Válka v Gaze: Tři body v tvrzení blogera Rudolfa, které je zapotřebí objasnit
Inspirováno diskusí
Pravidelní čtenáři Blogosvěta patrně už před časem pochopili, že ve vztahu k protiteroristické válce jsem to já, kdo stojí na straně Izraele (ač za to bývám nechutně urážen) a že na opačné názorové pozici se nachází Bohuslav Rudolf.
Ten v diskusním příspěvku pod mým článkem „Eurovize 2026 čelí dílčím bojkotům“ uvedl 6. prosince tři protiizraelské body, k nimž se musím vyjádřit a uvést je na pravou míru.
Blokáda
(I) Pan Rudolf píše: „Konflikt v Gaze nezačal 7. říjnem 2023. Gaza byla do té doby obklopena izraelskou blokádou ze všech stran - s výjimkou hranice s Egyptem, kde tuto blokádu zajišťoval Egypt. Blokáda bylo po souši, po moři i ze vzduchu. Tato blokáda sama o sobě byla aktem dlouhodobé agrese vůči obyvatelům Gazy ze strany Izraele.“ Poslední citovaná věta: omyl, nepravda. Blokáda nebyla aktem agrese, ale reakcí na akty agrese ze strany teroristického nepřítele. Což je podstatný rozdíl, který pan Rudolf sveřepě odmítá vzít na vědomí. Je to jako tvrdit, že československý problém se sudetskými Němci začal až po válce s jejich odsunem – a zapomínat na to, že cosi zásadního se stalo už před válkou. Ono zásadní ve vztahu Izrael – Hamás bylo důvodem blokády. Po úplném stažení Izraele z Pásma tamní vládci, místo toho, aby se pustili do mírového budování teritoria, které přestalo být pod izraelskou vojenskou správou, zneužili nastalého stavu k raketové agresi proti Izraeli a přeshraničním útokům proti izraelským silám na hraniční linii. Blokáda tak byla legitimním aktem sebeobrany v reakci na agresivní praktiky teroristů; jejím cílem bylo omezit militarizaci Pásma a vojenské kapacity nepřítele v zájmu ochrany izraelského obyvatelstva. Je pozoruhodné, že lidé jako pan Rudolf obvykle nenabízejí vlastní variantu, jak měl Izrael na eskalující útoky Hamásu po roce 2005 reagovat, pouze izraelské kroky jednostranně kritizují a Izrael hanobí lživými hláškami o tom, že blokáda je aktem agrese. Ona žádná taková varianta totiž neexistuje, pakliže konečným cílem teroristického nepřítele je likvidace židovského státu na celém území bývalého britského mandátu Palestina, a to bez ohledu na to, na jak velkém „palestinském“ území se Stát Izrael rozkládá. Důvod je zřejmý: celá historická Palestina je podle Hamásu a dalších výlučně arabským územím. Ostatně toto je prapříčinou dodnes trvajícího arabsko-izraelského konfliktu: neochota Arabů uznat právo Židů na jejich vlast v Zemi izraelské (která v minulosti dostala také název Palestina).
Abychom si udělali obrázek o tom, jak si Hamás představuje soužití s Izraelem, nahlédněme do jeho Charty, tedy do té „mírnější“ z roku 2017. V odstavci Země Palestina, článku 2, čteme: „Palestina, která se rozprostírá od řeky Jordán na východě po Středozemní moře na západě a od Ras al Nákúry* na severu po Umm al Rašraš** na jihu, tvoří integrální územní celek. Je to země a domov palestinského lidu. Vyhnání a vypuzení palestinského lidu z jeho země a zřízení sionistické entity na ní neruší právo palestinského lidu na celou tuto zemi a nevytváří žádná práva pro uzurpátorskou sionistickou entitu.“ V článku 3 je „dovysvětleno“: „Palestina je arabská islámská země.“
* Roš Hanikra na severu Izraele u libanonských hranic.
** Eilat na jihu Izraele
V odstavci Jeruzalém, článku 10, Charta uvádí: „Jeruzalém je hlavním městem Palestiny. Jeho náboženský, historický a civilizační status je zásadní pro Araby, muslimy i celý svět. Jeho islámská a křesťanská svatá místa patří výlučně palestinskému lidu a arabské a islámské ummě (společenství). Ani jeden kámen Jeruzaléma nesmí být vydán a nelze se ho vzdát. Opatření přijatá okupanty v Jeruzalémě, jako je judaizace, výstavba osad a vytváření faktů na místě, jsou zásadně neplatná.“ Nějak se teroristům při psaní dokumentu vytratily tisícileté izraelské a židovské dějiny, které jsou nedílnou součástí Svaté země, abych použil neutrální název.
Rád bych položil řečnickou otázku. Platí-li výše uvedené v Chartě Hamásu, kde v tom lidé jako pan Rudolf a spol. spatřují alespoň náznak čehosi, co by připomínalo dvoustátní řešení? Stejně tak je nutné připomenout, že k blokádě Pásma Gazy se na své straně hranice připojil i Egypt. Vytvořil dokonce nárazníkovou zónu, které padly za oběť stovky lidských obydlí; její součástí bylo nucené vystěhování tamních Egypťanů. Je pravda, že pan Rudolf se o egyptské blokádě Pásma zmiňuje, ale nikdy tomu, co ji provázelo, nevěnoval ani zlomek kritiky, kterou soustavně adresuje Izraeli. Není sám. Lidé jeho smýšlení ochotně přehlížejí fakt, že vedle Izraele blokoval z dobrých důvodů teroristickou entitu také Egypt. Dvojí metr jako z učebnice.
Kosení trávy
(II) Dále pan Rudolf: „Kromě toho Izrael čas od času podnikal akce, které nazýval »kosením trávy«. Docházelo při nich k masovým zabíjením Palestinců, převážně civilistů.“ O co jde? O metaforické označení vojenské aktivity, která je pro izraelskou bezpečnost nezbytná. Po opuštění Pásma Gazy nebylo izraelským cílem hrozbu ze strany jeho vládců silou a jednou provždy vyřešit, což je komplikovaná záležitost, která se neobejde bez izraelské vojenské přítomnosti v enklávě (čemuž se Izrael chtěl logicky vyhnout, když se rozhodl pro jednostranné stažení), ale o opakované oslabování vojenských schopností útočícího protivníka. Princip je zřejmý. Stejně jako trávu musíme znovu a znovu sekat, protože stále dorůstá, je právě tak nutné pravidelně ničit nepřátelské sklady raket, teroristickou infrastrukturu, tunely a velení ozbrojených skupin protivníka. Cílem bylo omezit jeho potenciál a snížit pravděpodobnost velkého útoku. K němu nakonec došlo, ale kvůli věrolomnosti Hamásu (stejně jako Hitler věrolomně porušil Mnichovskou dohodu, když 15. března 1939 obsadil zbývající území Čech a Moravy), nikoli proto, že Izrael podnikal sebeobranné operace za účelem oslabení Hamásu.
Dlužno dodat, že sousloví „kosení trávy“ (angl. Mowing the Grass) nepochází z armádního, ale akademického prostředí. V roce 2013 ho v rámci bezpečnostní analýzy zavedli profesoři Ephraim Inbar a Eitan Šamir z Begin-Sadatova centra strategických studií při Bar Ilanově univerzitě v izraelském Ramat Ganu . Ovšem už dva týdny po 7. říjnu 2023 prof. Šamir na webu zmíněného centra napsal: „Konec kosení trávy: Pokud chce Izrael nadále existovat, musí Hamás z Gazy vykořenit (The End of Mowing the Grass: If Israel Wants to Continue to Exist, It Must Uproot Hamas from Gaza)“. Že „kosení trávy“ nebylo namířeno proti civilistům, rozumí se samo sebou. Že při něm ale civilisté bohužel umírali, je pravda – jako při každé vojenské akci, k níž dochází v městské zástavbě.
Katarské peníze
(III) Poslední bod mé reakce. Pan Rudolf tvrdí: „Zato s vůdci teroristického hnutí Hamás měly izraelské vlády dlouhodobě natolik dobré vztahy, že jim zprostředkovávaly předávání kufrů s desítkami milionů dolarů v hotovosti. Přitom bylo jasné, k čemu vůdcové Hamásu tyto peníze v hotovosti (!) použijí.“ Opět chybí to podstatné. Teroristická vláda Hamásu hospodařila tak „zodpovědně“, že hrozil mzdový kolaps a humanitární krize. K tomu se přidalo rozhodnutí Abbásova vedení autonomie v Ramalláhu radikálně omezil množství peněz určených na výplaty veřejných a „státních“ zaměstnanců (zaměstnanců autonomie) v Pásmu. Bez peněz by tak zůstaly rodiny lékařů, učitelů a také třeba policistů a dalších. To by v konečném důsledku mělo neblahý vliv na relativně stabilní situaci, která v oblasti panovala před válkou z října 2023. Proto Izrael povolil Kataru, aby přes jeho hraniční přechody byly dopravovány kufry s hotovostí, čímž bylo zabráněno kolapsu veřejných služeb. Součástí katarské iniciativy byla také finanční pomoc chudým gazským rodinám a šlo také o prostředky na posílení základní infrastruktury, zdravotnictví, služeb a pro nákup paliva pro tamní dieselelektrárnu. To vše znamená, že Izrael souhlasil s katarskou pomocí primárně z humanitárních důvodů. Ano, pomoc teroristé zneužili. Na co to ale ukazuje? Na to, o jak zákeřného a falešného protivníka se jedná.
Ze zřetele bychom neměli ztrácet, že jak jednostranné stažení z Pásma Gazy, tak souhlas s katarskou finanční pomocí Pásmu byl projev izraelské dobré vůle. Odpovědí byl teror, teror a opět teror. V tom je příčina všech problémů Pásma Gazy. Nebýt teroru a protiizraelské nenávisti, měli by Gazané po dvaceti letech od izraelského stažení docela jiný život. Mohli bez blokády a v dobrém sousedství s Izraelem budovat prosperující přímořskou enklávu. Tuto šanci trestuhodně promrhali.
Závěrem pro všechny naivní idealisty myšlenka zmíněnému profesora Šamira z 22. října 2023. „Hamasu je naprosto lhostejné, jaké následky bude mít jeho útok na Izrael (ze 7. 10. 2023) pro obyvatele Gazy. Ve skutečnosti mu jejich utrpení vyhovuje. Jediné, co může Hamas ohrozit, je zničení jeho vojenských schopností a ztráta kontroly nad Gazou. Izrael má naléhavou – doslova existenční – potřebu tyto vojenské schopnosti zlikvidovat a přivodit pád vlády Hamásu v Gaze.“ Tak jsou kostky vrženy.
●
https://www.blogosvet.cz/article/eurovize-2026-celi-dilcim-bojkotum-V0kyM#article-footer