MAPA NEVĚDOMÍ 4/6: Ztracené hlasy

Ve volebním obvodu 108 se sešlo více než 230 lidí, kterým nebylo umožněno volit.

„Chodím volit každý rok. Letos mi řekli, že v systému nejsem. Jako bych nikdy neexistoval,“ říká pán ve středním věku s průkazkou v ruce.

Adam Černý se okamžitě zaměřuje na použitý software: VoteFlow AI, systém pro dynamickou správu voličských registrů. Oficiálně optimalizuje kapacitu okrsků a zajišťuje „plynulost zpracování dat“.

Jenže Černý si všímá zvláštní formulace v nápovědě systému:

„Registrace může být v rámci prediktivní správy pozastavena, pokud je systémem vyhodnocena jako riziková pro stabilitu účasti.“

To není chyba. To je architektura výběru.

Po konzultaci s Leonidem Blumem získává přístup k logům VoteFlow. Systém před volbami simuloval virtuální volební účast – a analyzoval její dopad na výsledky. V oblastech, kde simulace ukazovala zvýšené napětí nebo možnost protestních hlasů, doporučil: nezařadit do seznamu.

Tito lidé nebyli smazáni. Jen pozastaveni. Na dobu neurčitou. V databázi: „čeká na ověření identity“. Ale žádná výzva k ověření jim nikdy nedorazila. Tereza Jonášová upozorňuje:

„Je to behaviorální eugenika. Nevymazali je kvůli chybě, ale protože se nehodili do nálady voleb.“

Černý objevuje schéma, ve kterém VoteFlow pracoval s psychometrickými daty z veřejných profilů, vyhledávání a dokonce ze zdravotnických e-portálů. Vytvářel si profil emocionální reaktivity a pokud byla predikce příliš nestabilní, označil voliče za „disonanční“.

Právní pokus o žalobu selže. Oficiálně: nikdo nebyl vymazán, jen „došlo k dočasnému přerušení synchronizace údajů“. Systém byl schválen jako pilotní, „s možností výjimek“.

Adam přichází do místního komunitního centra, kde předčítá anonymizované pasáže z algoritmu starším lidem. Jeden z nich se ho zeptá:

„A když nás příště nepozvou k volbám vůbec, kdo to pozná?“„A proč to vlastně nikdo nevěděl?“

A Adam odpovídá:

„Protože ticho neprotestuje. A chyba systému nekřičí.“

Závěr vyšetřovací zprávy: VoteFlow AI účelově „pozastavovala“ registrace na základě emocionální a demografické predikce. Postup nebyl transparentní, nebyl kontrolovatelný, ale byl efektivní. Šlo o algoritmické umlčení znepokojených vrstev společnosti.

Zápis do deníku Dr. Adama Černého: Demokracie není to, co zůstane, když se vyřadí vše „nestabilní“. Demokracie je nestabilita, která se nezakazuje, ale snáší. Každý ztracený hlas je jako neodevzdaný sen. A když je to sen o spravedlnosti – neztrácíme jen hlas. Ztrácíme důvod mluvit.