Proč nosí soudci talár

Tohle nebude osobní. Jde o modelový příklad, jehož cílem je ukázat význam taláru jako symbolu autority, zralosti a důstojnosti – symbolu, který zcela oprávněně vyvyšuje jednu kategorii lidí, tu „elitní“, nad obecný lid.

Dnes existuje notoricky známý sporný bod týkající se výkladu ústavy: zda má prezident právo nejmenovat ministra, kterého mu navrhne premiér. Všichni víme, o co jde. Veřejnost – a především volení zástupci lidu – se tuto právní otázku pokoušejí zodpovědět neprofesionálně, pomocí selského rozumu nebo amatérských právních konstrukcí, které nemohou být ničím jiným než neprofesionálními. Činí tak však v dobré víře, a proto není správné se jim posmívat.

Složitost celé situace vystoupí zejména tehdy, když tatáž osoba, která dnes tvrdí jedno stanovisko, tvrdila před časem stanovisko zcela opačné. A to vše za přítomnosti kamer a mikrofonů, které tento rozpor mohou kdykoli připomenout.

Poslanec, bývalý ministr bez právního vzdělání – říkejme mu Johny Cash – ještě před několika lety tvrdil, že prezident musí jmenovat ministra na návrh premiéra. Dnes tvrdí, že jej jmenovat nemusí, protože prostě nemusí.

Zdánlivě zcela opačné stanovisko, i když právní logika je stejná, zastává jiný poslanec, rovněž bez právního vzdělání – říkejme mu Frank Sinatra. Ten před několika lety tvrdil, že prezident nemusí jmenovat ministra, kterého mu navrhne premiér. Dnes naopak tvrdí, že prezident ministra jmenovat musí, protože kdyby nemusel, působilo by to údajně rozporuplně.

A zde vstupuje na scénu kvalifikovaný právník, soudce, ministr a bůhvíco ještě – říkejme mu, pro jeho vnitřní krásu, Evelyn Monreová. Ten tvrdí, že prezident ministra jmenovat nemusí, ačkoli ještě před několika lety říkal pravý opak. „To je prostě právo,“ naznačuje svým autoritativním vystupováním, „a já tomu rozumím, protože k tomu mám praxi, kvalifikaci a soudní talár.“

Pro část populace, která je alespoň minimálně orientovaná v právu, to může znít jako hluboký právně‑etický rozbor. Ale větší část společnosti není ani poslanec, ani ministr, ani soudce – a v celém tom koncertu se může snadno ztrácet. Navíc má přirozenou tendenci věci zjednodušovat, a proto jí celá situace připadá poněkud chaotická.

A právě zde se ukazuje význam taláru jako symbolu autority a moci. Když lidé nejsou schopni pochopit právní analýzu, talár jim alespoň napoví, že pravdu nemá ani Johny Cash, ani Frank Sinatra, přestože jejich argumentace se nápadně podobá té Evelynově. Talár je totiž statusový symbol, který sděluje, že ten jediný správný názor má pouze Evelyn.

Bez něj by soudci mohli nosit minisukně, indiánské čelenky nebo se jen tak nechat potetovat jako každý jiný občan – a společnost by se mohla začít spoléhat na vlastní rozum což by teprve byla skutečná antická tragédie.