Nové inkasní agentury vznikají jak houby po dešti. A jsou stále bez kontroly
vymáhání pohledávek
Začínám čelit novému typu dotazu: Znáš tu a tu inkasní agenturu? Víš o ní něco, máš nějaké reference? A už mnohokrát jsem odpovídala, že ten daný název jsem vůbec ani neslyšela, natož abych o dané společnosti něco věděla. Jako předzvěst časů se zhoršujících, vznikají v naději na dobrý byznys nové inkasní společnosti. A musím se ptát, co se udělalo za posledních řekněme deset let na ochranu dlužníků před ne zrovna eticky působícími vymáhacími společnostmi?
A rovnou mohu odpovědět, že se neudělalo vůbec nic. Politici tuto problematiku nechtěli vůbec řešit s odůvodněním, že to přece nějak funguje, nejsou velké průšvihy, tak není důvod něco měnit. A raději se věnovali dalším a dalším úpravám exekucí a insolvencí.
Proto nám lepší dohled nad inkasními agenturami nyní přichází z EU v podobě Směrnice o správcích a kupcích úvěrů. Velmi to vítám, jenže je tu několik "ale." Jednak proces implementace může trvat ještě rok a půl a také tato směrnice se nemusí vztahovat na všechny pohledávky. Už nyní je proces vymáhání pohledávek pro obyčejné lidi velmi složitý. Tímto by se mohl stát ještě složitější, protože by se lepší dohled i systém kontroly vztahoval pouze na pohledávky bankovní. A všechny ostatní by zůstaly napospas osudu a divoce působícím inkasním agenturám.
Co však směrnice neřeší vůbec, jsou náklady vymáhání. Ty jsou velkou bolestí zdejšího inkasního trhu a domnívám se, že i díky nim se mnoho dlužníků zbytečně dostává do exekucí.
Samoregulace vyčerpala své limity a právě nyní, ač už značně po dvanácté, je potřeba udělat v tomto odvětví pořádek. Vždyť jen nových pohledávek v době ekonomického růstu bylo u inkasních agentur ročně v objemu okolo 21 miliard korun.