Mimoňové a mimoňství
Vláda Petra Fialy
V září, před závěrečným hlasováním o konsolidačním balíčku ve sněmovně, si vzal slovo Andrej Babiš a své vystoupení končil slovy, že pan premiér je "fialový, zlý, plyšový mimoň" a při tom ukázal fialovou plyšovou příšerku. O několik týdnů později zveřejnil Petr Fiala video nákupu v Německu, kde zjišťuje všeobecně známý fakt, že tam jsou stejné potraviny levnější. Jako by tím chtěl Babišovo tvrzení, že je úplně mimo, potvrdit.
Pokud je slovem mimoň myšlen někdo, kdo nevnímá realitu, pak ovšem mimoněm není pouze premiér. Politika - a veřejný prostor vůbec - je mimoňů plná. Mimoňské jsou plány vlády na gigatovárny, těžbu a zpracování lithia a šinkanseny pod Řípem. Mimoni jsou bouřící se pedagogové a lékaři, jejichž představy o fungování školského a zdravotnického systému nejsou svými finančními nároky zasazeny do reálného ekonomického rámce. Mimoňové a mimoňky jsou studenti a studentky stávkující a protestující 17. listopadu za klima. (Též možno psát "mimoňstvo" podle slova "studentstvo", které si oblíbily progresivistické weby.) Mimoňská je zelená politika vnucovaná z úrovně Evropské unie. Mimoňská je probíhající klimatická konference v Dubaji s mimoňskou představou, že se uzavřením mezinárodní dohody dá zregulovat teplota na zeměkouli s přesností na desetiny stupně Celsia. Mimoň je samozřejmě také Andrej Babiš, jehož politické působení charakterizuje nejlépe slovo chaos. Mimoňská byla válka proti kovidu s fetišizací roušek, zákazem zpěvu a večerních procházek. Mimoň je Putin, který si myslel, že ovládne Ukrajinu, a mimoňové jsou, kteří uvěřili, že Ukrajina Rusko porazí.
S Babišem nelze souhlasit v tom, že premiér je zlý mimoň. Petr Fiala je naopak hodný mimoň, což je ale horší, než kdyby byl takový, jakého ho líčí šéf opozice. Mluví o tom v salonu týdeníku Echo velký kritik vlády Václav Klaus. Premiér Fiala podle něj nevládne. V Klausově vládě se prý ministři premiéra báli a posílali místo sebe na jednání náměstky, aby je neseřval a nechtěl po nich něco. Doporučuje zvolit stejnou hrůzovládu, čehož je profesor Fiala svou povahou asi těžko schopen.
Klaus měl ovšem obrovskou výhodu. V době, kdy on začínal v politice, nebyl internet, nebyla televize, která by 24 hodin denně vysílala zpravodajství a živě přenášela všechny tiskové konference. Koaliční spory se více dařilo držet pod pokličkou. Nebylo třeba třeba okamžitě na všechno reagovat a to vytvářelo prostor hlouběji se zabývat společenskými problémy. V dnešní povrchní a roztěkané době politikům pro nutnost sledovat sociální sítě, tweetovat svoje sdělení k aktuálním událostem a vysílat správné signály už nezbývá čas a kapacita vnímat realitu.
I na politickém důchodu ve svém institutu přistupuje profesor Klaus k politice po svém. Nesoustředí se na aktuální události, není zajatcem přítomnosti a je schopen vnímat dlouhodobější trendy. S čistým svědomím můžeme napsat, že je jednoznačný nemimoň. Hloupá vada je ale jeho celoživotní zálibu v pronášení poťouchlostí, které jsou někdy vtipné, někdy ale bohužel vyvolávají dojem mimoňství. Příkladem z poslední doby je z představení Institutem Václava Klause vydané knihy Sebedestrukce Západu 2.0. Ve dvouhodinovém videu, které lze nalézt na internetu, pronese ke konci mimoděk poznámku, že mu Schwarzenberg "uskříp" dobu, kterou bylo možno diskutovat na CNN Prima News. (čas 1:42) Představa, že Karel Schwarzenberg záměrně umřel v sobotu večer, aby Klausovi zkrátil délku vystoupení v nedělní televizní diskuzi je naprosto fascinující.