Ocenění „Zadlužení roku“: Když se staví mínusové paláce
Štíhlý stát
Každý rok se udělují desítky cen. Stavba roku, Auto roku, Sportovec roku… ale jedna kategorie stále chybí. A přitom by si zasloužila slavnostní gala večer, červený koberec, fanfáry a moderátora s úsměvem tak křečovitým, že by mohl sloužit jako metafora celé soutěže. Dámy a pánové, dovolte mi představit Ocenění „Zadlužení roku“.
Co je „Zadlužení roku“? Je to prestižní titul udělovaný tomu, kdo v uplynulých dvanácti měsících dokázal vytvořit největší propast mezi tím, co měl, a tím, co slíbil, že mít bude. Jinými slovy: kdo postavil nejvelkolepější pomník budoucím splátkám. Žádné socialistické heslo, žádná ideologie. Jen čistý výkon. Kdo se nebojí jít do mínusu tak hluboko, že se ozývá echo. Aby byl ceremoniál pestrý, vzniká hned několik kategorií, protože talent k zadlužování je mnohočetný a rozmanitý.
Ministerstvo s největším apetitem (Tady se oceňuje skutečná odvaha – nejen utratit peníze, které nejsou, ale utratit i ty, které ještě ani neexistují. „Proč čekat na daně, až se vyberou? Žijeme přece v moderní době!“).
Nejhezčí zadlužovací projekt (Kombinuje estetiku a hloubku – hloubku deficitu. Vyhrává projekt, který vypadá tak okouzlující, že ani miliardový přešvih nedokáže zkazit celkový vizuální dojem).
Inovace v zadlužování (Tato cena se uděluje tomu, kdo jako první objeví nový způsob, jak utratit veřejné peníze ještě rychleji. Například: dotace na to, aby jiná dotace mohla být podána elektronicky).
Životní dílo (Pro ty, kteří se zadlužování věnují dlouhodobě a systematicky. Bez ohledu na vládu, rozpočet či realitu. Jde o rytíře deficitu, jejichž práce přetrvává generace).
Jak probíhá slavnostní večer? Stejně jako v architektuře. Moderátor čte nominace, publikum zatají dech a porota – samozřejmě anonymní – nakonec předá zlatou cihlu. (Pozor, ne skutečnou. Ta by totiž mohla vyrovnat 0,0000001 % rozpočtového schodku, což by bylo proti duchu soutěže.) Na pódiu vítěz děkuje:
„Děkuji voličům, že se neptali, kde na to vezmeme.“
„Děkuji EU za grant, který je ve skutečnosti půjčka, ale má hezčí název.“
„Děkuji svému týmu, že mě při utrácení nebrzdil.“
A za ním se na LED obrazovce objevuje vizualizace deficitu: animovaný černý vír, do kterého mizí trikolóra. Proč je „Zadlužení roku“ důležité? Protože stejně jako „Stavba roku“ odměňuje architekturu, „Zadlužení roku“ odměňuje politickou architekturu iluzí. Učí nás, že:
některé projekty rostou jen na papíře,
některé peníze existují jen v tiskové zprávě,
a některé sliby jsou tak drahé, že by si zasloužily pojistku.
Je to vlastně způsob, jak říci nahlas: „Když už si budeme půjčovat na budoucnost našich dětí, ať to má aspoň pěkný galavečer.“ Ocenění „Zadlužení roku“ není parodie. Je to – bohužel – dokumentární žánr. A dokud se bude předávat v plném lesku, bude také platit jednoduché pravidlo: největší stavba, kterou umíme postavit, je rozpočet, který se zhroutí už ve fázi projektu. A vítězi gratulujeme. A našim peněženkám držíme minutu ticha.
