Prázdniny mi začaly v půlce června
Domácí vzdělávání a já (jako žák)
Život žáka na domácím vzdělávání je docela fajn, hlavně proto, že má o dva týdny letních prázdnin víc. Vlastně celkem o čtyři týdny volna, nesmím zapomínat na pololetí. Zbytek roku ale tvrdě dřu, v podstatě 24/7, takže si to zasloužím.
Abych se představil, jmenuju se Vilém a je mi skoro patnáct. Čeká mě poslední rok domácí školy a pak už budu muset vstávat v šest, jezdit na gympl a očekávám, že se celkově se můj život o dost zhorší. Nevypadá to, že by se mi podařilo rodiče přemluvit, že zvládnu vystudovat i střední školu a neopustit přitom vlastní pokoj. Přitom je to jediné rozumné řešení, za mě.
Doma se učím už od covidu, už je to pět let a jsem fakt rád, že do školy chodit nemusím. Co je na tom všem dost stresující, je přezkoušení. Musíte se naučit většinu předmětů a za celý pololetí je toho docela dost. Navíc nevíte, na co se učitelé zeptají, takže je důležitý mít přehled. Letos jsem například musel vychrlit, co vím o první světový, o revolucích v 19. století a taky o národním obrození. V chemii jsem musel předvést, jak znám anorganické názvosloví. Časově nejnáročnější je čeština, kde vás drtí na druhy vedlejší věty a gramatiku. Napsat test na výbornou není snadný, ale já to samozřejmě zvládnul. Z matiky strach nemám, protože jsem na ni celkově dost nadaný a v pohodě.
Výhodou přezkoušení je, že máte prázdniny už od půlky června. Zatímco jiní běží do školy, třeba jako moje sestra, já spím. Blbý je, že naši mají pocit, že mají doma levnou pracovní sílu, takže musím makat na zahradě. Někdy i půl hodiny denně.
Osobně bych doporučil domácí školu každému, kdo to má v hlavě trochu v pořádku. Je to jedna z nejvíc super věcí, která mě zatím potkala. Jak jsem řekl, kéž by naši ještě dostali rozum a já nemusel denně dojíždět na ten gympl.