Babičko, už zase budou vyvlastňovat!

Když byla moje máma malá, byli její prarodiče, tedy moje prababička a praděda, vyvlastněni, což je slovo, z kterého mrazí. Přišli o polnosti, dobytek, koně a zemědělské stroje, všechno nástroje denní obživy, na které si za nějakých 40 let svého života vydělali tvrdou prací.

I po nějakých 70 letech je to pro moji maminku velmi citlivé téma. Některé věci prostě nezapomenete. Bylo to samozřejmě ve jménu většího dobra, to je vždycky. V zásadě jste coby zemědělec v 50. letech měli dvě možnosti. Mohli jste dobrovolně vstoupit do jednotného zemědělského družstva, jinými slovy řečeno vzdát se majetku z vlastní vůle, anebo jste tam vstoupili nedobrovolně. Hospodářství se primárně nerušila, jen se kradla. Když vás při okradení nezavřeli, mohli jste si gratulovat k remíze. Vesměs se to všechno zatím ještě ví.

V 90. letech naší rodině ukradený majetek „vrátili“. Ale políčka byla scelena do obrovských lánů, meze, kde hnízdívali ptáci, rozorány, a bez geodetického zaměření jste nevěděli, kde vlastně ta „naše“ pole jsou. Získal jsem tehdy pár hektarů polí, o nichž dodneška nevím, kde se nacházela, v životě jsem je neviděl. Místo zvířat (ty naše vyvlastněné krávy se nedožily ani mizerných 50 let) a strojů jsme dostali vlastnický podíl v družstvu, překlopeného v duchu doby do akciové společnosti. Hodnota nula nula nic.

Zemědělská tradice rodiny stejně byla tou dobou dávno totálně rozvrácena. Polní a další práce, které v 90. letech tehdy již mrtví praprarodiče svého času denně dělávali a jejich dcera a moje babička v jedné osobě pořád uměla, ale už fyzicky nezastala, moje rodiče coby obyvatele města dávno nezajímaly, pro ně znamenalo zemědělství v lepším případě záhon mrkve na chatě. Návrat, byť v teoretické rovině možný, nebyl žádaný. Bolševik zvítězil na celé čáře.

Teď se rozjíždí další kolo boje za lepší svět, naštěstí zatím v Holandsku. Tamní vláda hodlá vykoupit dva až tři tisíce farem, protože jinak planetu nezachráníme. Půjde samozřejmě dál, než bolševik v 50. letech v zaostalém východním bloku, farmy rovnou zruší, protože jídlo se dá dovážet kontejnerovými loděmi z celého světa, přeci se nebudeme takovými maličkostmi jako potraviny v unii zabývat, my máme důležitější agendu. Že by nějaký snílek nechtěl prodat farmu, která jeho rodině možná po staletí poskytuje živobytí, s tím se moc nepočítá, protože vláda už deklarovala, „že nebudou-li dobrovolné výkupy farem dostatečné, budou následovat povinné výkupy“. Řečeno slovy Christianne van der Wal, ministryně přes dusík. To je funkce, která by mne nenapadla ani po dvanáctém pivu, kdybych se k němu někdy propracoval. A mimochodem souhlasím s tvrzením, že v Holandsku mají evidentně hodně krav.

Jak to dopadne, je jasné – jako vždycky. Proběhne dobrovolné vyvlastnění. Vláda za farmy možná zaplatí, nicméně penězi, které jsou zhruba od roku 2008 kvantitativně uvolňovány. Jako na potvoru ministra zrovna pro zlato v Holandsku nemají. A pojede se dál.

Zajímalo by mne, jak povinný výkup bude vypadat prakticky. Řekněme, že jsem holandský farmář. Nabídnou, neprodám. Možná nabídnou víc, neprodám. Pozvou mne k jednání, nepřijdu. Přijdou za mnou domů, poštvu na ně psy, naházím na ně hnojometem kvalitní mrvu s vysokým obsahem dusíku, rozjezdím jim elektromobil traktorem, možná se samolepkou na dveřích. Mohou mi vzít farmu papírově, přepíšou ji v katastru nemovitostí na paní/soudružku (nehodící se škrtněte) ministryni. S tím nemůžu dělat nic, jedině soud a to je na dlouho. Mezitím budu dál sít a sklízet, hnojit a dojit, jako generace předků přede mnou, s dcerami a syny bez perspektivy. Co bude pak? Oni se nezastaví, to je evidentní. Jak bude vypadat to „pak“, bude to dobrovolné násilné převzetí? Přijde na mne ta švédská autistka osobně? S Che Guevarou na tričku? Zatknou mne za produkci dusíku? Půjdu na dusík (dříve na uran)? Udusíkují mne? Dopadnu jako Radek Brzobohatý ve Všichni dobří rodáci?

Pokud se nejedná o dezinformaci (ověřte si to raději sami), má holandský progresivista Rutte, t.č. a už dlouho premiér vlády, která tuto agendu tlačí, na krku aktuálně soudní při, v níž je spolu s třemi dalšími politiky žalován jako občan. V zásadě za činy, kterými podle obžaloby poškozuje vlastní zemi. Namátkou za nápad povinného očkování. Kauza je lehce obskurní, zemědělství v ní explicitně nefiguruje a vítěz je asi předem jasný, ale už jen to, že soud v Haagu připustil, že se jí bude 6. prosince zaobírat, je podivuhodná zpráva. S ohledem na datum doufám, že Rutteho vezme čert.

Bývávaly doby, kdy náš hlavní nepřítel byla voda. Takže jsme meliorovali na plné pecky. Dokonce i šumavské slatě jsme odvodnili a teď je na plné pecky zase zavodňujeme. Také bylo naším nepřítelem globální sucho, které je aktuálně vystřídáno lokálním mokrem, třeba u nás na dvorku a evidentně nejen u nás. Střídavě zalesňujeme a ve spolupráci s firmou Kůrovec s.r.o. odlesňujeme. Máme spadeno na různé chemické prvky a sloučeniny, dusík není zdaleka jediný nepřítel, kterému čelíme. Jsme trochu člověk v tísni.

Co kdyby tyto spolutvůrce přírody (Bože, ty mi promineš!) někdy napadlo aspoň někdy nedělat nic a nechat věci tak, jak byly? Anebo, když už jsou zmrvené, ponechat je aspoň trochu přirozenému vývoji? Ale asi to není možné, neodpovídá to ambicím stvořit krásný nový svět.

Plešné jezero na Šumavě.

Foto 1 – 1991: Smrková monokultura, Foto 2 – 2019: Táž monokultura po nelegálním vykácení kůrovcem. Foto 3 (chybí) – Smrková monokultura, ale ještě znovu nevyrostla, zatím čekáme. Foto autor.

Tuhle jsem zjistil, že jsem možná boomer, zaostalý bílý muž (může být zaostalý i transmuž?) nechápající současnost. Když čtu zprávy z Holandska, obávám se, že chápu současnost až moc dobře. Prostě normálka, komunismus.

Opravdu jsem zvědavý, v které ze zemí EU na západ od nás se jako první pořádně rozjede násilí, protože to mi připadá jako zhruba jediná zbývající reakce, kterou jsme ještě neviděli. Být já majitel vyvlastňované farmy v Holandsku, už zvažuju možnosti.

Každopádně: Happy booming, soudruzi!