Dvě fotografie

V Kyjevě jsem nikdy nebyl. Z literatury a vyprávění přátel, co město navštívili, mě nikdy příliš nezaujal a ačkoliv věřím, že jeho historie a kultura může být pro mnoho lidí zajímavá, já mezi ně nepatřím. Potenciální návštěvě v budoucnu se nebráním, nicméně jako takové je město na periferii mého zájmu. Není tedy zcela obvyklé, že se mi během jednoho dne velmi živě vryjí do paměti dvě fotografie, obě pořízené tentýž den právě v ukrajinské metropoli. Ačkoliv oba snímky dělí nejspíše jen několik kilometrů (znovu říkám, že na tamní topografii nejsem expert), navzájem působí jako z jiné planety. Posuďte sami:

Upřímně by mě zajímalo, co se paní ministryni honilo hlavou v okamžiku pořizování fotografie. Předpokládám, že narozdíl ode mne měla možnost naživo vidět dopady války na obyvatelstvo v Kyjevě (které se navíc má nejspíše ještě daleko lépe než ti chudáci na východě země), přesto však někde v sobě našla emoci, která ji záhy na tváři vykouzlila úsměv od ucha k uchu. Pevně doufám, že ten byl určen jen pro kamery a že česká ministryně obrany není psychopat.

I tak ale tato fotografie dokládá jistou zvrácenost českého (rozuměj vládního) postoje k válce na Ukrajině. Fialova vláda neustále opakuje, že na Ukrajině se bojuje i za nás a že nás válka přímo ovlivňuje. To ale evidentně není pravda. Jana Černochová mě tímto svým PR počinem pouze utvrdila v přesvědčení, že pro ni je válka jen hra. Z kanceláře na Praze 6 vykřikuje bojová hesla a do Kyjeva jezdí jako turistka na setkání se svými “spoluhráči,” se kterými se evidentně velmi dobře baví. Každodenní realitu války přitom nikdy nezažila.

Mně a zřejmě i všem, kteří si můj text přečtou, může být její pózování s ukrajinským protějškem v podstatě jedno. Přemýšlím ale, jak se asi musí cítit lidé ve frontě na vodu z té druhé fotografie. Jak se asi cítí ti, kteří v tomto konfliktu ztratili své blízké. Ti, co se musí krčit bez vody a tepla ve sklepě, zatímco jim nad hlavami válka ničí rodná města. Jak jim asi je, když vidí fotografie z tohoto setkání, zejména pak tu, na které usměvavý Oleksii Reznikov ukazuje na kameru vztyčený palec, zatímco se Jana Černochová chlubí obdrženým darem?

Rád bych se mýlil, ale myslím, že takoví lidé jsou oběma ministrům obrany zcela ukradení. Hlavně, že Rus ustupuje.