My všichni, kdo jsme sympatizovali s aktivní účastí Fialovy vlády na podpoře našeho východního přítele, jsme byli poněkud zaskočeni rozsahem korupce, ke které tam dochází. Ale při bližším pohledu – nepřispěli jsme k tomu tak trochu sami?

Naši přátelé, které tak bezvýhradně a s důvěrou podporujeme, jimž vozíme peníze v obdivu k jejich hrdinství a odvaze, se dopustili něčeho, co my v mírových podmínkách nazýváme tím nehezkým slovem korupce – rozkrádání veřejných prostředků. Je však vůbec možné porozumět tomuto jednání z pohodlí našich domovů? A když už jsme na jejich podporu vynaložili tolik prostředků a energie, nestojí snad za to pochopit, k čemu vlastně dochází? Tentokrát bez předsudků a bez zaujetí.

Než dojde k podobnému chování, jako je zcizení peněz nebo jiných cenných prostředků, musí nutně proběhnout určitá myšlenková práce. To, co prožíváme jako „myšlenku“, je emergentní vzorec neuronové aktivity, který se v daném okamžiku stal dominantním. Tento vzorec musel vzniknout dříve, než došlo ke všem následným krokům. Klíčové tedy je porozumět neuronové aktivitě na chemické úrovni.

Vše stojí na vzniku akčního potenciálu – rychlé, krátké změně membránového napětí způsobené řízeným pohybem iontů přes membránu. Hlavní role zde připadá dvojici Na⁺ a K⁺. Sodík a draslík. Dva prvky, které drží pohromadě nejen nervový systém, ale – jak se zdá – i morální integritu.

Hledáme-li tedy skutečného původce korupčního jednání v této nám tak blízké zemi, musíme se zaměřit na metabolismus sodíku a draslíku. Na jedné straně máme hrdinu, slavného člověka, kterého pravidelně navštěvují delegace z Evropy i celého světa, vyslovují mu obdiv za statečnost a principy, plácají ho po ramenou, líbají se s ním, třesou mu rukou, objímají jej, hladí… a na straně druhé stojí prostý metabolismus Na⁺ a K⁺. Dva tak trochu nenápadné prvky Mendělejevovy tabulky (SIC – Mendělejev byl bez všech pochybností Rus), které se – jak to na první pohled vypadá – prostě někde zasekly a vyvolaly celou tuto patálii, o níž dnes mluví celý svět. Jako by Indové nebo Angolané neměli svých starostí dost.

Nemám sice tak podrobné informace jako naše zpravodajské služby, ale můj názor je, že v jádru šlo o nedostatek draslíku, jehož největším zdrojem je banán. Sodíku je naopak všude dost: v instantních polévkách a nudlích, v uzeninách (slanina, šunka), a dokonce i v pečivu – překvapivě významném zdroji, hlavně v chlebu a rohlících.

A teď je na místě otázka: vzpomínáte, jak naše delegace pravidelně jezdily s taškami plnými peněz a uzenin? Viděli jste někdy, že by paní Pekarová nebo pan Lipavský vezli banány? Já tedy ne. Je snad v parlamentní jídelně nebo v kantýně MZV nedostatek banánů? A pokud ano, proč nešli do Lidlu nebo do Kauflandu? Celé té lapálii se dalo snadno předejít.

Co říci na závěr. Než odsoudíme nějakého hrdinu nebo třeba banderovce, podívejme se sami na sebe, jestli jsme k celé situaci tak trochu nepřispěli. Já si sypu popel na hlavu a sháním portrét Bandery, abych si ho pověsil v obýváku vedle Masaryka. Místo už tam mám.

  • Sdílet: