Ze STRATKOManda přes STRATKOMouše ke STRATKOMikům
Strategická komunikace
Strategická komunikace státu nevznikla jako propaganda. Když byla kolem roku 2021 koncipována, šlo o občanský koncept: nástroj, jak v digitálním a chaotickém informačním prostoru vysvětlovat kroky státu svobodným občanům, nikoli je řídit, vychovávat nebo kádrovat. Měla být civilní, odborná a založená na respektu k pluralitě názorů. Jejím smyslem bylo stavět mosty – mezi státem a společností, mezi rozhodnutími a jejich pochopením.
Zlom nastal ve chvíli, kdy byl do čela projektu jmenován plk. Mgr. Otakar Foltýn. Tím okamžikem se z původně občanského konceptu zrodilo STRATKOMando. Strategická komunikace byla přerámována vojenskou optikou: místo dialogu nastoupila operace, místo vysvětlování velení. Občan přestal být partnerem a stal se cílovým objektem. Mosty začaly mizet a na jejich místě se kopaly příkopy.
Následovala ideologická fáze. STRATKOMouši postupně nahradili argumenty nálepkami. Nešlo už o obsah sdělení, ale o jeho „správnost“. Fakta ustoupila signálům loajality, pochybnost se začala chápat jako problém. K tomu se přidal vulgární tón, který měl nahrazovat autoritu: místo klidného vysvětlení přišlo okřikování, místo přesvědčování pohrdání. Strategická komunikace se zvrhla v dozor nad názorem – uhlazený názvem, ale hrubý obsahem.
Finálním produktem byli STRATKOMici. Ne stratégové a ne komunikátoři, ale karikatury vlastní profese. Směšní právě tím, jak vážně sami sebe brali. Místo profesionální občanské strategické komunikace nabízeli zprimitivizovanou vojenskou propagandu: zjednodušená hesla, kasárenský tón, morální povyšování a jazyk, který spíš uráží, než aby vysvětloval. V civilní společnosti to nepůsobilo autoritativně – působilo to groteskně.
Největší selhání celého projektu však nebylo komunikační, ale etické. STRATKOM pod tímto vedením nedokázal ochránit nejdůležitější instituci demokratického státu: svobodného občana. Občana, který má právo pochybovat, nesouhlasit, mýlit se – a přesto zůstat plnohodnotným účastníkem veřejného prostoru. Místo ochrany tohoto prostoru se z něj stal terénní polygon.
STRATKOM neskončil proto, že by strategická komunikace nebyla potřeba. Skončil proto, že zradil svůj původní občanský smysl. Jmenováním vzniklo STRATKOMando. To se zvrhlo ve STRATKOMouše. A STRATKOMouši se už časem přirozeně proměnili na STRATKOMiky – směšnou tečku za projektem, který měl stavět mosty, ale nakonec jen hloubil příkopy.
