Kam se poděly zbytky lidské slušnosti?

Po delší době publikuji zase jeden článek. Poslední dobou nebylo na psaní moc času a ani jsem neměl žádný pořádný nápad, o čem psát. O konfliktu mezi Izraelem a Palestinou toho bylo napsáno dost, a ve většině případů jistě lépe, než bych to svedl já. Nicméně k tématu mého článku se oklikou dostanu právě přes tento konflikt. Ve stručnosti shrnu své postoje k tomuto konfliktu:

Samozřejmě odsuzuji útok Hamásu a jeho brutalitu, a odsuzuji držení rukojmí.

Ještě více ale odsuzuji reakci Izraele, při níž zemřelo ještě násobně více lidí a byly srovnány se zemí nemocnice.

Odsuzuji všechno toto násilí, jehož oběťmi jsou nevinní lidé na obou stranách.

Přispěl jsem na humanitární pomoc Palestině, především pro děti. Nijak jsem nepřispěl na Izrael.

Už jen tímto postojem jistě nejsem v očích liberálních demokratů ten správně dobrý člověk. Naštěstí mě to nijak netíží, nemám zájem mít něco společného s lidmi, kteří by hned shazovali atomovky na Palestinu (nebo Rusko), s lidmi, kteří mluví tak, že by se i stůl štamgastů ze čtvrté cenové červenal (tyto jedince odhaduji na studenty genderových studií, případně jiného nesmyslu), nebo lidmi, kteří by vás nejraději nechali znásilnit a uříznout vám hlavu, protože nemáte na profilovce izraelskou vlaječku.

A tím se konečně dostávám k tématu článku, které trápí jistě nejenom mne. Tedy k mizení mezilidské slušnosti a debaty. Tento jev by vydal na samostatnou sociologickou studii. Já na to mám jen pár odstavců, aby to zde aspoň někdo dočetl až do konce. :)

Jeden z hlavních milníků tohoto nešťastného jevu se samozřejmě datuje do doby covidové. Tehdy dali politici a média jedné skupině občanů pocit, že jsou něco více, než druhá skupina. A nešlo vlastně jen o pocit. Tato skupina měla nad druhou skupinou i výhody. Z druhé skupiny se stali občané druhé kategorie. První skupině stačilo k získání statusu „správného dobrého člověka“ jen málo, a přece tak moc: bezvýhradně poslouchat, co po nich chce vláda, co jim naservírují média, a ideálně to po nich ještě papouškovat a prosazovat jejich myšlenky dál. Tito lidé byli více slyšet a byl jim věnován větší prostor, z toho asi usoudili, že tedy již není třeba se s lidmi z druhé skupiny bavit a vést s nimi debatu. Přišlo jim logičtější místo toho začít hned používat nadávky, výhrůžky, a tím získat pocit, že jsou ještě něco více a že vlastně konají dobrou věc. Propast se tak rozšiřovala.

Doba covidová pak skončila, rozdíly se potichu zase smazaly, ale tato nátura už v mnohých zůstala. Poslední zhruba dva roky to čím dál více vidím v pracovním životě. Provozuji řekněme středně velký e-shop. Občas uděláme chybu, stávat by se to nemělo, ale jsme jen lidé. Jako je třeba záměna zboží. Když se toto stalo v minulosti, zákazníci vždy pochopili, že nešlo o zlý úmysl, případně to i hned napsali do mailu, že to se to může stát a že to chápou, a v klidu počkali na vyřešení situace ke vzájemné spokojenosti. Pokud se to stane dnes, setkáváme se mnohem častěji s agresivní reakcí, případně si přečtěme nelichotivá slovíčka, která zde uvádět nebudu. Další novinkou poslední doby je, že lidé mají potřebu vás okamžitě pomluvit na facebooku. Často jdou rovnou tam místo toho, aby vzniklou situaci řešili napřímo.

Místo doby covidové tu dnes máme dobu válečnou. A tím nemyslím jen válku, kde se lidé zabíjejí ostrými náboji. Opět je ve hře rozdělování obyvatelstva na dva tábory. Opět na ty správně dobré, a na ty špatné, kteří si přece zaslouží opovržení. Proto si místo vedení dialogu o sobě maximálně tak přečteme, že jsme dezoláti, švábi, náckové, případně slangové označení pro nejstarší řemeslo. A opět především od lidí, kteří to mají „posvěcené“ naší vládou a mediální žumpou, jako je třeba Forum24.

V mých očích tedy za konec mezilidské slušnosti a dialogu můžeme poděkovat politikům a jejich posluhovačským médiím. Vláda místo toho, aby národ tmelila, ho cíleně rozděluje. Nejde o její selhání, chybu a neschopnost. To by byla ta lepší varianta. Jde o záměr. Politici se už nestydí za to, že razí jediný „správný“ názor, a ještě k tomu sami nálepkují občany, kteří s nimi nesouhlasí. To, co bylo kdysi ve veřejném prostoru tabu a nepřípustné, je dnes běžné. Politici sami tak svým voličům a sympatizantům dávají najevo, že si můžou dovolit vlastně cokoliv. Dokud s nimi souhlasí a poslouchají je.

Takže tu díky tomu máme lidi, kteří se cítí být nadřazeni, protože mají ten správný názor, a tak můžou klidně bez následků nadávat těm, kteří ho nemají, protože ti jsou přeci úplně blbí a není třeba se s nimi tedy bavit.

Ne na lidské úrovni.