Autistická Barbie: Wokeisté, hlupáky dělejte ze sebe, ne z dětí!

Z tohoto hlediska jde tedy o výrobek dokonale inkluzivní. Zobrazuje nejvyšší míru bezradnosti i totální ignorance reálného dění a odpoutání se od reality ke snům, což všechno přivedlo euroamerickou civilizaci (tu eurounijní ze všeho nejvíce) k současným koncům.

Děti samozřejmě žádný typ inkluzivní panenky nechtějí a nepotřebují. Chtějí si hrát s hračkou vyrobenou tak, aby se jim líbila a hrálo se s ní dobře. Děti samy od sebe netrpí nějakou ideologicky danou fóbií, nevyžadují žádnou politickou agendu armády angažovaných frustrátů, za kterými samozřejmě stojí skuteční a v realitě zakotvení vůdci bažící po moci.

Děti ve věku, kdy si hrají s panenkami (tedy holčičky, ale pro mě za mě, třeba i chlapečci) vážně nechtějí, ba ani nejsou schopné na dostatečné úrovni pochopit, proč by u všech všudy měla mít jejich panenka v ruce „fidget spinner“ (to je to udělátko pro odbourávání stresu), nebo tablet pro alternativní komunikaci, inzulinovou pumpu nebo glukometr (to vše ty barbíny fakt mají). Stejně tak jim nevyrábíme třeba plyšové medvídky, kteří se ke své smůle narodili jen s třemi nožičkami, není-liž pravda? Výukou i předměty ke hraní je odjakživa připravujeme na svět normální, běžný, aby ty pojmy chápaly a mohly ve zralejším věku pochopit výjimky a odchylky od normálu.

Jenže ve světě aktivistů to takto nefunguje. Normálnost je naopak jejich nepřítelem. Svoji agendu a požadavky na většinovou společnost odvozují od údajné výjimečnosti, jedinečnosti a zvláštních práv sebe a těch, koho údajně zastupují a jejichž hlas si bez ptaní přisvojují. Zatímco pěšáci hlásají svá šílenství, generálové obsazují jimi volené, nebo rovnou vytvořené (na ostatních vykřičené) posty. Když je propaganda dostatečně silná a vštěpovaná už od útlého věku, lze z labilních jedinců vychovat třeba teroristy, kteří právě v Berlíně způsobili ten rozsáhlý výpadek proudu. Oni také jen chtěli, aby si každý odporně bohatý a fosilními palivy topící Berlíňan zažil slasti pravých hodnot chudého, ale nefosilního. Zkrátka zařídili takový inkluzivní pokrok v praxi.

A tak od chvíle, kdy aktivisté roztříštili výlohu prvního Mc. Donalda, hraje komerční svět tuto ideologickou hru s nimi. Proč by také nehrál, když mu pomůže udržet alespoň nějaké obchody v části světa tomuto šílenství propadlém, a skutečně zajímavé kšefty může přesunout kamkoli jinam? Mattel se ohledně svého autistického nesmyslu řádně poradil s příslušnými neziskovkami, jejich odpustek si tím koupil a má vystaráno.

Zatímco Mattel se obtěžoval s atributy nějaké reálné osoby, firma Lego vydala svoji první LGBT stavebnici tak, že udělala jednoduše jednu figurku růžovou, další oranžovou, modrou, zelenou... Dítě si prostě rovnou osvojí lásku k vlajce LGBT spolků. Asi jako sloužil dříve žlutý srp a kladivo na rudé vlajce (podobnost s těmi berlínskými „aktivisty“ opravdu není náhodná).

Máme-li trochu zodpovědnosti, nenechme ze svých ratolestí udělat zakomplexované tvory, kteří v jedné ruce budou držet autistickou panenku, ve druhé duhové lego, nebudou (doslova) vědět, čí jsou, a budou se jen ptát, proč jim pro to vše nezbylo na jídlo a bydlení.

Ne, jedna pitomá a z pouze ideologických důvodů dospělých pro nevinné děti vyrobená hračka neznamená nic. Avšak stokrát nic i osla umořilo, jak praví ona starověká báje a z ní vzešlé české přísloví. Leč Karel Vaněk se v jednom z pokračování Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války na to přísloví odvolává a dí, že jest nepravdivé. Ani osel se už posté naloženým dalším břemenem umořit nenechá. Zastaví se, trucuje a odmítá tak dále jít.

Dovolím si doufat, že člověk, jenž si v biologii na rozdíl od onoho osla dal přízvisko "moudrý" by po tolika nákladech břemen, které z něho mají onoho osla učinit, mohl také přijmout myšlenku, že tudy už dále nepůjde.