Fyzika mi nikdy moc nešla, ale…

Fyzika mi nikdy moc nešla, ale měla jsem ji ráda, bavila mě například setrvačnost. Velké a těžké věci se valí jaksi samy od sebe kupředu a ničí všechno na své cestě k nulové hybnosti. Díky humanitnímu vzdělání jsem pochopila, že ničivou setrvačnost mohou mít i věci nehmotné, jako jsou události, politická rozhodnutí, názory, normy a hodnoty (nebo jejich ztráta).

A nyní mám tísnivý pocit, že se ve fázi takové ničivé setrvačnosti nachází evropská imigrační politika schopná jako utržený balvan rozbít Evropskou unii, záležitost mimo jiné také v podstatě nehmotnou.

Co si myslím o migrační politice, jsem se chytala napsat už dlouho, ale hlavu si už lámat nemusím, mistrně to vystihla ministryně vnitra velké Británie Suella Bravermanová. Předpokládám, že čtenáři tohoto blogu vědí. (Tak jen dvě hesla: „mylné dogma multikulturalismu“ a "ilegální migrace jako existenciální výzva pro Západ".)

Nyní přemýšlím, zda nebezpečí, o jakém mluví Suella Bravermanová, odvrátí reforma migrační politiky EU, na které se shodli ministři vnitra členských států letos v červnu a o které v EU běží další debata.

A, bohužel, Migrační pakt, a především jeden z jeho dokumentů s názvem „Nařízení EU o řízení azylu a migrace“, považuji za stejně chybný a nebezpečný krok jako slavné „Vítejte“ Angely Merkelové z roku 2015. Stejně jako její vítací projevy a selfie s migranty byly (jistě) zneužity gangy převaděčů k náboru statisíců nových zájemců o lepší život v Evropě, tak Migrační pakt lze snadno interpretovat jako vstřícný krok Evropy, která konečně zavádí jednotná pravidla, jak se o migranty postarat, a vytváří pro ně finanční „rezervoáry solidarity“.

Odhlédnu od toho, že „Nařízení EU o řízení azylu a migrace“ rozjíždí nový vlak unijní schvalovací byrokracie a že nastavená dohoda „spravedlivého dělení“ o migranty a náklady se s největší pravděpodobností při realizaci zhroutí, a poukážu na pomýlenost samotného názvu Nařízení.

Jakákoliv akce EU nemá směřovat k řízení migrace, ale k jejímu omezení a potírání. Na mysli mám migraci nelegální, ekonomicky podmíněnou a z kulturně odlišných oblastí.

Počet lidí přicházejících do Evropy roste a poroste i nadále. Kdo sleduje demografický (i politický) vývoj v mnoha chudých zemích světa, ví, že bez zásadních opatření se do Evropy postupem času vypraví miliony lidí. Aktuální (a zdá se neřešitelné) problémy s integrací migrantů – sociální nepokoje, rostoucí agresivita a kriminalita v řadě zemí Evropy - ukazují, že Evropa musí vyslat jasný vzkaz, že se ekonomickým migrantům z kulturně odlišných zemí zavírá. A za signály musejí následovat faktické a nezbytně i tvrdší kroky.

Jak se s důsledky takových kroků jako demokraté a humanisté vyrovnáme? Možná nám to způsobí mnohaleté trauma, ale myslím si, že pokud nelegální migraci zásadně neomezí současní demokratičtí lídři se základním respektem k lidským právům, udělají to za nějaký čas jiní lídři, autoritativní a bezskrupulózní, právoplatně zvolení vyděšenými Evropany. A udělají to po svém.

I proto si myslím, že Česká republika se měla připojit k Polsku a Maďarsku a Migrační pakt vetovat. Není to funkční kompromis, jen oddaluje těžká rozhodnutí, která by měla být přijata.

A aby nevznikl dojem, že je to jen EU, která se setrvačností řítí do velkých problémů, dodávám, že podle Suelly Bravermanové je to celý svět, protože dalším, setrvačností se valícím balvanem, je stávající mezinárodní rámec azylového práva.