Démon jim vrazil štětce do ruky a poručil běsnit
Babišova vláda zkoumá, jak strčit do basy exministra financí Stanjuru za kreativní rozpočtování. Je to naivní snaha, podařit se to nemůže, ale myšlenka hnát vedoucí představitele státu nebo obcí k jiné úrovni zodpovědnosti je sama o sobě docela zajímavá. Politickou odpovědnost pomineme, ta je bezzubá, chce to nějaký třetí rozměr. Všichni soudní si přece pamatujeme covidové běsnění, kdy jeden za všechno zodpovídal a už je tam zase. Realisticky nelze samozřejmě očekávat nic, ale úvahami na dané téma se na tomto obskurním blogu zabývat můžeme. Spíše než exministr Stanjura je dobrým příkladem exnáměstek Hřib.
Nevím, jestli ctění čtenáři znají to místo, kde býval přechod pro chodce na Zbraslavi, ve stoupání na Cukrák. Je přímo pod okny policie. Hádám, že nudící se benga pravidelně koukala ven a sázela se, které auto koho sejme. Pro nemístní a nemístné, je to na výpadovce na Strakonice, těsně na hranici Prahy, všichni kalí předpisových osmdesát. Přechod bylo jediné místo, kde byla rychlost snížena na padesát a byl opatřen semaforem. Hned za ním akcelerujete na devadesát, vzápětí za Cukrákem na sto třicet (nejedná se nutně o minimální rychlosti) a brzdíte v Písku. Pokud jste si přáli zemřít a nechtěli čekat, než vás dostane třeba klimatický žal, tohle bývala tutovka. Jezdím tím úsekem desítky let a osobně jsem v uvedeném místě semafor nesemafor viděl hodně havárií, při nichž chodci tahali za kratší konec provozu. Včetně kočárku. Bleděmodrého, s bílým štupováním.
Trvalo to vskutku dlouho, nicméně před nějakou dobou, krátce poté, co se přechod opět zbarvil do ruda, dokončili stavbu podchodu. Kolik zmrzačených to asi stálo? Mimochodem přesně stejná vychytávka přechod + semafor + osmdesátka je dosud umístěna na výpadovce na Chomutov, před odbočkou na letiště, mnozí asi znají, je to v těch místech, kde už asi dvě stě let není žádná železnice, na nádraží je to zkratkou přes les hodinku a půl … O počtu mrtvých tamtéž nemám přehled.
Na Zbraslavi tedy loni po iks letech někdo tuhle killer-zebru vyřešil, nová problematická místa se ovšem vyrábějí jak na běžícím pásu. A myslím nejpozději od té doby, co se „řízení“ pražské dopravy ujal soudruh pirát doktor Hřib (Zdeněk je doktor, taťko?), objevily se v Praze desítky cyklopruhů, proti kterým je ruská ruleta vcelku bezpečná kratochvíle. Cyklopruh tady, cyklopruh támhle, vás tady ale je!
Můj oblíbený je třeba na Štefánikově mostě směrem do Revoluční. Skončí zničehonic přesně v momentě, kdy se pod mostem objeví Dvořákovo nábřeží (totéž je ostatně i na druhé straně mostu, před vjezdem do Letenského tunelu). Cyklista jede, jede a najednou mu pruh doslova zmizí pod koly. Je to výlet s překvapením. Jezdit tudy můžou jen sebevrazi jako Bouchal. Aspoň jich je méně v metru.
V podstatě identický stav je například na Jiráskově mostě a korunu všemu nasazují nové cyklopruhy na magistrále. Zbývá namalovat cyklopruh do tunelu Blanka a bude hotovo. Jestli ještě někdy v tomto století pořádně nasněží, lze z cyklopruhů udělat pruhy pro wokeběžkaře.
Častou argumentací obhájců téhle pražské smaženice v podání slavičínského kuchtíka je, že cyklistická městská infrastruktura je v Evropě standardem. Podobně jako cenzura, debanking, stíhání za posty na sociálních sítích nebo rušení voleb a další woke trendy. Tuhle argumentaci zbožňuju. Možná také, že Hřib slyšel v televizi, že na Champs-Élysées jezdí cyklisté, a už mu neřekli, že šlo o poslední etapu Tour de France. Páteřní systém silnic, mezi které Champs-Élysées, pražská magistrála nebo mosty nepochybně patří, je něco jako hlavní tepna (chcete-li Žíla). Fakt ji nechcete ucpat. Pokud daný stav chce kdokoliv změnit, no tak prosím, jak je libodémo, ale měl by napřed zrušit auta (chápu, že se na tom dělá, chyba je hlavně v timingu) a potom budovat oddělené cyklopruhy. Jenomže v Praze se rozhodli pro převýchovu malováním. Démon jim vrazil štětce do ruky a poručil běsnit.
Nemluvě o tom, že hlavní město opravdu není cyklistice zaslíbené. Já celkem chápu, že v Hradci Králové, kde je převýšení asi pět metrů, jezdí všichni na kole. Ale v Praze? Už teď je v ní víc cyklopruhů než cyklistů.
Cyklopruhama to ale zdaleka nekončí. Aktuálně třeba Smíchov. Od roku 2022 se staví Dvorecký most (bude hlavně pro cyklisty, doufejme, že nebudou jezdit po nebo dokonce v tramvajových kolejích) s vyústěním u Lihovaru. Celá lokalita je už několik let totální staveniště. Současně napadlo nějakého chytráka (myslím, že vím koho) zrušit autobusové nádraží Na Knížecí a přesunout ho do prostoru stanice metra Smíchovské nádraží, kterýžto je zcela nevyhovující. Organizačně i kapacitně, o bezpečnosti nemluvě. Autobusy se otáčejí přes tramvajové koleje, lokalita je nepřehledná, z jednoho konce na druhý je slušně daleko. Zjevně kvůli úspoře času lidé přecházejí, jak se dá, ignorují přechody a do podchodu metra sejde málokdo. Občas někdo přijde o nohy. Proč mi to připomíná ten přechod na Zbraslavi?
Naprosto nechápu, proč nemohly autobusy zajíždět Na Knížecí aspoň do té doby, než bude Dvorecký most dokončen a trochu si to tam celé sedne? Když už teda nemohly Na Knížecí vůbec zůstat, o tom možná něco vědí v Sekyra group, raději ani nepřemýšlím, co a kdo a za kolik …
Celkem rozumím tomu, že stíhat politiky za politická rozhodnutí je problematická záležitost. Na druhou stranu, občas se to dělá, exministryně Parkanová by mohla vyprávět, a držet tuto možnost v principiální rovině jako použitelnou by mi připadalo jako dobrý nápad. Je celá řada politiků, Hřib je jen ten do očí nejvíce bijící lokální příklad, kteří prochází dějinami a za nimiž jako nejviditelnější výsledek práce zůstávají … amputované nohy. V lepším případě nafocené na sociálních sítích.
Pražané mohou být rádi, že má Hřib větší ambice. Ale až a jestli bude Sněmovna hlasovat o vydání Babiše a Okamury, mohla by jen tak dopředu rovnou vydat i Hřiba. Kdyby měl ten člověk aspoň průmyslovku, šikmá plocha, když se musel montovat do dopravních staveb. Pro začátek by stačilo doktora přivázat na pranýř, aby dostal feedback. Rád se zúčastním, pokud tedy vydržím vystát frontu. Přijedu na kole.