Povídám, já chci prázdný lístek v prezidentské volbě!
Zhruba deset let posloucháme řeči prezidenta Zemana o tom, jaký má silný mandát, protože ho zvolili sami občané. Je to typicky zemanovské ohnutí reality, protože jako prezidenta ho v roce 2018 nechtělo asi 66 % lidí. Letos evidentně spadneme do stejného výsledku. Přitom situaci by bylo možné jednoduše vyřešit a mandát zvoleného posílit nebo naopak odhalit prázdným lístkem.
Jak se lze dočíst např. na Wikipedii, v prezidentské volbě 2018 bylo v druhém kole celkem 8 362 987 oprávněných voličů a Zeman dostal 2 853 390 hlasů. Druhý Jiří Drahoš 2 701 206 hlasů. Zemana tedy reálně chtělo asi 34 % lidí s právem někoho chtít. Zbylých 66 % nechtělo Zemana vůbec – buď chtěli Drahoše, nebo chtěli Drahoše ze zoufalství anebo měli celou volbu na háku. Jako silný mandát mi to tedy nepřipadá. Intepretace, že Zemana nechtělo 66 % lidí a Drahoše nechtělo asi 68 % je totiž zcela na místě. Jednalo se o hluboce neakceptovatelné kandidáty!
Naopak, dokud prezidenta volili poslanci a senátoři nadpoloviční většinou (naposledy byl takto zvolen prezident Klaus), bylo tu situaci možné interpretovat jako většinové i když bolestné rozhodnutí. Tato cesta je ale evidentně pasé.
Letos to dopadne podobně. Babiš dostane v pondělí naloženo u soudu, co mu patří, a dost možná i něco navíc, a zřejmě neprojde ani do druhého kola. I kdyby ale prošel, je tu pořád spousta voličů, včetně mne, pro které je kdokoliv z trojice Babiš, Nerudová, Pavel zcela nepřijatelný, takže v druhém kole prostě nikam nepůjdu.
Celou situaci by přitom řešilo, kdyby ve volbách existovala možnost „nechci nikoho z kandidujících“. Prázdný lístek pro občany, kteří chtějí volit, ale nemají koho, protože vybírat kohokoliv z tria Dotační podnikatel / estébák, Mladá, pohledná a nezkušená kuplířka s diplomy, Napomádovaný rozvědčík GRU je neuspokojuje. Taková volba vhozením prázdného lístku, který by byl uznáván jako platný, by byla jasným signálem, že volič nepovažuje kandidáty za použitelné. Pokud by „prázdní lístci“ vyhráli, musela by se volba opakovat, ovšem s novými kandidáty. V mezičase by takový pan Vystrčil byl rád, že může zastávat některé pravomoci prezidenta a dost možná bychom brzy naznali, že je tento úřad trochu nadbytečný a prezidentské pravomoci lze trvale přerozdělit.
Proti námitce, že by se přeci volby musely opakovat a dost možná několikrát, lze namítnout, že i poslanci a senátoři se museli domluvit na kompromisu, když zvolili Klause v roce 2008 až napošesté. Byl by to prostě jasný signál politické reprezentaci, že se mezi těmi losery, které nám předkládá nebo se nám předkládají sami, prostě vybírat nedá, a že v takovém případě je nejlepší žádný prezident.
To se pochopitelně nestane. Ani letos, ani v budoucnu. Ať už tedy nakonec vyhraje kdokoliv, bude rád, když bude mít těch zemanovských 34 %. Média budou řvát, jak to dobře dopadlo, vítěz bude mluvit o silném mandátu, ale fakticky budeme mít na dalších pět let prezidenta, kterého dvě třetiny voličů nechtějí. A pak se divte té nízké důvěře ve zvolené „osobnosti“.