Prezidenti a Kosovo
Srbsko, Kosovo.
Prezident Petr Pavel 25. 7. 2023 pověřil prvního velvyslance v Kosovu Bohumila Mazánka. Změnil tak odmítavý postoj našich prezidentů k tomuto státu.
Topolánkova vláda uznala v květnu 2008 albánskou Republiku Kosovo, která se odtrhla od Srbska, v rozporu s rozhodnutím OSN, jež i po okupaci Kosova americkými a dalšími armádami potvrdila Kosovo jako součást Srbska. Vláda tak učinila přes nesouhlas prezidenta Václava Klause, který uvedl: „Velmi jsem nesouhlasil s tím, že Česká republika pod tlakem Evropské unie a ministra Schwarzenberga uznala Kosovo jako samostatný stát. S prezidentem to konzultováno nebylo…“.
Ústava nedává vládě pravomoc uznávat státy. Uznání jiného státu lze podřadit pod jednání našeho státu navenek a tak pod pravomoc prezidenta republiky zastupovat stát navenek. Pokud uznání Kosova bylo učiněno vládou bez souhlasu prezidenta republiky, z hlediska vnitrostátního práva bylo učiněno nekompetentním orgánem. To nemění jeho mezinárodněprávní závaznost, neboť předseda vlády i ministr zahraničí mohou zastupovat stát a nelze se dovolávat vnitrostátní neplatnosti jako důvodu neplatnosti mezinárodněprávního jednání státu.
Václav Klaus na krok vlády reagoval nepověřením našeho velvyslance v Kosovu. Vláda sice zřídila v kosovské Prištině velvyslanectví, ale post velvyslance nebyl obsazen. Tento postoj Václava Klause převzal i Miloš Zeman, jenž odmítal přijmout představitele Kosova při setkání se zahraničními diplomaty. Při návštěvě Srbska 30. 1. 2023 prezident Miloš Zeman uvedl: „Pokud jde o můj názor na Kosovo, vyjádřil jsem ho několikrát a veřejně, takže bych jenom připomněl jednu maličkost. Ani předchozí prezident, ani současný český prezident neudělali nic jiného, než že odmítli jmenovat českého velvyslance v Kosovu.“. Miloš Zeman se Srbsku omluvil za bombardování Jugoslávie letadly USA, Německa a některých dalších států v roce 1999, která využila i náš vzdušný prostor.
Bombardováním Jugoslávie nastal posun v mezinárodním právu. Od tohoto vojenského útoku USA vedla cesta k útoku na Irák a Ukrajinu. USA užily útočnou válku jako nástroj prosazení svých zájmů. Americký příklad povzbudil útočné nálady jiných států. Od odtržení Kosova za vojenské účasti USA vedla cesta k odtržení Abcházie a Jižní Osetie od Gruzie za vojenské účasti Ruska. Američané se nemohou divit, že se i někdo jiný chová v mezinárodních vztazích jako Američané.