Fashion-checking má větší smysl než fact-checking

Móda není banalita ani povrchní záležitost. V politice je to způsob komunikace, který působí dřív, než politik promluví. Oblečení vysílá signály o profesionalitě, respektu k úřadu, kompetentnosti i hodnotách. Je to nonverbální jazyk, kterým veřejní představitelé reprezentují nejen sebe, ale i instituci, stát a občany. Proto není přehnané uvažovat o módě jako o součásti politické odpovědnosti – stejně významné jako rétorika nebo vystupování na veřejnosti.

Poslanci pobírají různé náhrady související s výkonem mandátu, včetně těch, které mají zajistit, aby působili reprezentativně. Neexistuje sice přímý „příspěvek na oblečení“, ale náhrady na reprezentaci kanceláře či výkon funkce plní obdobnou roli: mají umožnit, aby veřejný činitel vystupoval důstojně a profesionálně. Jenže kvalita reprezentace není nikým systematicky hodnocena, a tak vzniká paradox – stát na reprezentaci přispívá, ale veřejnost neví, jaký je její skutečný výsledek.

Zatímco fact-checking se často snaží posuzovat názory, interpretace nebo hodnotové soudy, které nelze objektivně ověřit, fashion-checking se zaměřuje na něco mnohem konkrétnějšího: viditelný způsob, jak politik reprezentuje svou funkci. Oblečení je měřitelné, srovnatelné a přímo spojené s tím, jak efektivně jsou využity veřejné prostředky. Navíc má zásadní dopad na důvěru, srozumitelnost a autoritu politické komunikace.

Fashion-checking není výsměch politikům, ale forma transparentní občanské kontroly, která reflektuje, že reprezentace není pouze o slovech, ale i o vizuálním výkonu funkce. Pokud stát financuje reprezentaci, má veřejnost právo sledovat, zda tato reprezentace opravdu odpovídá důstojnosti úřadu. Móda je totiž styl, styl je komunikace – a komunikace je politika.