To, jestli se na někoho zlobíte, nebo ne, záleží na úhlu pohledu. Čekáte třeba trpělivě ve frontě, až se kolona dá do pohybu, a pak se najednou odkudsi přiřítí BMW a bezostyšně se zařadí před vás. Typicky v Praze na Vypichu, dřív také na Letné, kdy vám okamžitě stoupne tlak a máte silnou potřebu zatroubit nebo si alespoň zanadávat. To je úhel pohledu, ze kterého jsem zvyklý nahlížet realitu. Troubit a nadávat je však tak trochu buranské. To je třeba si přiznat.
Množství úhlů pohledů je však víc. Pohled makroskopický – třeba z kosmu, nebo alespoň z letadla letícího v osmi kilometrech – vám poskytne takovou perspektivu, že tam BMW, natož človíčka, ani neuvidíte. Legitimní je také úhel pohledu z opačného konce – pohled mikroskopický, kde v podstatě přestáváte existovat jako lidská bytost. Jako nejpraktičtější a nejpoužitelnější se mi proto jeví pohled na člověka jako na základní jednotku dobře fungujícího lidského společenství, srovnatelnou s buňkou organismu.
Porovnávat lidské společenství s organismem není nic neobvyklého. Tento úhel pohledu se nazývá funkcionalismus. Společnost je chápána jako systém vzájemně propojených částí, podobně jako biologický organismus. Každá část má svou funkci, která přispívá k udržení rovnováhy a stability. Jednotlivec je nahlížen spíše jako nositel rolí než jako autonomní centrum změny.
A z tohoto úhlu pohledu se zlobit na někoho – třeba na řidiče BMW, který vás v koloně předjede – vlastně nedává smysl. Je to, jako kdyby si T‑lymfocyt stěžoval na neutrofil, že nedělá svou práci. Představte si T‑lymfocyt někde v brzlíku, jak posílá stížnost adresovanou do CNS: „Opakovaně se mi stalo, že neutrofily, místo aby včas dorazily k místu infekce a zahájily fagocytózu, se shromažďují v pravé noze a pomocí chemokinů pomlouvají vitamín C." To by znělo dost absurdně.
Adenosintrifosfát (ATP) by také mohl být rozhořčen nad tím, kolik energie se spotřebuje při syntéze testosteronu u lidí, kteří jej z hlediska reprodukce nevyužijí. A protože ATP má energie dost, vzal by to zeširoka: „Hypotalamus uvolní GnRH, hypofýza LH, ten putuje do varlat a stimuluje Leydigovy buňky k tvorbě testosteronu. Je to energeticky náročná cesta a přesto nelze prokázat smysl této aktivity. Je to plýtvání energií. Prosím proto o nápravu.“ ATP by si stěžoval vcelku oprávněně. A stejně by to nikdo neřešil.
Také si dokážu představit, že by si levá mozková hemisféra stěžovala na pravou kvůli tomu, že se fláká, zatímco ona musí obsluhovat Brocovu i Wernickeovu oblast a táhnout jazykové funkce prakticky sama. A přesto se to neděje. Levá část si nestěžuje, i když by mohla. Tak si z toho vezmi příklad a nech to BMW ať si jede.
Tohle si říkám, když stojím v koloně a předjede mě nějaký hajzl v BMW. Nerozčiluj se, je to zbytečné, škodíš jen sám sobě. Třeba spěchá někam na nějakou charitativní akci a bude pomáhat potřebným. Snaž se na všechno podívat z jiné perspektivy. Ale zatím to moc nepomáhá, takže alespoň zvednu prostředníček. A často si taky zatroubím, jednou nebo dvakrát a hned se mi uleví.