Sezame otevři se!

Humbuk způsobila zpráva, že stát chce prolomit bankovní tajemství, protože si nově bude od bank žádat informace o účtech žadatelů o sociální dávky. Možnost ověřit si majetkové poměry žadatele automaticky u bankovních institucí navíc nezakotvila standardní novela příslušných zákonů, ale vloudila se do nich pozměňovacím návrhem až na půdě poslanecké sněmovny.

A to je podle mě chyba největší. Kdyby totiž ministerstvo práce a sociálních věcí přišlo s tímto návrhem ve standardním legislativním procesu, jehož součástí je i detailní zdůvodnění, mohlo si ušetřit práci s jeho dodatečným vysvětlováním a obhajováním. Možnost ověřovat majetkové poměry žadatele o vybrané dávky totiž nespadlo z nebe. Už dnes někteří žadatelé, konkrétně žadatelé o dávky v hmotné nouzi, musejí dokládat své majetkové poměry, aby Úřadu práce dokázali, že v takové nouzi skutečně jsou. Novinka v zákoně nyní umožní, aby si tvrzenou skutečnost úřad ověřil automaticky digitální cestou (což slibuje i jisté zrychlení a zefektivnění procesu, ve kterém je dávka přiznávána). Dít se tak navíc bude výhradně se souhlasem žadatele.

Potud se asi žádné drama nekoná, přesto zůstává dvojí pochybnost – jak bude zákon praktikován vůči osobám blízkým a co všechno by měl úřad fakticky na účtech žadatelů vidět. Jedna věc je totiž ověřit si, zda dotyčný nedisponuje více bankovními účty, než přiznává úřadům, a získat informaci o celkových zůstatcích, druhá věc je nahlížet do výpisů a sledovat pohyby na účtech.

Nepodezírám ministerstvo ani přepracované úředníky na úřadech práce, že by se bavili sledováním, kolik jejich klienti utratili za kadeřníka nebo do které hospody chodí na pivo. Přesto je to dost zásadní věc, která by si zasloužila preciznější vysvětlení ze strany ministerstva. Popasovat se s touto nejistotou budou muset i senátoři, kteří mají příslušný návrh nyní na stole.

Za diskuzi, kterou tento návrh vyvolal, jsem přesto ráda. Je to předzvěst mnohem závažnějších dilemat, která budeme muset do budoucna řešit v souvislosti s procesem digitalizace zasahujícím do veřejných agend a také s avizovaným plánem na celkovou revizi dávek. Otázky a s nimi spojené pochybnosti, jak adekvátně skloubit důsledné dodržování svobod občana, snahu o zefektivnění chodu státu (včetně sociální oblasti) a tažení proti zneužívání dávek, budou přicházet jak na běžícím pásu. Obzvlášť pak v případech, kdy i dobře míněné opatření, které občanovi uleví (třeba tím, že nebude muset chodit opakovaně na úřad kvůli chybně vyplněnému nebo chybějícímu lejstru), obsahuje současně prvek zpětné kontroly. Najít rovnováhu mezi záměrem vymáhat poctivé plnění stanovených podmínek a bránit podvádění a současně nastavit kontrolní mechanismy, které budou respektovat právo na soukromí, bude více než složité.

Já si myslím, že v principu je správné, aby i nadále žadatelé o vybrané dávky své majetkové poměry dokládali, a souhlasím, aby jejich nastavení bylo důslednější. Pokud někdo žádá sociální podporu vybranou od ostatních daňových poplatníků, jistou formu ověření by strpět měl. Pojďme se ale bavit o jeho vhodné míře a rozsahu. Nejlépe před tím, než to potichu pošleme do zákona.