Komisaři, které EU nechce — ale Evropa zoufale potřebuje

Evropský komisař dnes skládá přísahu, která zní impozantně - má být nezávislý, má jednat v obecném zájmu Unie a nesmí přijímat pokyny od žádné vlády ani žádného úřadu. Tedy ani od toho úřadu, kde sedí. Když si to člověk přečte, napadne ho jediná věc - kdyby to komisaři opravdu dodržovali, půlka bruselského aparátu by do týdne brečela pod stolem.

To ale neznamená, že to nejde. Znamená to, že Komise je nastavena přesně opačně — aby komisař sloužil aparátu, nikoli aby aparát sloužil Evropě. Tak si pojďme zahrát na kacíře - jaké komisaře bychom potřebovali, aby EU opravdu fungovala?

Komisař pro deregulaci — likvidátor směrnic

Evropská unie je jediná instituce na světě, která umí vyrábět regulace na běžícím pásu, ale neumí žádnou zrušit. A tak máme předpisy na žárovky, okurky, vysavače, topení, barvy na plot, velikost příručních zavazadel, a brzy patrně i na počet výdechů za minutu. Komisař pro deregulaci by měl jednoduchý úkol: Každý rok ořezat předpisy o 10–20 %. Nesplní? Letí. To není euroskeptický sen. To je minimální hygienický standard.

Komisař pro zeštíhlení EU — nepřítel vlastní kanceláře

Byrokracie EU má jeden základní instinkt: růst. Je to evropský kůrovec. Rozmnožuje se, i když mu nikdo nedal povolení. Komisař pro efektivitu by měl právo: rušit zbytečná generální ředitelství, škrtat dublující agendy, a hlavně: omezit počet úředníků, kteří dnes píšou předpisy jen proto, že to je jejich pracovní náplň. Takového komisaře by v Bruselu nenáviděli. A právě proto ho Evropa potřebuje.

Komisař pro subsidiaritu — vracet kompetence státům, ne je brát

V EU dnes platí jednoduché pravidlo: Co si Brusel jednou vezme do ruky, to už nepustí. Komisař pro subsidiaritu by měl za úkol přesný opak: vracet rozhodování zpět státům, zastavit unijní módu „všechno koordinovat“, a znovu prosadit zásadu: Rozhodovat má ten, kdo je nejblíž občanovi. Přesně to totiž stojí v zakládacích smlouvách — jen to všichni přestali číst.

Komisař pro trh bez ideologie — konec Green-Dealové magie

Evropa kdysi vyhrávala konkurencí. Dnes vyhrává hlavně v soutěži o nejvyšší počet regulací na kilogram vzduchu. Komisař pro férový trh by: posuzoval dopady regulací na běžné lidi, bránil přeregulování průmyslu, zastavil ideologické experimenty přestrojené za ekologii nebo diverzitu. Evropa nebude silná tím, že se bude tvářit morálnější než zbytek světa, ale tím, že bude umět vyrábět, tvořit a inovovat.

Komisař pro audit dotací — odhalovač dotačních dinosaurů

Dotace jsou mazivem evropské politiky. A také jejím jedem. Dnes je to často: přerozdělování k vyvoleným, legalizované rentiérství, a systém, který trestá produktivitu. Komisař pro transparentnost dotací by byl noční můrou všech „projektových aristokratů“. A konečně by ukázal, že některé dotace nepřinášejí nic — kromě sebe sama.

Komisař pro digitální svobodu — proti cenzurnímu reflexu EU

EU miluje svobodu slova. Ale ještě více miluje regulaci svobody slova. Což je, jak známo, jemný rozdíl. Komisař pro digitální svobodu by byl: protiváha DSA cenzurnímu systému, obránce internetové plurality, kritik digitálního paternalismu, a zajišťoval by občanům právo, aby algoritmy sloužily jim — ne naopak. To je skutečný „obecný zájem Unie“. Ne uniformita myšlení.

Komisař pro evropské kultury — obhájce národů, ne euro-národa

Evropu nepřinesla EU. Evropu přinesly národy. Komisař pro kulturu, který to chápe, by: bránil autentické tradice, podporoval lokální identity, nepřepisoval historii ideologickým fixem, odmítl pokusy vytvořit „nového evropského člověka“. Evropa je mozaika — ne plastová hmota do vstřikovacího lisu.

Pokud má Česko někdy někoho vyslat do Komise, mělo by to být nikoli poslušné PR kolečko Bruselu, ale člověk, který škrká regulace, snižuje administrativu, vrací kompetence domů, odmítá byrokratickou ideologii. Takový člověk není „euroskeptik“. To je eurorealista. A hlavně: jako jediný by plnil svou přísahu.