Kdyby byl býval Beneš víc jako Zelenskyj

Kdo už se někdy setkal s prací Timothyho Snydera, ví, že je to schopný historik jehož veřejnou činnost je nutno brát s velkou reservou. Snyder si totiž mimo akademii vybudoval pověst intelektuální kardašianky zásobující neoliberální mainstream fatalistickými prognózami založenými na líbivých, ale velmi zjednodušujících historických analogiích. Jednu takovou týkající se předválečného Československa vytáhl z rukávu i ve Foreign Affairs:

…To, co se v Československu stalo, se podobá scénáři, který patrně Rusko plánovalo pro Ukrajinu. Putinova rétorika je té Hitlerově podobná natolik, že se jedná téměř o plagiát: oba tvrdili, že sousední demokratický stát je tyranií, aniž by bylo zřejmé v čem, oba odůvodnili svou invazi imaginárním poškozováním práv menšiny a oba tvrdili, že sousední stát ve skutečnosti ani neexistuje a je tedy zcela nelegitimní.

V roce 1938 mělo Československo poměrně kvalitní armádu, nejlepší zbrojní průmysl v Evropě a přirozené terénní hranice dál vylepšené systémem vojenských opevnění. V otevřené válce by nacistické Německo možná nad Československem nezvítězilo, a pokud ano, pak rozhodně ne tak rychle a snadno. Ale Československo opustili jeho spojenci a vedoucí představitelé si namísto odporu zvolili exil. Porážka Československa byla především porážkou morální. A právě tato porážka umožnila fyzickou proměnu celého kontinentu prostřednictvím války a částečně připravila půdu pro holokaust evropských Židů.

V čem se Snyder shoduje s mnoha předními českými historiky je tvrzení, že případná obrana by pro národ mohla být jakýmsi morálním vítězstvím. Narozdíl od Snydera už ale drtivá většina historiků usuzuje, že tu morální rovinu by ono vítězství nepřekročilo. Pro to ostatně hovoří několik argumentů, o kterých se Snyder nezmiňuje:

a) Ačkoliv Snyder správně poukazuje na sílu pohraničního opevnění, už neříká, že toto existovalo v podstatě jen na hranici s Německem a v omezenější míře při Slovenské hranici s Maďarskem. Kromě Německa mělo územní nároky v ČSR nejen Maďarsko, ale také Polsko a nelze asi říci, zda by oba sousedé v případě německého útoku jen přihlíželi. Nejhorší scénář by znamenal, že fronta povede téměř po celé hranici republiky a Československo bude napadeno v podstatě ze všech stran. V tom nejlepším případě by fronta vedla od Jeseníků kolem dokola až k jižní Moravě.

b) Snyder naprosto ignoruje situaci ve vzduchu, kde by velmi pravděpodobně Luftwaffe získala okamžitou převahu. Kromě toho, že byla technicky vyspělejší, už ona geografická situace jí velmi nahrávala. Navíc je třeba brát v úvahu, že Göringovi Jungen za sebou již měli úspěšnou generálku ze španělské občanské války, zatímco pro české letectvo by to byla doslova zkouška ohněm.

c) Československo trápily eskalující národnostní problémy. Lze předpokládat, že okamžikem vyhlášení války by se zaktivizovala německá pátá kolona působící převážně v Sudetech, tedy bezprostředně za frontovou linií. Československá obrana by tak čelila nejen nepříteli před sebou, ale i sabotážím a diverzním akcím v týlu. Také se těžko odhaduje, co by se stalo na Slovensku, kde kromě přítomnosti maďarské menšiny sílil i slovenský nacionalismus, který se následně projevil spolupráci s Hitlerem velmi nakloněn.

d) Narozdíl od dnešní Ukrajiny by Československo bojovalo osamoceno. Francie a Británie daly v Mnichově jasně najevo, že se do případného konfliktu aktivně nezapojí, a vzhledem ke geografické situaci by nemohly ani efektivně poskytovat materiální a zbrojní pomoc, i kdyby na to měly — a taková britská armáda byla v roce 1938 vůbec ráda, že je ráda.

Samozřejmě o všech těchto bodech lze polemizovat tak, jak to dělá například Jan Drnek ve svém románu Žáby v mlíku. Problém je, že Snyder není romanopisec. Timothy Snyder využívá své autority odborníka na historii k šíření ničím nepodložených představ o alternativní historii, které prezentuje jako důkazy o existenci jakýchsi vysledovatelných dějinných vzorců. Čtyři body, které jsem výše prezentoval nemůžou vést k jednoznačnému historickému závěru. Jsou to ale fakta, se kterými museli představitelé Československa v roce 1938 pracovat, a podle nichž se rozhodovali, zda svou zemi vystaví dalšímu potenciálně zničujícímu konfliktu pouhých dvacet let po skončení nejhrůznější války v dějinách lidstva. Snyderova argumentace a jeho laciná srovnání s dnešní Ukrajinou svědčí o nepochopení či záměrném popření této skutečnosti a dovolím si tvrdit, že českou historii uráží.

Snyder mimo jiné poukazuje na to, že bez obsazení Československa by Hitler neměl tanky, s kterými v září 1939 napadl Polsko. Stejně tak by se dalo říci, že britské královské letectvo by bylo chudší o spoustu schopných českých letců, kteří se nezanedbatelnou měrou podíleli na vítězství v bitvě o Británii. O těch v eseji není ani zmínka. Buď se do Snyderovy fabulace nehodí a nebo o nich neví. Kdo by o nich ale měl vědět, jsou redaktoři Českého rozhlasu, kteří zřejmě z nouze o vlastní invenci doslova papouškují texty, které zrovna frčí "na západě", aniž by se zamysleli nad jejich obsahem. Podobně, akorát z druhé strany, to dělali svazáci na konci čtyřicátých a začátku padesátých let, které fráze o klíčích k budoucnosti okouzlily až tak, že nepoznali, že se jim před očima historie mění ve fikci. Jak to dopadlo zrovna pro ty anglické letce nebudu rozebírat, to už bychom totiž byli u té historické analogie.