Euro - přijmout, nebo nepřijmout?

Poslední dobou se zase čím dál častěji debatuje v médiích i na sociálních sítích nad přijetím, či nepřijetím eura v České republice. Zastánci eura si vždy najdou sebemenší záminku, aby nám připomněli, proč je podle nich přijetí společné měny nutnost a už včera bylo pozdě. Naštěstí jsou podporovatelé stále v menšině a přes to, že jednou toto rozhodnutí bude ryze politické, z mého pohledu by mělo stát na pevných ekonomických, racionálních argumentech než na emocích a fanouškovství. I makroekonomické argumenty dlouhodobě hovoří stále spíše ve prospěch vlastní měny, české koruny než pro přijetí měny společné. Není ale od věci si ty nejdůležitější připomenout. 

Hospodářská politika stojí na dvou nohách – na fiskální a monetární politice. V případě, že země přistoupí ke společné měně, vzdá se své vlastní, nezávislé měnové politiky. Ta je plně v rukou Evropské centrální banky a jestli něco čas opravdu ukázal, že myšlenka jednotné měnové politiky pro tak heterogenní oblast, jakou je eurozóna, je nefunkční. Přijetím eura bychom se tak vzdali vlastních měnových nástrojů, což by byla zásadní chyba. Pokud bychom neměli vlastní měnu a vlastní měnovou politiku, centrální banka by nemohla inflaci přibržďovat úrokovými sazbami a posilováním kurzu koruny snižovat cenu nakupovaných položek typu pohonných hmot. Můžeme diskutovat, jak naše centrální banka tyto nástroje využívá, jestli efektivně, jestli by to nemohla dělat jinak, ale s eurem bychom tyto vlastní nástroje neměli vůbec a museli bychom se spolehnout na rozhodování ECB.

Častým protiargumentem souvisejícím s inflací je, že země v eurozóně mají inflaci nižší. To ovšem není zcela pravda. Zatímco v první polovině roku to byly některé pobaltské státy s eurem, v posledních měsících to bylo Slovensko, které mělo inflaci vyšší. A pokud by centrální banka na začátku nezvyšovala sazby rychleji než ECB, pak by naše domácí inflace byla ještě daleko vyšší a tím by docházelo k daleko většímu znehodnocování výdělků i úspor.

Další argument, který neplatí, je, že euro zajišťuje konvergenci neboli sbližování ekonomické úrovně zemí EU. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí, když půjdeme k našim sousedům na Slovensko. To přijalo euro v roce 2009. V té době dosahovala ekonomická úroveň Česka 87 % EU, Slovenska 72 %. V pokrizových letech se k sobě obě země přiblížily a oscilovaly okolo 84 % (CZ) a 77 % (SK). S oživením po odeznění euroamerické krize začíná ČR opět konvergovat směrem k evropskému průměru, zatímco slovenská ekonomická úroveň se propadá a stagnuje, nůžky se rozevírají. Podle posledních dostupných dat za rok 2022 dosahuje ekonomická úroveň ČR 91 % průměru EU, zatímco Slovenská 68 %. Rozdíl životních úrovní obou zemí je tedy 23 procentních bodů.

Je sice pravda, že přijetí eura by s sebou přineslo i jisté výhody. Pro některé firmy by to znamenalo snížení transakčních nákladů, nižší kurzové riziko a v některých případech taky nižší kurzové ztráty. V tomto ohledu jde ale převážně o výhody, přínosy na mikroekonomické úrovni a vždy jen pro určitou část ekonomických subjektů. Z mého pohledu proto mají tyto argumenty nižší váhu a důležitější je, co by euro znamenalo pro ekonomiku jako celek.