Dita Kosová

Jsem nezávislá pozorovatelka této reality, jež čím dál tím více připomíná absurdní drama. Takové, za které by se nemusel stydět ani Samuel Beckett. Do roku 2020 jsem věřila, že žiji ve společnosti, která stojí na pevných logických základech. Domnívala jsem se, že některé pravdy jsou nezpochybnitelné, například to, že dvě a dvě jsou čtyři. Najednou se dozvídám, že důležitější než pravda je společenský konsenzus, že dvě a dvě je pět, a kdo tvrdí, že jsou to čtyři, je dezinformátor.

Nesoudím, nemoralizuji, vidím jen výjevy. Ostatně sama nevím, co si o tom všem mám myslet. Možná se takto projevovaly všechny vyspělé civilizace, předtím než zanikly. A v těch troskách hroutícího se světa, ve kterém už se nelze na nic spolehnout, se snažím žít pokud možno normálně, nepodléhat davovému šílenství a možná svým životem i trochu inspirovat ostatní.