JAK NEPODPOROVAT ZLOČINCE A UDRŽET SE V POHODĚ A RADOSTI

Tak jsem informace o tom, že i na Zemi můžeme žít v míru a pohodě nejenom zapisovala, ale poznané jednotlivosti i celé nové systémy jsem vydala knižně jakožto ´karmické učebnice´. Jsou o možném pohodovém životě nás lidí tady na Zemi.

Zveřejněním poznatků nám lidem seslaným ku pomoci to ale neskončilo.

Další informace, to byl název ´institutu´ na pomoc a ochranu nás lidí, na vyléčení nejenom našich těl, ale celých našich osobností. Zvládneme žít, uvádět v život to, co mi bylo sděleno pod tímto názvem: „Mezinárodní léčitelský institut pomoci a ochrany osobnosti“(… tedy jak chránit osobnost, jak pomáhat jedinci = každé osobnosti.) A název institutu pokračuje… „a celostního vzdělávání dětí a dospělých“ ?

Kdo jakou část z toho uchopíme a uvedeme v život je na nás. Nikdo nám nepomůže, když si nepomůžeme sami.

Dokud se nenaučíme spolupracovat na bázi rovnoprávnosti, ´Institut´ lze budovat v sobě, tzv. revolucí zdola. Tříbit si svůj charakter, uvědomovat si čím kdo můžeme pomoci dobru v obecné rovině, co je naším osobním životním posláním souvisejícím s posláním celého národa, celé planety. Vaše nápady, co s tím, jak toto zvládnout, uvítám.

INSTITUT POMOCI A OCHRANY OSOBNOSTI V PRAXI

Přišla ke mně informace, že v květnu 2024 se chystá k podpisu pandemická smlouva. 193 zemí světa má odevzdat svou možnost rozhodování do rukou WHO, někoho, koho vůbec neznáme, kdo nám může děti opět poslat domů ze škol, zavřít nás doma, nedovolit nám opustit okres či zemi…nutit nám nadměrný počet dávek očkování, za které měsíčně platíme a budeme i nadále platit z našich kapes miliony, i když je prošlé vyhazujeme do popelnice. Smlouva by dala do rukou WHO moc, jakou neměl ani Hitler nebo Pol Pot.

Když se nás tato nebo podobná informace dotkne: citově nás rozruší, lekneme se jí, jsme z ní smutní, trápíme se kvůli ní, znejistíme, protože nevíme, co bude… v češtině pro to máme krásný výraz: ´vyvede nás z míry´ , tak v ten okamžik podporujeme lumpy, kteří toto k naší likvidaci a k našemu ovládání zinscenovali.

A. Einsten (podrobně na konci článku) se zamýšlel nad vyspělostí lidí, kdy v naší evropské kultuře, pod vlivem církve, nám byla vnucena představa Boha blízká lidské podobě: jakási vyšší existence umístěná mimo nás lidi, které je třeba se bát. Tisíce let JSME MOCNÝMI CÍLENĚ SMĚROVÁNI KE STRACHU. A ono se jim to povedlo. Naučili nás bát se, podařilo se jim, že se ´vyvádíme z míry´ - i teď. Z míry normálnosti.

NORMÁLNÍ JE

Přijde ke mně informace a já ji místo aby se mně negativně citově dotkla - čímž JÁ, já SÁM svými černými myšlenkami rozhojňuji černou energii a to jak ve svém těle, tak ji současně posílám i všude kolem - MÁM SE CHOVAT NORMÁLNĚ: ZŮSTAT V MÓDU DOBRA, ve světlé energii lásky a moudrosti.

Lehce se to napíše, všichni tohle víme. Ale jak to skutečně udělat.

Pokud v sobě ještě máme pozůstatek strachu z jakéhosi neznáma, pokud Boha vnímáme jako kohosi vně nás, nenechme si tím motat hlavu. Vždyť znáte i informaci, že Bůh je všudypřítomný, že je všude. Musí tedy být i v nás. Posilujme se v představě, že jsme Dobrem přímo Božským prodchnuti, že je v našich silách černo nešířit.

POVZNÁŠEJME SE NAD STRACH

A.Einstien říká, že nad strach, nad představu Boha v lidské podobě kdesi na nebesích se „povznášejí jen zvlášť ušlechtilí jedinci či společenství... jedinec cítí nicotnost lidských přání a zároveň i vznešenost a podivuhodný Řád, který se projevuje v přírodě i ve světě myšlenky… jde o probouzení vnímavosti člověka k tomuto universálnímu druhu zbožnosti… člověk dozraje do takového stádia poznání, že se začíná dotýkat svého nitra.“

JDE O LIDSKÉ MYŠLENKY, JDE O NAŠE OSOBNÍ PŘEMÝŠLENÍ – o naše rozhodnutí

Je třeba si uvědomit sílu, dopad, možnosti energie ukryté v lidských myšlenkách. Že jsme se narodili do ´moře lidských myšlenek´ v nichž je všechno. Neleknout se, nenechat se vyvést z míry Dobra, to umí jedinci, kteří došli na vrchol poznání. My ostatní (když ještě nemusíme být na vrcholu, ale nacházíme se někde na své cestě) musíme vědět, že zlo, strach, toto ´černo´ nemá šanci zvítězit. Že my lidé se vychováváme zlem. Tak se na něj dívejme jako na nápovědu k růstu.

KONRÉTNĚ

Přijde informace, která mě vyděsí. Hned jak si toto všimnu, si přiznám: aha, lekla jsem se. A ihned (co nejrychleji! si začnu odpouštět, že jsem se nechala vyvést z míry, z módu Světla, z Dobra. Odmítám černo rozhojňovat).

Odpouštím si jakoukoliv metodou, která mi vyhovuje. Já na to mám metodu: Dovoluji si.

Dovoluji si, že jsem se tím nechala zaskočit, že mě to rozrušilo (opakuji pomalu, polohlasně s vědomím, že pomocí zvuku a slov beru tuto svou černou energii a odkládám ji stranou, kde se recykluje na světlou.) Opakovaným odkládáním slábne a slábne, až už nejsem vyvedená z míry, ale dokážu přijímat.

PŘIJÍMÁM – V KLIDU SE ROZHODUJI – SMYSLUPLNĚ KONÁM

Jestli dokážu tu či onu informaci přijmout, poznám lehce. Jestli např. výsledek květnového jednání WHO bude takový, že smlouvu podepíší nebo nepodepíší, pokud přijímám, tak mě to nevyvede z míry: Ano, podepíší … nebo Ne, nepodepíší.. bude pro mě znamenat informaci, kterou budu v klidu pozorovat.

Přijetí není v žádném případě souhlas, je to uvědomění si, že svou negací ničemu neprospívám, proto ji nenechám bujet. Z černa se ukázním do Světla, do klidu. Protože klid potřebuji k tomu, abych se uměla co nejlépe rozhodnout. Jsme v hmotném světě, tak přijetí a rozhodnutí je moc potřebné, ale nutné je toto završit smysluplným činem. Např. podepíši nesouhlas se smlouvou s WHO. Nabídnu lidem kolem, aby taky nezůstávali ke zlu laxní. Toto vše s plným vědomím, že sice není v mojí osobní moci teď hned všechno zlepšit, ale musím se chovat tak, jako bych byla jediným člověkem, který může Dobru pomoci: nic neopomenu, pomáhám ze všech sil, vím, že pokládám jedno ze semínek, ze kterého má šanci Dobro růst. Využívám možnost radostně tvořit.

A že míra normálnosti je být ušlechtilý? Že je možné vnímat vznešenost kosmického Řádu, uvědomovat si své tvůrčí schopnosti díky energii myšlenek… být ve spojení se svou duchovní podstatou, se svou duší, s tímto odleskem Boha v sobě a rozhojňovat Dobro? Je třeba, aby toto nebylo nic výjimečného, ale byl to pro nás každodenní standard žití.

Jan Konfršt nám na Povídání četl a vyprávěl o Albertu Einsteinovi:

NÁBOŽENSTVÍ STRACHU, NÁBOŽENSTVÍ MORÁLNÍ A NÁBOŽENSTVÍ KOSMICKÉ

Albert Einstein dělí náboženství do tří velkých skupin podle stupně vyspělosti náboženského myšlení a cítění:

1.skupnu lze označit jako náboženství strachu.

Lidé na tomto stupni přijímají víru ve vyšší existenci hlavně z toho důvodu, že se obávají postihu z neviditelných sfér. Jsou ochotni přizpůsobit svůj život určitým náboženským požadavkům a přinášet díky tomu i jisté oběti. Motivaci k jejich jednání však většinou stále představuje obava z možného trestu.

2. stupeň, který je možné nazvat náboženstvím morálním a je charakteristický již vyššími hodnotami. Významnou roli zde hraje soucit, porozumění, vzájemná pomoc a láska. Oba uvedené stupně se často ve větší či menší míře prolínají.

Všem náboženstvím na těchto dvou stupních je však společná představa osobního Boha, blízká lidské podobě. (Za Boha mají kohosi mimo sebe.)

3. stupeň:

Nad tento první a druhý stupeň náboženského života se povznášejí jen zvlášť ušlechtilí jedinci či společenství. Jde o ´třetí stupeň´ který se jen zřídka objevuje v čisté podobě, a je označován jako náboženství kosmické. Tuto formu zbožnosti lze jen těžko objasnit tomu, kdo z ní nic nepociťuje, obzvlášť když tento třetí stupeň NEVYTVÁŘÍ OBRAZ BOHA PODOBNÉHO ČLOVĚKU. Jedinec cítí nicotnost lidských přání a zároveň i vznešenost, a podivuhodný ŘÁD, který se projevuje V PŘÍRODĚ I VE SVĚTĚ MYŠLENKY. (Za Boha nemá kohosi mimo sebe, ale cítí se Jím prodchnut.)

Takový člověk vnímá individuální existenci jako vězení a touží u Veškerenstva cítit jednotu a smysl. A. Einstein upozorňuje dále na skutečnost, že PRVKY KOSMICKÉ ZBOŽNOSTI BEZ DOGMAT A OBŘADŮ A BEZ POLIDŠTĚNÉ PŘEDSTAVY BOHA lze objevit u řady náboženských géniů v minulosti. Spatřuje je např. v některých žalmech Davidových a především v oblasti budhismu. Říká, že někteří z nositelů této kosmické zbožnosti byli v minulosti považováni za světce, jiní za kacíře.

Za nejdůležitější poslání vědy a umění považuje probouzení vnímavosti člověka k tomuto universálnímu druhu zbožnosti… člověk dozraje do takového stádia poznání, že se začíná dotýkat svého nitra… a může si k tomu dojít i cestou vědy. (O A.Einsteinovi - je nahrávka k dispozici u Jana K., je to z Hejnice 2007)