "Cože!" zhrozí se otec, "vy jste se snad úplně pomátl! Přece nedám dceru člověku, který není naší víry! To nikdy nedopustím!" Šadchen se ale nenechá odbýt: "S výší věna, které nabízíte, nemůžete myslet na příliš dobrou partii. Ta vaše Rebeka navíc není kdovíjaká krasavice a jak jsem slyšel ani příliš bystrá. Car je sice gój, ale měla by se s ním báječně." Dlouze se dohadují, až nakonec chudý otec, ač nerad, souhlasí s Rebečinou svatbou s vládcem vší Rusi. Šadchen vezme poplatek za zprostředkování, spokojeně odchází, mne si ruce a pro sebe si říká: "Tak. Polovina práce hotová. Teď už jenom přesvědčit druhou stranu."

Putin ve vystoupeních, kterými provázel začátek invaze v únoru loňského roku, charakterizoval Ukrajinu jako stát, který vytvořili ruští bolševici po revoluci roku 1917 a kde od roku 2014 vládne fašistický režim. Nezdá se, že by se od té doby rétorika kremelských propagandistů příliš změnila. Na konci září podepsal anexi čtyř ukrajinských oblastí, zajišťující Rusku pozemní spojení na Krym. Část z jejich území při tom Rusové ani neovládli, nebo o něj, jako v případě Chersonu, později přišli. Autor tohoto článku nezná žádný historický precedens, kdy by nějaká země anektovala území, to znamená připojila území, které neovládá.

Podle často opakované fráze má Putin mentalitu pouličního rváče. Urve si, co mu protivníci dovolí. Kdyby se nyní podařilo přesvědčit Ukrajinu k souhlasu s příměřím, není žádný důvod domnívat se, že by to vedlo k trvalému míru. Rusku by přibylo území u Azovského moře. Bylo by to jeho vítězství ve válce i přes vyhnání vojsk od Kyjeva a Charkova. Nic by nebránilo za několik měsíců nebo let, až se armáda dozbrojí, zkusit si urvat třeba Oděsu.

Nezbývá tedy, než dál podporovat Ukrajinu v boji. Kdo chce mír, nechť je pro co největší zbrojní pomoc. Čím větší bude a čím bude Rusko pod větším tlakem, tím bude ochotnější k jednáním a ústupkům a tím více se přiblíží šance na trvalejší mírové řešení.