Co se to stalo s módou elit? Proč chodí všichni oblečení jak vandráci?

„Pokrok nezastavíš!“, pod tímto progresivním heslem se v dnešní době schová úplně všechno. Šéf platformy X Elon Musk se setkává s americkým prezidentem v tričku s výrazným potiskem. Jeho sok Mark Zuckerberg zahajuje v tričku i konference. Ten Musk si alespoň na sebe vzal nějaké sako. Neříkejte mně, že si nejbohatší lidi planety nemohou dovolit alespoň hezkou košili. Kdyby to však byl problém jenom miliardářů. Na ministerstvu nelze kolikrát rozeznat, zdali kolem vás jde vedoucí oddělení nebo uklízečka. Studenti – budoucí elita národa – chodí na fakultách oblečeni jako největší vandráci. Člověk se proto ptá, co se to proboha stalo s módou elit.

Nevyzývám k opětovnému nošení fraků a žaketů. Ani nechci příliš moralizovat. Sám se nechovám vždy cnostně, jak bych si přál. Nicméně představu, že by člověk na jisté společenské úrovni měl přijít vhodně oblečen, jsem ctil vždy. Jako puberťák jsem byl drzý, že na moje poznámky nestačila ani celá žákovka. Chtěl jsem však patřit k bohatým elitám, které jsem viděl ve starých filmech – ty ulízané snoby s doutníky a drahými obleky. Abych později zapadnul, koupil jsem si snad všechny knihy etikety Ladislava Špačka. Ať jsem však po střední přišel skoro kamkoliv do vyšší společnosti, nevěřil jsem vlastním očím, jakou oděvní dekadenci pozoruji. Především na vysoké škole se člověk musí zděsit, jakou módu vidí u většiny studentů. Zřídkakdy vidíte upravené obleky. Místo toho na vás vybafnou pochybné osoby s otrhanými kalhoty, pomalovanými vlasy a obličeji propíchané piercingy. Jsem ještě moc mladý, abych si pamatoval staré pořádky. Co však znám z vyprávění, dříve by tato individua nemohl přejít ani přes bránu fakulty. Dnes si ovšem profesor studenta v metalové mikině nenápadně prohlíží i na zkoušce.

Je to poněkud zvláštní. Zatímco já jsem chtěl být „někdo“, současná elita se svým oděvem snaží uměle ponížit na úroveň největšího dezoláta. Má to být snad hra elit na falešnou rovnost a soucítění s nízkopříjmovými? Nebo se jedná o anarchistický protest proti posledním tradicím? Nebo je to zkrátka jenom zpohodlnění společnosti? Jenom v pouhých 26 letech nemůžu uvěřit tomu, co se stalo s těmi, co by měli být reprezentací celého národa.

Není to problém pouze studentů nebo zbohatlíků. Bohužel jsem podobný trend zažil i v nejvyšších patrech státní správy, kde vysoce postavený úředník přichází na mezinárodní jednání tak, jako by se vracel z flámu. U diplomatů se z větší míry vhodné oblečení stále drží, ale i na stáži v Bruselu jsem narazil na jednání attaché v polorozvázaných teniskách.

V poslední době se hodně mluví o nedůvěře až odporu běžných lidí vůči elitám – tradičním politikům, hercům, médiím, intelektuálům a byznysmenům. Není jasné, zda za počátek nedůvěry můžou samy elity nebo rozbouřený dav. Každopádně je pro mě daleko těžší některé elity hájit. Čert by možná vzal tu módu. Ale ona móda často vyjadřuje, co si člověk myslí o světě. Není náhoda, že víc a víc elit pořád něco žvaní o toxické maskulinitě, genderu a ekologické udržitelnosti. Je to až smutné pozorovat, do jakého úpadku se elity pustily. No, myslím, že svůj sen být součástí elitářského kruhu na chvíli odložím a raději si zajdu na pivo mezi normální lidi.