Jazyková korektnost

Člověk si dnes musí dávat pozor na to, co řekne a napíše. Jeden den je někdo v protialkoholní léčebně, kde se ho snaží zbavit závislosti na alkoholu a zvrácené posedlosti nutriemi, a druhý den může kandidovat na prezidenta. A pak nastane problém, pokud se ukáže – že se někdy prokecl – že třeba četl Lenina.

Jsou stand-up komici, kteří si servítky neberou. Třeba Ricky Gervais. Kdyby vystupoval u nás, třeba v Praze, možná by si pro něj přijela zásahová jednotka rychlého nasazení, dobrovolní hasiči a hradní stráž hned po prvních deseti minutách představení. Říká samé nekorektní věci – o Bibli, o homosexuálech, o genderech na druhou, a tak dále. Nevěříte? Poslechněte si ho. A nejhorší na tom je – tedy z pohledu korektní části světové veřejnosti – že vyprodává sály a lidé se smějí, až jim tečou slzy.

Ricky Gervais se tématu genderu věnoval zejména ve svém stand-upu SuperNature (Netflix, 2022), kde si vzal na mušku jazykovou korektnost a genderové identity. Jeden z jeho nejznámějších (a nejkontroverznějších) vtipů z této show zní přibližně takto:

„Nové ženy. Jsou skvělé, že jo? Ty s penisem. Jsou naprosto úžasné.“

Tímhle výrokem si vysloužil ostrou kritiku od LGBTQ+ skupin, které ho obvinily z transfobie a „deadnamingu“. Gervais se ale brání tím, že jeho humor míří na absurditu jazykových pravidel, ne na jednotlivce. V rozhovorech tvrdí, že jeho cílem je „testovat hranice humoru“ a že „vtip není zločin“.

Tenhle strach, že člověk řekne něco nekorektního, není jen etický problém. Je to problém samotného procesu komunikace. Chcete popsat obyčejnou každodenní situaci, a narazíte na to, že řada jmen, která se v ní vyskytují, jsou tak trochu tabu. Jak pak postupovat? Má se o tom mlčet? Ale tím vlastně popíráme samotný smysl komunity, komunikace a lidského způsobu života. Jen si představte, kde bychom dnes byli, kdyby lidé nemluvili. Nebylo by vůbec možné říct, že pan Staňura udělal dobrý rozpočet, nebo že na Hradě je to samý demokrat. A to by nás všechny hodně ochudilo.

Jak bych tedy měl korektně, abych se vyhnul citlivým tématům, popsat tuto jednoduchou každodenní situaci?

Jdu koupit rohlíky. Na chodbě potkám pana Bormana – má černé boty jako smola, spěchá do práce. Říkám: „Dobrý den, pane Bormane. Chystáte se o víkendu na chatu na Orlí hnízdo na Šumavě?“ „Tento týden ne,“ odpoví. „Pozvali mě manželé Mussoliniovi do Karlsbadu, chceme si odtamtud udělat výlet do Oberwiesenthalu.“ Řekneme si „Auf Wiedersehen“ a rychle se rozloučíme, spěchá.

Ve výtahu se málem srazím s Gottwaldem z horního patra. Poprosím ho, jestli by si příště mohl pouštět Moskovskije večera trochu tišeji. Slušně. On je taky slušný. Říká „Da“ a pak ještě „Do svidanija“. V obchodě potkám skupinu turistů, kteří po sobě pokřikují: „Adolfe, Hermane, komm her! Es gibt viele billige Brötchen hier! Viel billiger als bei uns in München!“

Koupím rohlíky a vrátím se domů. Otevírám dveře, chci vstoupit do předsíně a nemohu – něco mě drží. Škubám, nemohu se hnout. Pak si všimnu, že se mi nákupní taška zahákla o kliku. Žena říká: „Vzal jsi taky chleba?“ Odpovím: „Ja.“

Tak vidíte, jak by se člověk musel omezovat, kdyby chtěl být dokonale opatrný. Jak bych takovou situaci měl popsat, abych se vyhnul všem citlivým jménům? Něco říct nebo napsat je dneska o hubu. Pokud někdo chlastá nebo trpí nezdravou závislostí na nutrích, stát ho vyléčí. Má na to peníze i odborníky. Ale pokud někdo mluví nekorektně, je to mnohem větší problém. Za to ho můžou vyřadit ze slušné společnosti – té, kde se jen korektně chlastá, krade, lže nebo patologicky obcuje s nutriemi.

Napadá mě dost odvážná myšlenka, kterou se zdráhám naplno vyjádřit, abych se někoho nedotkl. Ale říct to musím, nemohu si pomoci: Vtip není zločin. Zločin je krádež a korupce jako v Dozimetru, podvod – pokud se to prokáže – jako v Bitcoinu. Na hraně je i to, když někdo obhajuje okupaci Československa v roce 1968. Ale vtip není zločin. Alespoň doufám.

Odkaz: Článek v Echu: Nejen Turek, ale i Lipavský. Ministr zahraničí lituje starého příspěvku na sociální síti