Proč jsme vytvořili brutální svět
Proroci, mistři a my lidé 21.století
Někteří velcí budhističtí mniši kladli lidem, kteří za nimi přicházeli pro poučení, jedinou otázku: "Věříte v život po smrti?" Mistr ví, že uvěří-li lidé v možnost, že zase přijdou na svět, bude celé jejich pojetí života jiné: budou mít jasný pocit osobní zodpovědnosti a morálky. Mistři vědí, že je tu nebezpečí, že lidé, postrádající silnou víru v návaznosti životů, vytvoří společnost, která se upíná ke krátkodobým výsledkům a neuvažuje o důsledcích svého jednání.
Tibetský mnich, mistr S. Rinpočhe, autor knihy Tibetská kniha o životě a smrti uvádí: „Došel jsem k závěru, že katastrofální odmítání dalšího zrození daleko přesahuje jedince – působí na celou planetu. Tím, že moderní lidé věří, že existuje jen tento jediný život, nevytvořili si žádnou dlouhodobou perspektivu. Nic jim proto nebrání plenit naši planetu pro vlastní bezprostřední účely a žít sobeckým životem, který může být pro budoucnost osudný…“
CO S TÍM, KDYŽ NEEXISTUJE JEDINÝ DŮKAZ, JAK TO VLASTNĚ JE? Že bychom na Zemi nebyli poprvé… a už vůbec ne naposledy? Jak se k této informaci máme postavit, když si nejsme jisti?
ALE CO KDYŽ VŠICHNI O SVÝCH MINULÝCH ŽIVOTECH VÍME? Co když podle toho, kde jsme žili a zda jsme tam prožívali pohodové nebo těžké věci, si všichni můžeme vzpomenout, čím jsme byli? A nepotřebujeme k tomu žádnou speciální techniku…stačí PÁTRAT V ŽIVOTĚ SOUČASNÉM a vzpomínat si, co o sobě vlastně víme:
Jaká přání jsme měli jako děti?
Co jsme na lidech jako děti oceňovali, čeho jsme si vážili, co nás upoutalo jako vzor hodný následování?
Co nám naopak vadilo, čím jsme se trápili?
Jaká historická období nás zajímají?
Které cizí země jsme navštívili a které se chystáme navštívit?
Jaký jazyk nám libozvučí, rádi ho posloucháme? S jakým naopak máme problém: není nám příjemný?
Jak se stavíme k různým národnostem?
Jaké máme zájmy a k čemu máme nadání?
K jakému náboženství, k jakému světovému názoru nyní inklinujeme?
Jaká hudba a jaké obrazy nás oslovují?
Která jídla máme nejraději?
Jaké počasí nám vyhovuje a které naopak rádi nemáme?
Jaká činnost nás baví natolik, že se jí věnujeme ve svém volném čase bez ohledu na finanční stránku věci?
Jaký typ lidí máme rádi, protože cítíme, že se díky nim posouváme životem řádným směrem?
Čemu na sobě, na svých pocitech a projevech nerozumíme…?
Odpovíme-li si na tyto otázky, zjistíme, že jsme se o svých minulých životech dozvěděli více, než jsme si dokázali představit.
STANOVÍME SI IDEÁLY PŘESAHUJÍCÍ JEDINÝ ŽIVOT Byť třeba naplno nebudeme znát minulé životy, využijeme možnost podílet se na Dobru v obecné rovině: třeba zpočátku tím, že nebudeme šířit pomluvy, nepodlehneme strachu, nenecháme si vnutit lež, že lidé se musí nenávidět...byť tlak zvnějšku narůstá a divní lidé u moci se nás snaží všemožně srazit na kolena.
´Spící prorok´ E. Cayce k tomu dodává: „Možná, až se vydáte cestou k poznávání návaznosti životů, STANOVÍTE SI IDEÁLY, K JAKÝM BYSTE BĚHEM TOHOTO ŽIVOTA RÁDI DOŠLI… začnete krok po kroku znovu objevovat svá skutečná já a rozpomínat se na to, kým jste a kam kráčíte…“