USA má nejlepší roky za sebou. Co máme my všichni před sebou?
Kdo bude další hegemon?
Mnozí si všimli, že náš svět se třese v základech. Sice nějak funguje, ale drhne to na všechny strany. Mnozí si nevšimli a od doby covidové čekají na návrat k "normálu". Já tedy ne. I když se dovedu radovat každý den z toho, jak se mám a co prožívám, svět posledních let a posledních desetiletí mi nepřipadá ani hezký ani správný a už vůbec ne spravedlivý. Nelíbí se mi drancování přírody, války, vyvolávání strachu, nemoci těla i duše, úpadek národa, život na dluh, ničení hospodářství, koncentrace moci, šíření lží, manipulace, ubíjení lidského ducha, ničení člověčí tvořivosti, nemorálnost, závislosti, závist. Nečekám, že tohle změní politici. Nečekám, že přiletí mimozemšťani a vyřeší to za nás. Nečekám, že přijde spasitel. Věřím, že musíme začít každý u sebe a máme řešit hlavně to, co se nás přímo týká. Já začala, už dávno a nese to výsledky. Ale souběžně si kladu otázku, jak se změní uspořádání světa.
Žijeme ve světě, který je uspořádán pyramidálně. Mezi státy jsou na špici této pomyslné pyramidy už mnoho desetiletí Spojené státy americké. Ještě stále je kolem mnoho těch, co si myslí, že to tak bude dál. A také je stále mnoho těch, kteří netuší, že to tak je a bylo. Žijí v přesvědčení, že státy jsou si všechny rovny, protože koloniální uspořádání už bylo dávno zrušeno. Takhle se to přeci učí v dějepise.
Připomeňme si, že HEGEMON (z řeckého hēgemon – vůdce) je mocný stát, vůdce, země nebo skupina, která má dominantní vliv a kontrolu nad ostatními, často udržuje status quo pomocí své síly, ale i souhlasu podřízených (hegemonie), a může se vyskytovat v politice, byznysu, kultuře. Státní hegemon posledních let byly USA jako země s největší vojenskou a ekonomickou silou. Vojenských základen po celém světě mají nejvíce, ale ekonomika i společnost se hroutí. Dolar je sice ještě pořád světové platidlo, ale bublina brzy praskne. Zadlužení USA je tak obrovské, že už mají problém splácet úroky ze státního dluhu, který je nesplatitelný. Tedy něco se musí stát.
Co bude dál z pohledu uspořádání světa?
USA si ještě dlouho udrží svou pozici
žezlo převezme pokroková EU
světovlády se ujme Rusko
hegemonem se stane Čína
vznikne jednotná světovláda pod krytím Pandemické smlouvy
bude to ještě jinak
Kterou možnost vidíte vy?
Svůj názor, že USA ve své pozici končí, jsem už vyjádřila. Ohledně EU čekám, že se rozpadne sama dříve, než Evropu přivede do středověku. Ale co ten Východ? Rusko a Čína pomocí BRICS+ vytvářejí důležitou protiváhu západnímu světu. Rusko chtějí mnozí zašlapat do země a rozdělit se o jeho nerostné a jiné bohatství a těmi sankcemi a podobnými opatřeními jeho postavení jen posílili. Čína je gigant, který ovlivňuje již nyní celý svět. Ale není mi dobře při představě, že by jako hegemon vyvážel svou politiku sociálních kreditů do celého světa. A do těchto mých úvah zase poslal svůj článek pisatel s komplexním přehledem, který nechce publikovat a přitom je rád za šíření jeho myšlenek. Pan RČ poslal úvahu s dlouhým názvem a ještě delším obsahem
POSLEDNÍ TOVÁRNA STARÉHO SVĚTA: PROČ ČÍNA NEPONESE POCHODEŇ BUDOUCNOSTI
Tak jsem se s chutí začetla a budu s vámi sdílet. Budu zde sdílet po částech, protože je to dlouhé. Ale nemůžu to zkrátit ani udělat výtah, shrnutí. Ono to už je tak myšlenkově koncentrované, že by to v rozvinuté řeči vydalo na dlouhou knihu. Jak sám autor píše, je to pokus zachytit v souvislostech moment, ve kterém se ocitl náš svět. Je to čtení o tom, proč nám přestávají fungovat stará pravidla, proč čísla v bankách neodrážejí realitu a kudy vede cesta ven – od ekonomiky zpátky k hospodářství a lidským hodnotám.
Ten článek má prolog, 10 kapitol a závěr:
KAPITOLA I: Anatomie motivace (Šest motorů lidstva)
KAPITOLA II: Mechanika starého světa (Expanze a Past)
KAPITOLA III: Cena, která zabíjí (Příběh Zlína a Detroitu)
KAPITOLA IV: Velký podvod (Ekonomika vs. Hospodářství)
KAPITOLA V: Redukce (Elity, které zmenšují svět)
KAPITOLA VI: Myší ráj a lidské peklo (Calhounovo varování)
KAPITOLA VII: Čína – Poslední továrna starého světa
KAPITOLA VIII: Válka epoch (Kdo brzdí, bude smeten)
KAPITOLA IX: Hospodářství nové doby
KAPITOLA X: Hodnoty a Motivace (Cesta ven)
Každá kapitola v tom článku má smysl a považuji je za výborný podklad k diskusi. Protože samozřejmě nemusíme se vším souhlasit, ale můžeme se nad tím zamyslet a může nás to pak podnítit k vlastním úvahám. A to je, oč tu běží. Přeci nechceme čekat na to, až nám tady WEF, OSN, WHO a další samozvanci protlačí svou vizi o uspořádání světa a jedné světovládě.
Tak pojďme na to. Budu citovat článek pana RČ po velkých částech a jen občas vložím komentář. A budu ráda, když jeho myšlenky přivedou ke komentování i vás. Podělte se o svůj názor, jak bude svět dále fungovat a co proto můžeme udělat my jednotlivci.
------------------------------------------------------------------------------------
PROLOG: Ticho před bouří
Jsou v dějinách lidstva okamžiky, kdy se čas jakoby zpomalí a vzduch ztěžkne nevysloveným očekáváním. Starý svět – ten, který známe, ve kterém jsme vyrostli a jehož pravidlům jsme se naučili rozumět – stále funguje. Jeho banky otevírají přepážky, továrny chrlí výrobky a na burzách blikají nekonečné řady čísel. Ale kdesi hluboko pod povrchem, v podvědomí společnosti, všichni cítíme, že tento svět už nikomu neslibuje budoucnost. Je to gigantický stroj, který běží setrvačností, ale jehož motor dávno zhasl.
Nový svět ještě nezačal. Nemá jasné obrysy, nemá jméno a nemá pravidla. Žijeme v mezidobí – v éře, kterou italský myslitel Antonio Gramsci nazýval interregnum. Je to doba, kdy „staré umírá a nové se nemůže narodit“. V tomto šeru se rodí monstra, ale také naděje. My, kteří tuto dobu prožíváme, ji vnímáme jen jako chaos.
Pandemie, energetická krize, inflace, rozpad globálních řetězců, války na periferiích velmocí. Každá epocha hledá viníky pro své rozpadání. Ale tyto události nejsou příčinami našeho stavu – jsou jen symptomy. Jsou to praskliny ve zdi, která už neunese váhu stropu. Systém, který vyčerpal své vnitřní zdroje a především své motivační faktory, se zhroutí. Vždy. Bez výjimky. A globální kapitalismus, ať už ten západní, nebo jeho východní mutace, není výjimkou.
Světem se nyní šíří otázka, která připomíná středověké očekávání nového krále: Kdo převezme žezlo globální moci? Většina pohledů se upíná na Východ. Čína. Říše středu.
Má ekonomickou váhu, má miliardovou populaci, má geopolitické ambice a armádu. Na první pohled, měřeno optikou starého světa, vypadá jako přirozený nástupce upadajících Spojených států.
Je to však tragický optický klam. To, co mnozí považují za nástup nové civilizace, je ve skutečnosti jen hypertrofovaným, posledním stádiem civilizace staré. Čína není architektem nového řádu. Je pouze největším, nejefektivnějším a nejbrutálnějším dělníkem řádu, který právě umírá. Je to drak, který se naučil létat podle západních pravidel lépe než jeho učitelé, ale který nedokáže vymyslet pravidla nová. Čína umí postavit Zeď, která ji oddělí od světa, ale neumí postavit most, po kterém by svět chtěl kráčet dobrovolně.
Abychom pochopili, proč Čína nemůže být novým hegemonem a proč nás čeká něco zcela jiného, musíme opustit povrchní svět geopolitických komentářů a sestoupit do „strojovny“ lidské civilizace. Musíme se podívat na to, co nás skutečně pohání.
------------------------------------------------------------------------------------
Do strojovny civilizace sestoupíme v dalším díle. A do té doby, pište, komentujte, oponujte.