Princip přibližování a oddalování

Tento princip je založen na skutečnosti, že kůň potřebuje dostatek času a prostoru, aby zpracoval neznámou věc, která, protože je neznámá, může být v jeho očích nebezpečná. Kůň takto může vidět jak nový kartáč, který mu člověk koupil na vyčesávání, tak traktor na obzoru, který tam ještě včera nebyl. Má-li ovšem dostatek času na pozorování a dostatek prostoru na případný ústup, dřív nebo později pochopí, že ani kartáč ani ten traktor na obzoru není pro něj nebezpečný.

Lidé se s bouřlivou reakcí koně potýkají většinou při sprchování, sprejování, zdravotním ošetření, sedlání, ale také při změně prostředí, ve kterém je poloha známých věcí jiná, kbelík je odložen jinak než obvykle, kolečko někdo neuklidil na své místo, koště spadlo, nebo jsou zavřené dveře, které nikdy nikdo nezavírá. Kůň to hned zaznamená, zarazí se a nechce jít blíž, protože věci, které jsou jinak než obvykle, vidí jako potencionální nebezpečí. Může jít o maličkosti a právě s maličkostmi člověk může začít procvičovat princip přibližování a oddalování.

V rámci principu nátlaku a uvolnění je dotyčná věc nátlak a její odstranění je uvolnění. A protože se kůň učí uvolněním, je třeba odstranit věc v momentě, kdy se kůň aspoň mírně uvolní, aby se učil, že když je klidný, nebezpečná věc zmizí. Zásadní chyba je odstranit strašidelnou věc v momentě, kdy kůň reaguje bouřlivě s hlavou nahoře, vytřeštěnýma očima, podupávajíc nohama a jinými projevy nepohodlí. Má-li člověk povědomí také o pozvolna zvyšujícím se nátlaku, musí začít řešit strašidelnou věc už při mírném znepokojení koně, ne až v momentě, kdy je úplně vyděšen. Člověk musí respektovat hranici stresu koně.

Kůň, kterému je každá nová věc představovaná principem přibližování a oddalování, přijímá neznámé věci daleko snadněji a důvěřuje člověku mnohem více, než když je uváděn do stresu tím, že ho člověk nutí novou věc přijmout. Jakoukoli novou či z pohledu koně nebezpečnou věc musí člověk koni představit ze vzdálenosti co nejmenšího nátlaku, kdy ji kůň zaznamená a zpozorní. V tomto bodě člověk zastaví, aby nepřekročil hranici stresu a nechá koně věc pozorovat. Člověk v této fázi stojí mezi koněm a věcí a čeká na známku uvolnění koně. Projeví-li kůň sebemenší známku uvolnění, odvede člověk koně několik metrů zpět do místa, kde se kůň cítil naprosto uvolněně a bezpečně. Pak znovu koníka přivede blíž k věci, o pár kroků blíže, než zastavili poprvé, ale opět ne moc blízko, aby nepřekročili hranici stresu. Opět počká na známku uvolnění a koně opět odvede zpět do bezpečí a přivede ho zase o něco blíž k věci. Tímto přiváděním a odváděním koně od tzv. nebezpečné věci člověk pomůže koni prozkoumat věc z povzdálí a dopřejeme mu dostatek času k pochopení neznámého jako bezpečného. Tím si zároveň člověk buduje důvěru koně. Po celou dobu této fáze je člověk v pozici mezi koněm a věcí.

Usoudí-li koník, že je věc neškodná a hodná bližšího prozkoumání, může ho člověk ze své pozice mezi věcí a koněm vyslat přímo k věci a nechat ho věc prozkoumat. V okamžiku, kdy kůň jeví zájem a je uvolněný, opět odvést a znovu vyslat. Neodvádět koně příliš pozdě, kdy zájem opět vystřídá obava. Tomu musí člověk předejít a správně odhadnout, kdy koně jevícího uvolněný zájem o věc odvést. Zkoumá-li koník věc již zblízka, musí mu člověk dopřát možnost věc zkoumat všemi pěti zmysly. Nejen očima a ušima, ale také čichem, hmatem (kopání nožkou), a ochutnáním. Člověk musí být velice trpělivý, protože toto přivádění a odvádění je proces náročný na čas. Zároveň kůň musí věnovat pozornost věci a odvrací-li se od ní, člověk ho může couvnout od věci krok nebo dva, ale trvat na tom, aby kůň věc sledoval oběma očima a oběma ušima.

Jedná-li se o věc, kterou člověk představuje koni stojícímu, jako je kartáč nebo hadice, princip je stejný, jen člověk neodvádí koně, ale oddaluje věc od koně, projeví-li kůň známku uvolnění.

U tohoto principu je opět nejdůležitější načasování oddálení věci v momentě, kdy kůň projevuje uvolnění a zapojení myšlení. Odvádět koně od strašidelné věci nebo ji odstraňovat v momentě, kdy jeví známky znepokojení až paniky nebo se k věci otočí zadkem, je velká chyba, protože tak se kůň učí věc nepřijímat a také, co dělat, aby k ní nebyl přiveden. Tím klesá pochopitelně důvěra k člověku, protože to byl kůň, kdo převzal kontrolu nad situací a kůň nechce být vedoucím, kůň chce důvěřovat a následovat, ale také si pečlivě ověřuje komu. Člověku, který se podvolí koni při sebemenší panice, jako vedoucímu prostě důvěřovat nemůže.

Velmi časté jsou dvě chyby, které lidé při použití tohoto principu dělají. Neodvedou koně po uvolnění a nepředstavují koni známé věci. Někteří lidé sice zastaví koně ještě před hranicí stresu a čekají na známku uvolnění, ale pak pokračují dál směrem k věci, aniž by uvolnili nátlak odvedením koně od věci. To, že kůň začne o věci přemýšlet a navenek jeví známky uvolnění, není uvolnění nátlaku, který vytvořila neznámá věc nebo člověk. Uvolnění nátlaku je odvedení od věci (nebo oddálení věci od koně). A toto uvolnění přichází v momentě, kdy kůň udělá, o co ho člověk žádá: být uvolněný. Proto musí člověk opravdu dokonale chápat a ovládat princip nátlaku a uvolnění.

Člověk nepředstavuje koni známé věci proto, že bere jako naprostou samozřejmost, že tento kartáč jeho kůň už přece zná, proč by se ho tedy měl bát a není třeba mu ho pokaždé představit. Chyba. Ať už je to cokoliv, vždy je třeba koni ukázat, čím se ho člověk hodlá dotýkat, položit do jeho blízkosti nebo k čemu ho chce přivést. Každý den je jiný, má jinou teplotu, tlak, rosný bod a tím pádem i jinou vůni a jinou chuť. I ten kartáč voní jinak dnes než včera. Proto je třeba koně ujistit, že je to stále tentýž příjemný kartáč, který ho včera tak uspokojivě podrbkal na kohoutku.

Tímto principem člověk dává koni najevo, že ho zajímá, jak se kůň cítí, jaký má na věc názor, a že ho nechce uvádět do stresu. Dává tímto koni najevo, že nic, co vypadá strašidelně a nebezpečně není napořád, a že člověk toto nebezpečí dokáže odvrátit. Nezapomene-li člověk vždy cokoli, co ke koni přibližuje, dát koni k odsouhlasení, vybuduje si skvělou partnerskou důvěru a věci, které budou pak pro koně opravdu nové a opravdu strašidelné, vezme koník se zvědavou lehkostí jako novou neodolatelnou hru. Ať už to bude nová podsedlovka, veterinární nástroje nebo přepravník, všechno, co je koni představeno principem přibližování a oddalování koník přijme pokojně, vědomě a ochotně.